DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: O životě jako čekání na smrt

Život člověk se skládá z neustálého čekání na něco. Na to, než bude moci jít do školy, dostane vlastní klíče od domu, než dostane občanku nebo na možnost legálně si koupit pivo a cigarety.

Ostatně i sama dlouhá školní docházka, kterou člověk často stráví více než osmnáct let svého života, je vlastně formou čekání na práci či ekonomickou dospělost. Jsou také lidé, kteří mají čekání spojené s pobytem v práci – od rána čekají, až jim skončí služba a oni budou moci jít domů, čekají na seriál v televizi, ve frontě v obchodě.

Život jako by byl tvořen nekonečnou sérií čekání, se kterými se musíme vypořádat. Paradoxně přitom můžeme mít pocit, že to, na co čekáme, za něco stojí jen velice krátký část, nepřiměřený oné přípravné části.

Dokonce se vyvinul etický pohled na život, jako na co nejkomfortnější čekání a smrt. V této perspektivě je život bytím ke smrti, která sice nemá žádné pevné časové místo v našem životě, ale jistě někdy přijde a člověk na ni může jen čekat.

Čekání může být pasivní, ztrátou času a zdrojů, bezcílným hleděním před sebe, postupnými krůčky sice směřující k cíli, ale s pocitem zahozeného času. Jiný přístup je aktivní. Čekání, jako prostor pro nějaký osobní rozvoj nebo alespoň zábavu, nebo dokonce jako zrání, formování, jako nutná součást toho, na co čekáme. Tedy čekání chtěné.

Pokud Nietzsche hovoří o tom, že člověk je jen zvíře, které může slíbit, akcentuje právě tento rozměr lidského bytí – člověk cíleně na něco čeká, je o tom schopen rozvažovat v čase, zvážit zdroje, energii, plánovat. Jeho život není řízený čekáním samotným, protože on sám je tím, kdo si „vybírá frontu“. Čekání má ještě jeden zajímavý rozměr – vlastně nikdy nevíme, co přesně bude na konci. Můžeme se těšit, mít sny, představy, ale vlastní dosažení cíle je jiné, nepřenosné, individuální.

Klepněte pro větší obrázek
Čekání, foto: No-ni

Snímek Čekání od No-ni ukazuje právě tyto dimenze čekání – je v něm radostné těšení, svobodné rozhodnutí, ale také nejistota a nevyřčená budoucnost. Jsou v něm obavy i naděje, pohled do dálky, i niterné zakoušení svého vnitřního života, blízkosti i nepředstavitelné změny.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Bikerless je snímek který svým způsobem práce s realitou i tématem bicyklu evokuje nedávnou výstavu Hanse Kupelwiesera Pět prostorů pro Brno. Dekomponovaná realita, fragmenty, hledání podstaty i hravost rozdílnosti stínů a fyzických objektů, to vše spojuje Kupelwieserův přístup s pojetím Humusaka.

Klepněte pro větší obrázek
bikerless, foto: humusak

Paklik jako by se tematicky částečně vracel k prvnímu snímku. Někdy nestačí jen těšení a čekání, ale je třeba udělat radikálnější řez, změnu, opustit své hranice a komfortní zónu, roztrhnout staré formy a způsoby bytí. Zažít restart. Tečka.

Klepněte pro větší obrázek
restart, foto: shimmell

Na kluzké ploše od Mikes70 zachycuje poetické překlápění podzimu do zimy, odívání vodní hladiny ledem a život v prostředí, kde příroda stále určuje základní životní cyklus.

Klepněte pro větší obrázek
Na kluzké ploše, foto: Mikes70

Na závěr fakir.h nabízí snímek ...bílý vrány..., který je pozoruhodný nejen obsahem, ale také osobní a osobitou výpovědí autora fotografie.

Klepněte pro větší obrázek
...bílý vrány..., foto: fakir.h
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.