DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Naše paní domovnice má smysl nejen pro pořádek...

Fotografie o hledání všední krásy, fantasie a v neposlední řadě vtipu. Tak by se dala vylíčit obyčejný den očima neobyčejného člověka.

Každý člověk je jiný a neexistuje obyčejných lidí. Tato maxima je zřejmá a není nutné o ní pochybovat. Právě z ní se rodí hodnota člověka jako jednotlivce, i zástupy umělců, řemeslníků a dalších lidí, kteří jsou určitým způsobem jedineční.

Toto pravidlo samozřejmě platí také pro fotografii. Schopnost vidět svět kolem sebe očima odlišnýma od druhých lidí, je nepochybně jednou z klíčových dovedností každého dobrého autora.

Říká se, že každý, kdo se pustí do focení, si projde několika fázemi – od špatných fotografií, přes průměrné až (pokud vydrží) k výbornému technickému provedení. Takové fotografování je řemeslem, ničím více, ale také ničím méně. Pak existuje skupina lidí, kteří jsou schopni k ní dát něco navíc – vlastní rukopis, vyjadřovací schopnosti, téma nebo třeba příběh.

Takový fotograf se stává nejen řemeslníkem, ale také jakýmsi kurátorem fragmentů reality, kterou rozebírá a staví vedle sebe do kontextuální mozaiky. Právě taková činnost vede k zamýšlení se nad obsahem i formou nejen u samotného autora, ale umožňuje pracovat také s divákem. Umění, na které je fotografie povýšena, se stává dialogickou záležitostí.

Snímek Naše paní domovnice má smysl nejen pro pořádek... obsahuje téměř vše, co bychom od dobré fotografie mohli očekávat – je kvalitně technicky zpracovaná, ale nikoli přeplácaná či umělá. Má příběh, který ukazuje za zobrazenou realitu a mimo to zajímavou kompozici, která umožní pracovat s fantazií diváka. Jsou okna, šňůra a smeták základní rysy lidského obličeje? Odpadkový koš hořícím koncem pomyslného doutníku?

Klepněte pro větší obrázek 
Naše paní domovnice má smysl nejen pro pořádek..., foto: No21

Autor fotografie, kterým je No21 nechává tyto otázky bez odpovědi, ale stimuluje k dalším – je realita skutečně jen tím, co redukujeme na měřitelné veličiny? Kdo je paní domovnice? A také pracuje s určitým stereotypem – ukazuje, že paní domovnice nemusí být zapšklá starší dáma bez smyslu pro intelekt, symetrii či krásu, ale že je kreativní, hravá, invenční. A to co dělá, ji baví.

Gratuluji autorovi snímku k podařenému zátiší a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých obrázků uplynulého týdne.

Také Clostermann ukazuje, jak lze efektivně pracovat s příběhem. Dvě bavící se slečny jsou zahaleny do dvojznačného názvu Tajemství .., který přirozeně rozjíždí proudy asociací. A přitom nezapomíná na drobné detaily, jakým je useknutá, jakoby naslouchající hlava, nebo výborné technické zpracování.

Klepněte pro větší obrázek 
Tajemství.., foto: clostermann

Od laškovného tématu je jen kousek k jinému snímku s příběhem, tentokráte s názvem podstatně vážnějším - o náklonnosti II... v jehož popředí jsou dva ptáci, symbol života a lásky, a dominantou je kříž. Znamení pozemské definitivy, ale také naděje, vzkříšení. Autorem je Gabriel Mego.

Klepněte pro větší obrázek 
o náklonnosti II, foto: Gabriel Mego

Jokr7 tradičně pracuje s alegoriemi, které dávají relativně obyčejným scénám neobyčejný náboj. A stejného postupu užil také v případě do Kolína...do Kolína...?, kde k rozmluvě zve ptáky na drátě a cyklistu v poli.

Klepněte pro větší obrázek 
do Kolína...do Kolína...?, foto: jokr7

A na závěr ještě jeden pohled do tváře zvěře – Levhart čínský v provedení KubaJazz.

Klepněte pro větší obrázek
Levhart čínský, foto: KubaJazz
 
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Me se libi... Josa 17. 7. 2013, 19:58
No, asi jsou. Nejsem si jist, že se někdo z … Zdenek 17. 7. 2013, 09:11
Amaterska fota 17. 7. 2013, 07:53

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?