DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Nový Zéland - kostel dobrého Pastýře

Snímek o hvězdném nebi a mravním zákonu, který člověka dožene i na druhé straně světa. Obloha byla zdrojem nejen estetického úžasu, ale také obrazem přírodní přesnosti. Hvězdy se pohybují přesně, není možné jejich chod ovlivnit či změnit.

Immanuel Kant údajně nikdy neopustil Královec, město pojmenované na počest Přemysla Otakara II. Osvícenský filosof patří mezi nejvýraznější osobnosti filosofie a je znám také jako autor jednoho z modelů vzniku Sluneční soustavy. 

Jeho záliba ve vesmíru se projevila mimo jiné ve známé formulaci, že jsou dvě věci, které ho naplňují úžasem – hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm. Snímek Nový Zéland - kostel dobrého Pastýře tuto dichotomii zachycuje. Je na ní jižní obloha, s Mléčnou drahou a záplavou hvězd. Hvězdná obloha přitahovala člověka zřejmě od nepaměti. Ostatně astronomie je zřejmě první velkou přesnou vědou v moderním slova smyslu, je spojená s pozorováními, potřebou člověka vytvářet kalendář a plánovat.

Obloha byla zdrojem nejen estetického úžasu, ale také obrazem přírodní přesnosti a pravidelnosti. Hvězdy se pohybují přesně, není možné jejich chod ovlivnit či změnit. Jsou chápané jako věčné a neměnné, lze je chápat jako garanci světového řádu. V tomto ohledu má hvězdná obloha božský charakter. Ne že by snad jednotlivé hvězdy byly vnímané jako božstva, ale zatímco všechno běžně dostupné lidské zkušenosti se chová téměř nahodile, tak na hvězdy je v tomto ohledu jisté spolehnutí.

Klepněte pro větší obrázek
Nový Zéland – kostel dobrého pastýře, foto: HorracioCZE 

Také mravní zákon se zajímavě rozprostírá mezi přírodou a transcendentálnem, podobně jako ona hvězdná obloha. Je člověk přirozeně dobrý? Co je svědomí? Jaký je vztah kultury a toho, co považujeme, za správné a dobré? To jsou jen některé otázky, na které Kant ve svých spisech o etice odpovídá. Autor snímku, kterým je HorracioCZE mravní zákon tématizuje prostým, kamenným kostelíkem na kopci. Dělá z něj místo zastavení, ztišení, ale také vyjití ze sebe sama. A snad někde uvnitř může člověk najít onen řád věcí.

Situovanost snímku na Nový Zéland je v kontextu Kanta zajímavá. Fotograf nechává jeho tradiční námět, ale současně se na svět dívá z druhé strany planety, svět je sice vzhůru nohama, ale jako by chtěl říci, že před imperativem jeho přísnosti se utéci nedá. Platí vždy a všude. Můžeme se tvářit, že ji nevidíme, ale stejně nás zasáhne. Možná jinak než na severní obloze, snad překvapivě a v novém kontextu, ale stále se stejnou naléhavostí a jasností.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

No21 si hraje s minimalismem, poezií a pohledem na svět kolem sebe. Jeho snímek Jednou jsem se zeptal stromu, proč na zimu nejde domů... je hravým experimentem, furiantským výkřikem ke krajině, i citlivým zachycením přesné kompozice, tichem i smíchem v minimalistickém kabátu, kterému nepřebývá „ani deko“ informace.

Klepněte pro větší obrázek
Jendou jsem se zeptal stromu proč na zimu nejde domů..., foto: No21

Cestou do mlhavého údolí zve na procházku Subal. Klade pozvánku na cestu do tajemného světa ukrytého pod rouškou mlhy, který konstruuje až snově, s cílem nalákat diváka na procházku. Na konci které je snad hrnek teplého kakaa.

Klepněte pro větší obrázek
Cesta do mlhavého údolí, foto: subal

Že fotbal může mít i nádech estetického zážitku, ve kterém se najdou zajímavé průhledy a kompozice ukazuje když se zimě odpíská od francoaise. I přesto, že k fotbalu mu chybí rozhodčí, hráči i fanoušci.

Klepněte pro větší obrázek
Když se zimě odpíská, foto: francoaise

Na závěr pak ještě jeden zajímavý vztah mezi světem kultury a přírody, mezi dílem člověka a toho – co je s výrazovými prostředky Eposu o Gilgamešovi – za hradební zdí, v podání Ivana 76 a snímku Po stene. 

Klepněte pro větší obrázek
Po stene., foto: Ivan 76
Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Zrovna tenhle motiv kostelicku je snad nejtr… Bfhfbf 25. 3. 2017, 20:19
Skúste si nainštalovať do prehliadača doplno… Karol 23. 3. 2017, 20:29
Pssst. Prezradím Ti tajomstvo - čitatelia to… Milan 22. 3. 2017, 17:56
já vim že to sem nepatří, ale kam jinam to n… MONEY, MONEY, MONEY !!! 22. 3. 2017, 17:24

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne