DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: nejasná svatba v tmavých tónech

Svatební fotografie bývají jasné, radostné, přehledné, stojící na pomezí kýče a dokumentu. Nemusí tomu ale tak být vždy a dnešní fotka týdne je toho důkazem. má spíše ponurou atmosféru, která vak vyzařuje i naději.

Svatební fotografie patří nepochybně mezi disciplíny nejnáročnější a nejméně vděčné z hlediska přijetí komunitou. Většina obřadů probíhá podle jednotného vzorce, ve kterém je těžké najít něco nového.

Každý ví, jak vypadá příchod, žehnání prstenů, slib, polibek,… Fotograf na svatbě má většinou jen jeden nebo dva pokusy na snímek, není možné se nikam vracet, šance pracovat se světlem je většinou minimální.

Svatba je navíc přikryta dávkou kýče a zdobnosti, která je ze snímků často patrná. Autor snímků i čistě dokumentaristického střihu tak musí bojovat s kýčem, který každá svatba svým způsobem obsahuje, ať již díky emocím, oblečení nebo celému společenskému klimatu, které má zakódován každý divák.

Jde přitom o událost na jedné straně radostnou, ale také tajemnou – dva se stávají rodinou, vzniká nová ontologická skutečnost, člověk vstupuje do tajemna společného života, o kterém svým způsobem často nic neví. Více než jasné barvy a veselí, které prožívají všichni svatebčané, by tak bylo snad lépe pracovat s tajemstvím, neostrostí, snad také s obavami, které se v novomanželech objevují.

A právě to je cesta, kterou se vydala Dagmar Paťhová na svém snímku ***. Malý barokní kostelík, na kterém jinak není nic zajímavého, se stává svědkem spojení radosti, která je zastoupena rozzářenými obličeji družiček a neostrého šedého mystéria spojeného s celkovým barevným provedením.

Klepněte pro větší obrázek
***, foto: path.the
 

Snímek má tak větší ambice než prosté materialistické popsání aktuálního dění – snaží se jít pod povrch věcí, zachytit svět takový, jaký je doopravdy, jakoby se vraceje k východiskům moderního výtvarného umění.

Gratuluji autorce k povedenému černobílému snímku, na kterém si můžeme skutečnou podobu svatebčanů jen domýšlet, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Libor Pawlas se rozhodl pro zachycení pohybu na mostě. Pro tuto příležitost si vybral skákající slečnu v černých šatech, která svým životem a výrazem prudce kontrastuje s šedí mostu, na kterém se pohybuje. Snímek i modelka na něm nesou přitom totožné jméno – Janička.

Klepněte pro větší obrázek 
Janička, foto: Libor Pawlas

Kubislav5 zobrazuje staršího muže s upřeným pohledem. Vypadá odhodlaně, silně, ale také trochu unaveně. Jakoby žil v limitech světa, který mu nedává dost prostoru, jakoby mu chyběla radost, touha. Je tak podobný orlu v zoologické zahraně. Také on je obehnán mříží svých vztahů, zkušeností, minulosti. Snímek s názvem V zajetí... je tak pěkným příkladem balkónové tvorby, tedy sociální a urbanistické fotografie, která je na DIGIareně čas od času příjemně zastoupena.

Klepněte pro větší obrázek 
V zajetí..., foto: Kubislav5

Pro všechny milovníky ranního stávání, vysoké zvěře a obětí, které musí podstoupit fotograf je určený snímek Ráno na louce ........., jehož autorem je bobi.o. Vytváří zajímavý koncept spojující zvířenu, žluté květy a jemnou mlhu v jeden autentický celek.

Klepněte pro větší obrázek 
Ráno na louce......., foto: bobi.o

Na závěr ještě jedna abstrakce, pracující s květinami a pletivovým plotem, které posouvá do prostředí snů či idejí. Autorem snímku … je kuldas.

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: kuldas
 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát