DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: O hledání skutečnosti, projekci sebe sama a vyprázdněnosti

Fotografie vyrůstala historicky z dokumentaristiky – ať již vědecké, sociální, rodinné nebo žurnalistické. Prvotní motivací fotografie bylo nahradit lidský zrak a paměť něčím, co bylo trvalejší.

Když se na něco díváme, snadno zapomeneme detaily, nemůžeme to druhému dost přesně vylíčit, vzpomínka se postupně rozostřuje, až zcela zmizí. Právě tuto skutečnost se snaží omezit dokumentaristický pohled na fotografii.

Ostatně, je to něco, co má focení hluboko ve své konstrukční výbavě, je od začátku míněno jako umělé oko a mysl. Takový přístup ale může vyvolávat dvě zajímavé otázky. První je po povaze skutečnosti a druhá, zda tomu nemůže být jinak.

Fenomenologové si všimli toho, že svět se člověku nikdy nezjevuje celý. To, co vidíme, čeho si všímáme, co chápeme, je spojeno s naší životní situací, biografií osoby, jak by řekl Peter Jervis. Patočkovo „fenomény se zjevují postupně“ zažíváme při setkání s druhými lidmi i se sebou samými neustále, jde ostatně i o poznatek, na kterém stojí vnímání vědy jako takové.

Toto pojetí poznání ale klade před fotografii nelehký úkol – má dokumentaristicky zachytit svět, ale je otázkou, jakou jeho vrstvu. Umělé oko a mysl není myšleno jako nezávislé na tvůrci snímků. Focení je tak prodloužením smyslů, takže výběrovou funkci provádí do jisté míry fotograf, který určuje, co a jak se zobrazí, ale současně -  zde je ona velká změna – dává divákovi možnost vidět věci po svém. (Ostatně takové pojetí snímku, o kterém zde rozvažujeme, by zřejmě autorka fotografie neužila a dost možná ani nepreferovala).

Druhou otázku asi prozkoumával každý, kdo měl kdy v ruce fotoaparát – co udělá vhodně nastavená expozice či clona, jak si lze pohrát s postprodukcí? Výsledkem jsou často snímky, které neodpovídají realitě. Snad ji v určitém ohledu zachycují nebo pracují s jejími prvky, ale mohou zcela změnit význam a smysl sdělení. Pokud není fotografování bezmyšlenkovitým náhodným mačkáním spouště v režimu automat, pak interpretační možností tvůrce jsou téměř nekonečné. Koncept dokumentaristického pojetí zde tedy není udržitelný, neexistuje.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: lenka k.

Je zde ještě jeden důležitý prvek, který je v opozici k objektivistické dokumentaristice. Fotografie není jen výpovědí o věci, kterou zachycuje, ale také o jejím tvůrci – jakou měl emoci, co cítil, co chtěl sdělit, jaké byly jeho pohnutky a myšlenky. Fotografie je uměním, uměním interpretačním, ale také sebeprojektivním. A tato kombinace znemožňuje vnímat ho jako formu dokumentaristické práce, jistě může být její součástí, ale hluboce, systematicky a často ji překračuje.

A tak otázku, co zobrazuje snímek … od Lenky K. můžeme nechat s klidným svědomím otevřenou. Zřejmě kousek světa autorky a kousek světa každého z nás, kdo se na něj dívá. Právě tento průnik zřejmě činní z umění něco cenného a přesažného.

Gratuluji autorce k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Marcel Koláček zachycuje na snímku Reflection of boxer prostředí ulice, plynoucího života, který fotograf nenarušuje, jen hledá vhodný kontext, propozici, situaci. A v ní zachytí situaci. Pohybujíce se na špičkách, jako onen vyfocený boxer.

Klepněte pro větší obrázek
Reflection of boxer, foto: MarcelKolacek

Máme České Švýcarsko, Kanadu, Sibiř,… a Vlastimil Pibil do tohoto panteonu zahraničních projekcí přidává další – Moravské "moře"... hrající si přitom s měkkou barevností, vlnitostí, pěnou.

Klepněte pro větší obrázek
Moravské “moře“, foto: Vlastimil Pibil

Balian naopak opouští optimistickou notu a pozornost zaměřuje k tématům globálním, mající vážné konsekvence na lidské životy. Tichá, černobílá fotografie jako by se snažila a koncentrovat obavy, úzkost, bezmoc, strach tváří tvář realitě. Taková je Analýza sucha.

Klepněte pro větší obrázek
Analýza sucha, foto: Balian

Na závěr ještě černobílý bezstarostný pohled na pole, totiž Stoh 3 od honzj.

Klepněte pro větší obrázek
Stoh3, foto: honzj
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování