DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Život člověk se skládá z neustálého čekání na něco. Na to, než bude moci jít do školy, dostane vlastní klíče od domu, než dostane občanku nebo na možnost legálně si koupit pivo a cigarety.

Ostatně i sama dlouhá školní docházka, kterou člověk často stráví více než osmnáct let svého života, je vlastně formou čekání na práci či ekonomickou dospělost. Jsou také lidé, kteří mají čekání spojené s pobytem v práci – od rána čekají, až jim skončí služba a oni budou moci jít domů, čekají na seriál v televizi, ve frontě v obchodě.

Život jako by byl tvořen nekonečnou sérií čekání, se kterými se musíme vypořádat. Paradoxně přitom můžeme mít pocit, že to, na co čekáme, za něco stojí jen velice krátký část, nepřiměřený oné přípravné části.

Dokonce se vyvinul etický pohled na život, jako na co nejkomfortnější čekání a smrt. V této perspektivě je život bytím ke smrti, která sice nemá žádné pevné časové místo v našem životě, ale jistě někdy přijde a člověk na ni může jen čekat.

Čekání může být pasivní, ztrátou času a zdrojů, bezcílným hleděním před sebe, postupnými krůčky sice směřující k cíli, ale s pocitem zahozeného času. Jiný přístup je aktivní. Čekání, jako prostor pro nějaký osobní rozvoj nebo alespoň zábavu, nebo dokonce jako zrání, formování, jako nutná součást toho, na co čekáme. Tedy čekání chtěné.

Pokud Nietzsche hovoří o tom, že člověk je jen zvíře, které může slíbit, akcentuje právě tento rozměr lidského bytí – člověk cíleně na něco čeká, je o tom schopen rozvažovat v čase, zvážit zdroje, energii, plánovat. Jeho život není řízený čekáním samotným, protože on sám je tím, kdo si „vybírá frontu“. Čekání má ještě jeden zajímavý rozměr – vlastně nikdy nevíme, co přesně bude na konci. Můžeme se těšit, mít sny, představy, ale vlastní dosažení cíle je jiné, nepřenosné, individuální.

Klepněte pro větší obrázek
Čekání, foto: No-ni

Snímek Čekání od No-ni ukazuje právě tyto dimenze čekání – je v něm radostné těšení, svobodné rozhodnutí, ale také nejistota a nevyřčená budoucnost. Jsou v něm obavy i naděje, pohled do dálky, i niterné zakoušení svého vnitřního života, blízkosti i nepředstavitelné změny.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Bikerless je snímek který svým způsobem práce s realitou i tématem bicyklu evokuje nedávnou výstavu Hanse Kupelwiesera Pět prostorů pro Brno. Dekomponovaná realita, fragmenty, hledání podstaty i hravost rozdílnosti stínů a fyzických objektů, to vše spojuje Kupelwieserův přístup s pojetím Humusaka.

Klepněte pro větší obrázek
bikerless, foto: humusak

Paklik jako by se tematicky částečně vracel k prvnímu snímku. Někdy nestačí jen těšení a čekání, ale je třeba udělat radikálnější řez, změnu, opustit své hranice a komfortní zónu, roztrhnout staré formy a způsoby bytí. Zažít restart. Tečka.

Klepněte pro větší obrázek
restart, foto: shimmell

Na kluzké ploše od Mikes70 zachycuje poetické překlápění podzimu do zimy, odívání vodní hladiny ledem a život v prostředí, kde příroda stále určuje základní životní cyklus.

Klepněte pro větší obrázek
Na kluzké ploše, foto: Mikes70

Na závěr fakir.h nabízí snímek ...bílý vrány..., který je pozoruhodný nejen obsahem, ale také osobní a osobitou výpovědí autora fotografie.

Klepněte pro větší obrázek
...bílý vrány..., foto: fakir.h
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.