DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: o mravencích pod deštníkem

O týmové spolupráci, bajkách a možnosti schování se před deštěm. To vše najdete na dnešní fotografii týdne, která je ukazuje, jak se nesobecky postavit ke svému okolí.

Mravenci nepochybně patří mezi živočichy, kteří člověka fascinují. Říká se, že velký milovník zvířat František z Assisi, měl jediného neoblíbeného živočicha. Mravence, neboť ten nikdy neodpočívá. Jen pracuje, nikdy se netěší ze života a chvíle volna. Ostatně i v další lidové představě je mravenec především tvorem pracovitým.

Monumentální mraveniště tomu nahrávají stejně, jako jeho schopnost unést těžší objekty, než je on sám. Druhou neméně výraznou charakteristikou mravenců je schopnost spolupráce. Mraveniště je jasně organizované, má řád a pevnou strukturu. Jestliže mravenec najde nějaký zdroj potravy, rychle za ním vyrazí další a pomocí pachové stopy spolu umí velice dobře spolupracovat.

Cesty mravenců jsou obecně velice zajímavé – zatímco první nejde většinou příliš rovnou cestou, každý další mravenec si jeho „klikatici“ zkracuje a narovnává. Skoro to působí jako nějaká zajímavá matematická optimalizace, na jejímž konci jsou trasy téměř rovné a provoz na nich relativně velice pravidelný.

S tím souvisí ještě jeden – pro velkou část hmyzu důležitý – charakteristický rys. Strategie přežití pro ně není nastavená na jednotlivce, ale na celý druh. Mravenec tak na první pohled působí jako altruista. Nebere ohled na svůj prospěch, na to, aby se on najedl a měl kde bydlet, ale vše podřizuje životu v mraveništi. Ke každému zdroji potravy dovede své kolegy, nejí sám, ale dělí se.

Klepněte pro větší obrázek
pod deštníkem, foto: navyy

Touto trojí charakteristikou by člověk mohl mít jen těžko ovladatelné nutkání, do mravence projektovat určitý lidský ideál – pracovitý, obětavý, spolupracující, zaměřený na druhé. Jenže tak příroda neuvažuje, není ani dobrá ani zlá, dokonce ani krutá či moudrá. Je hodnotově neutrální, jen nabízí člověku možnost nějaké vlastní subjektivní projekce sebe sama do ní. Pro mravence je tato projektivně interpretovaná charakteristika evidentně velice praktickou strategii přežití. Nic víc, ani míň.

Snímek pod deštníkem zachycuje takový průvod mravenců, kteří stoupají k listům, kde se evidentně nachází nějaká sladká šťáva nebo zdroj jiné potravy. Tyto listy jsou pro ně také deštníkem, přístřeškem, pod který by se mohli schovat, kdyby jim hrozil déšť nebo jiné nebezpečí. Černobílé provedení fotografie pak ještě více zdůrazňuje emoční náboj projekce do světa hmyzu.

Gratuluji autorovi, kterým je navyy k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Pro milovníky geometrie, stínů a fotografického minimalismu je určený snímek Stínohra, jehož autorem je moslerwi. Na snímku je velice zajímavé to, jak autor pracuje s drobnými narušeními symetrie, které dávají celému dílu zajímavý a originální náboj.

Klepněte pro větší obrázek
Stínohra, foto: moslerwi

Déjá vu I naopak nabízí abstraktní tvorbu, která je ale určena především fotografovanou látkou, než počítačovou postprodukcí snímku. Autorem je Mithrandir.

Klepněte pro větší obrázek
Déja vu I, foto: Mithrandir

O chlapci s brčkem od Subala je fotografií, který si velice pěkně hraje s geometrií a uspořádáním celého snímku. Čtvercový formát je vyplněn balkóny a schodišti, které svými linkami dávají jasný geometrických charakter výslednému dílu, který ale kazí jak určitá ošuntělost jednotlivých objektů, tak také rozmanitostí materiálů, z nichž jsou vyrobeny.

Klepněte pro větší obrázek
O chlapci s brčkem, foto: subal

HDR je stále relativně kontroverzním fotografickým prostředkem. Jedním ze snímků, které jej využívají ve spojení s originálním zpracováním i celkovou kompozicí je Čekání, jehož autorem je vaclavbond.

Klepněte pro větší obrázek
Čekání, foto: vaclavbond
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?