DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Téměř zlidovělá píseň Uhlíře a Svěráka Ztráty a nálezy v refrénu uvádí: „Nejsou jen ztráty, jsou i nálezy, měl's křeslo zlatý, teď sedíš na mezi. A na té mezi nabereš dech a v tom to vězí, takhle to nech.“

Celý text se točí okolo ústřední myšlenky těsně se opírající o Heideggerovu teorii volby – skutečnost, že se něco stane nebo se pro něco rozhodneme, vždy otevírá nové perspektivy a současně odsuzuje k čiré hypotetické potenci všechny volby, které jsme měli. Již nemá smysl o nich příliš uvažovat. Byly zde a nejsou. Každá naše úvaha nad nimi je činěna z nové perspektivy. Již víme, co jsme v době volby nevěděli, máme novou zkušenost, cítíme, co jsme necítili. Jsme to stále my, ale jsme již jiní.

Celý text písně se v tomto ohledu staví k fenoménu ztráty veskrze pozitivně. Ostatně, vzdát se hmotného vlastnictví je v řadě náboženství něčím pozitivním. Ať již jde o buddhismus nebo známý příklad Františka z Assisi. Ten, jako syn bohatého obchodníka, se vzdává všeho, protože ví, že by ho hmotný majetek odváděl od toho, co vnímá ve svém životě jako důležité.

Hannah Arendtová ve svém spise Vita Activa analyzuje, co je skutečné bohatství v antickém slova smyslu. Je to tolik prostředků, kolik stačí k tomu, abychom se mohli věnovat veřejným záležitostem a věcem, které mají hlubší smysl, než pouhé shánění obživy. Pro Atéňana nemá smysl hromadění majetku pro slávu nebo čiré bohatství nemá smysl. V tomto ohledu pak bohatství bude odsuzovat také křesťanství – smysl majetku je v tom, aby člověku zajistil svobodu.

Jsou zde tedy dva základní koncepty svobody spojené s chudobou – dobrovolná chudoba, byť třeba radikální, anebo přiměřené bohatství, kterého pak rozumně užíváme. Jenže takových situací je v životě relativně poskrovnu. Co je za svobodu přijít o majetek, když o něj usilujeme, když ho chceme nebo dokonce potřebujeme? Jak najít zmíněnou antickou míru? Jak se vypořádat s jiným kulturním klimatem, než je doba, která je více než tisíc let vzdálená? To jsou jen některé otázky, které celou situaci komplikují.

Klepněte pro větší obrázek
o ztracených domovech, foto: vhumanik

Současně je třeba říci, že domov není jen otázkou hmotných jsoucen. Domov je otázkou psychologickou, sociální, kulturní, estetickou. Člověk domov – byť ne vždy ve smyslu hmotného přístřeší – potřebuje. A podobnou potřebu vlastně pociťuje většina zvířat, byť v různých formách a projevech. Jan Sokol zdůrazňuje, že člověk je jedinou bytostí, která nemá přirozené prostředí, musí si ho sama vytvořit. V první knize Bible – v Genesis – je člověk pozván k tomu, aby se podílel na stvořitelském úkolu; bude pečovat o stvoření, pojmenuje zvířata a sedmý den bude odpočívat. Domov tak neexistuje sám o sobě, ale je člověkem neustále aktivně utvářen.

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří. Biblická kniha Kazatel má v tomto ohledu pěkný citát: „Lépe je na tom živý pes, než mrtvý lev, neboť má ještě naději.“ A právě tento motiv může být jedním z možných hermeneutických východisek ke snímku, který vytvořil Vhumanik.

Otvírá tázání po naději, bohatství, smyslu, patření, i po tom, co to vlastně je domov, ale také, jak ho lze ztratit. Gratuluji autorovi k emočně i tematicky zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Zewag nabízí téma z doby dlouhého století, Dáma s velocipedem, jako by zachycovala jeho nejpoetičtější část, totiž Belle Époque. Včetně atmosféry plné poklidné spokojené krásy.

Klepněte pro větší obrázek
Dáma s velocipedem, foto: zewag

Co člověka čeká? Na tuto otázku se snaží lidstvo odpovědět od nepaměti. Snímek Nejasné vyhlídky ale ukazuje, jak jsme v této predikci (ne)daleko a (ne)úspěšní. Pramálo. Autorem je sunbird.

Klepněte pro větší obrázek
Nejasné vyhlídky, foto: sunbird

Inkognito ukazuje mizející a zobrazující se obraz člověka. Člověka uměleckého, sociálního, kontextuálního. Avšak nikoli člověka živého a skutečného, ale jen projektovaného na dlažební kostky. Bude pošlapán nebo očištěn? Autorem snímku je Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek
inkognito, foto: jokr7

A na závěr ještě pohled na praktickou stránku bytí, kterou ale zahlédneme jen tehdy, když zvedneme zrak a podíváme se na svět z nadhledu, z pohledu ptačí perspektivy. Takový je snímek Střechy v Alanyi... od Vlastimila Pibila.

Klepněte pro větší obrázek
Střechy v Alanyi..., foto: Vlastimil Pibil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.