DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: O návratech

Martin Heidegger považoval přijetí smrti za autentické převzetí svého lidství. Jen ve smrti můžeme říci, že se život podařil nebo že naopak nestál za nic.

Celý náš život k ní směřuje, všechny naše činy a životní volby jsou součástí rozvrhu mířícího právě ke smrti. Ale musí být smrt vždy konečnou stanicí života? Nemůže čas ustoupit osobě? Existují návraty?

V běžném životě se setkáváme s řadou návratů po větším či menším časovém odloučení – ať již do míst nebo k určitým osobám. Přitom si jsme vědomi nezpochybnitelného fenoménu času, který si vše podřizuje. Jen málo kdo může dnes říci, že by byl pánem svého času, neboť situace je velice často právě opačná. Přesto existuje činnost, která dovolí toto prokletí času překonat a vystavět nad ním most interpersonální komunikace – umění.

Není vždy samozřejmé, že se setká autor, jeho dílo a konzument v jednom souznění, že umělecká komunikace skutečně proběhne. Přesto je dnes zřejmé, v Mozartově díle čas osobě skutečně ustupuje. Umění je vždy vyjitím ze sebe samého, autor vždy musí dát něco, co je součástí jeho duše do materiální podoby. A myslím, že právě tato lidská schopnost je jednou z mála věcí, které odlišují člověka od zvířat – tvorba umění.

Muž na snímku O návratech zažívá určité dorůstání do skutečnosti, kterou má před sebou – návrat není nikdy nalezení věci či člověka v původním stavu, ale setkáním se s něčím do určité míry novým a změněným časem. Možná se setká se svým dávným přítelem, ale ten nebude již jen tím, kterého před lety opustil – bude mít nové zkušenosti, myšleny, zážitky. Již jistě přečetl velké množství knih a mnoho věcí prožil. Ostatně stejně jako druhý v setkávajícím se dialogu. Přesto čas osobě může ustoupit v tomto autentickém a pravdivém setkání.

Klepněte pro větší obrázek 
O návratech (foto: Mikoudelka)
 

Autorem podařené fotografie, která se nachází na pomezí mezi abstrakcí a konkrétní tvorbou, je uživatel Mikoudelka. Snímek sází na netradiční kompoziční pojetí i výtvarné vyjádření, které nese jednoznačný autorův rukopis. Celkově dobrý dojem ze snímku pak podtrhuje zajímavé barevné provedení celého díla.

O tom, jaké zajímavé věci můžeme každý den vidět ve svém okolí, vypovídá snímek Smutný klaun, jehož autorem je Libor Pawlas. Je ukázkou toho, že zajímavé či krásné věci jsou všude kolem nás a je jen třeba se po nich dívat s otevřenýma očima. Dostojevský píše, že krása zachrání svět – myslím, že krásy je všude kolem nás dostatek. Jde jen o to, ji hledat a nacházet.

Klepněte pro větší obrázek 
Smutný klaun (foto: Libor Pawlas)
 

Martin Rak nabízí snímek Benátky, který zavádí diváky do významného italského města pod příkrovem mlhy. Romantické a malebné místo se stává snad ještě více poetickým nežli obvykle.

Klepněte pro větší obrázek 
Benátky (foto: Martin Rak)

Jokr07 se prezentuje kolážovým abstraktním dílem s názvem Civilizace, do kterého mistrně sází jednotlivé budovy opatřené určitými barevnými tóny. Hra architektury, barev i abstrakce pak nabízí dílo, které je zajímavé, dynamické a uchvacující; nutící člověku rozpoznávat jednotlivé detaily a skrze ně nacházet pohled na smysl celku.

Klepněte pro větší obrázek 
Civilizace (foto: Jokr07)

A na závěr ještě pohled na vodu v podání Petra Pazdery na snímku Pod našima okny teče vodička, který nabízí jak hravý přístup k fotografování vody, tak také k pomíjivosti okamžiku. Kolik času zbývá oné velké bublině na snímku, než praskne a zcela zmizí?Desetina sekundy, celá sekunda? Již za několik málo chvil bude celá scéna vypadat úplně jinak a návrat nebude možný.

Klepněte pro větší obrázek 
Pod našima okny teče vodička (foto: Petr Pazdera)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

fotka-respektive kolaz Civilizace je perfekt… neviem 25. 5. 2011, 13:51
Dnešní výběr stojí opravdu za to Martin Kozak 25. 5. 2011, 08:27

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.