DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Jakoby existoval vesmírný řád, který každému dá nějaký smysl a účel, ke kterému by se mohl vztahovat. Lze jistě pianem zatloukat hřebíky nebo nožem psát, ale tím narušujeme jistý optimální, předpokládaný, řád vesmíru. Aby se věci dáli správně, je třeba, aby tento řád respektovali.

Křesťanská filosofie pak tuto myšlenku dále rozpracovávala především ve scholastice a porušení tohoto účelu věcí ve vážné věci se stalo hříchem, něčím zapovězeným, špatným, zlým.

Postmoderna ale tuto představu výrazně zproblematizovala. Dnes málokdo může s klidným svědomím říci, že ví, jaké je jeho místo ve vesmíru a smysl jeho bytí, vynálezy a objevy činíme často podstatně dříve, než tušíme, k čemu by bylo možné je využít, žijeme ve světě, kde je třeba znovu definovat základní pojmy. V postmoderně nemohou mít věci svůj účel vepsány v sobě. Musí si ho sami získat, osvojit, vybojovat. A také jasné řešení, že tento účel je správný a tento špatný, je stále problematičtější.

Klepněte pro větší obrázek
Piána na ulici, foto: Vlastimil Pibil

Snímek Piána na ulici… s touto myšlenkou zajímavě pracuje. Samotný projekt pian v ulicích měl více původních účelů – od oživení veřejného prostoru, přes sdílení krásy, recyklaci nepotřebných a starých hudebních nástrojů, až po to, aby na ně mohl zahrát třeba bezdomovec. Člověk na okraji společnosti, může zjevit, že je stále také člověkem.

Zdá se ale, že na pražském Hlavním nádraží je tomu jinak. Místo oživení klid, místo hudebníků spáči, místo hudby spokojené oddychování. A přesto hudební nástroj posloužil trojici osob, dal jim možnost spočinutí, odpočinku. Možná právě tito tři lidé v daný okamžik potřebovali spánek více než tanec. A snad se hudba odehrávala v jejich myslích a světech nevědomí. Piana v ulicích jistě neslouží k tomu, aby kolem nich lidé spali, není to jejich účelem. Ale přesto – zde – uprostřed hlučného Hlavního nádraží slouží takto. A podle všech tří osob více než uspokojivě.

Gratuluji autorovi, kterým je Vlastimil Pibil, ke snímku zajímavě zachycující život ve veřejném prostoru, nabízející zajímavou sociální sondu do života pražského nádraží a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Přijdou diváci nebo bude prázdno? A bude se jim to líbit? Zajímá vůbec někoho to, co se zde bude hrát? To jsou jen některé otázky, které si snad může klást režisér, když se dívá, čtvrt hodiny před začátkem, do hlediště zpoza opony. A právě tuto situaci zachycuje snímek Hlediště se zvolna naplňuje ...… s netradičním barevným provedením od babyvrba.

Klepněte pro větší obrázek
Hlediště se zvolna naplňuje, foto: babyvrba

Snímek u černé madony je autorovým osobním vyznáním, vykročením z komfortní zóny, reflektovanou zvědavostí, nevidoucností a současně schopností vidět, věci jinak. Autorem je shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
u černé madony, foto: shimmell

Ivanhoe64 si hraje s prostorem a jeho geometrií. Nabízí pohled na nekonečno, složité struktury, překvapení, neintuitivnost. Snímek nese název 41,7 m.

Klepněte pro větší obrázek
41,7 m, foto: Ivanhoe64

Rostislav Jirků na závěr nabízí zajímavou černobílou studii na téma člověk na cestě. … ukazuje, že cesta může být často osamocená, ale i spojující, s různou velikostí, i obtížností.

Klepněte pro větší obrázek
...., foto: Rostislav Jirků
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Priserne cvaky chel 18. 7. 2017, 17:51

Další podobné články

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Lecia Oskar Barnack Award 2018 oznámila jména dvanácti finalistů

Lecia Oskar Barnack Award 2018 oznámila jména dvanácti finalistů

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Sony World Photography Awards 2019 startuje

Sony World Photography Awards 2019 startuje

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Mileniálové jako oběť technologického pokroku?!

Mileniálové jako oběť technologického pokroku?!

Jak zní fotografie? Odpoví vám projekt Sound Photography

Jak zní fotografie? Odpoví vám projekt Sound Photography

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.