DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Noční poslouchání

Některé fotografie nás vrací o několik desítek let zpět. Dnešní FT je o kavárnách, umění, křesle a utíkajících představách.

Posadit se do křesla, zapálit dýmku a tiše poslouchat tiché praskání gramofonové desky na pozadí krásné skladby. Není potřeba na nic myslet, nic hledat, jen se nechat unášet tóny které jemně plují z reproduktorů. Je noc a v tichu zní jen gramofon. Lidská mysl, již znavená dnem, pomalu prochází kdesi daleko, jemně se kochajíce lesem, vodou a vzduchem, zatímco tělo tiše odpočívá v pohodlí křesla a s posledních sil bojuje se spánkem, který nenápadně a tiše přebírá vládu.

Kouzlo starých desek působí po mnoha letech snad ještě intenzivněji, než když si je člověk prvně vyndal s papírového obalu. Gramofon nás vrací až do období meziválečné avantgardy, doby kdy domy stavěl Bohuslav Fuchs, v Brně se chodilo do Savoje a Ery, do doby kdy umění, kultura a politika byly jaksi blíže všednímu člověku. Za jemné hudby desek se ocitáme v kavárně, kde se u kávy řeší funkcionalismus, píší básně a mluví o demokracii. Lidství jako by bylo etherem ze kterého se předou jeho projevy nejrůznějšího druhu, ale nikdy ne ve spěchu, vždy lehce, elegantně a s noblesou. Doba hledání nového vnímání prostoru, krásy a svobody.

Myslím, že v dějinách Evropy jsou čtyři období mimořádného vzepětí ducha, nového uvažování lidství, tvorby představ o světě, času a prostoru. Na antiku, scholastiku a renesanci navazuje právě avantgardu první poloviny 20. století. A také tam, do atmosféry, kterou má mnoho z nás rádo, nás může tento snímek zanést.

Klepněte pro větší obrázek
Noční poslouchání; foto Jirka R

Fotografie, na kterou když se podíváte, tak přirozeně zavřete oči může být dvojího druhu – buď je tak strašná že se na ni nelze dívat, nebo tak niterná, že si ji člověk chce prožít v sobě. A právě tou druhou je Noční poslouchání od Jirky R. Gratuluji mu ke krásnému snímku i fotografii týdne a dovoluji si upozornit ještě na některé další zajímavé fotografie uplynulého týdne:

Klaunovo stanování od fotrhola je dalším typickým zástupcem jeho kontinuální tvorby. Ukazuje fotografii jako předmět výtvarného umění a designu, s výbornou barevností a mimořádnou kompozicí. Nechybí ani jednotící myšlenka celého díla. Přenesla-li nás fotografie týdne do prvorepublikové kavárny, tak Klaunovo stanování může být krásným obrazem na její zdi.

Klepněte pro větší obrázek
Klaunovo stanování; foto Fotrhola

Umění není nikdy ničím samostatným, uměním se předmět stává až interakcí s lidským intelektem, emocemi, osobností. Myslím, že není přesné hovořit o nějakém obraze jako o umění, spíše je uměním to, co se nevyslovitelně vznáší mezi divákem a plátnem. Je jako oční kontakt... od clona.

Klepněte pro větší obrázek
Oční kontakt...; foto Clona

Nedávno mě zaujala v televizi diskuse mezi moderátorem a jedním politikem o práci. Myslím, že onen politik (ač je to u těchto lidí jev poměrně vzácný) měl poměrně pravdu, když říkal, že každá práce je tak důstojná, jako člověk který ji vykonává. Není dobrá a špatná práce, ale může být jen dobrý a špatný člověk. Možná námět na to, jak se příště dívat na ty, kdož jsou Kopáči. Autorem snímku je jihanabenihana.

Klepněte pro větší obrázek
Kopáči; foto Jihanabenihana.

A na závěr ještě spíše legrační repliku na motiv svobody v podobě snímku Doživotně, jehož tvůrcem je modian. Možná bychom se mohli do něčeho také tak zakousnout a udělat tak něco proto, abychom byly lepšími a kvalitnějšími lidmi. Nikdy není pozdě a třeba právě v tom objevíme svojí svobodu – že odstraníme ze svého života něco, co nás spoutává, zavazuje, na čem jsem závislí. Hranice našeho lidství jsou vždy jen uvnitř nás.

Klepněte pro větší obrázek
Doživotně; foto Modian
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

komentáře slávek miloslav 31. 3. 2010, 11:48
- - 31. 3. 2010, 06:05

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.