DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Odstíny korporátu

Úřednické či kancelářské čtvrti jsou dnes součástí téměř všech větších měst. Často přitom nejde o místa, která by byla a priori špatná nebo na první pohled architektonicky nekvalitní.

Čím se tyto domy, určené pro muže v oblecích a ženy v kostýmcích, liší od běžné zástavby. Motivů bychom mohl najít mnoho. Ten první je sociální – na jednom místě se zdražuje příliš mnoho podobných lidí s podobnými zájmy, vzděláním, hodnotami.

Jestliže dialog je obohacující tím, že se střetáváme a vyrovnáváme s jinakostí, tak tyto čtvrti nic takového nenabízejí. Ne že by všichni byli stejní, ale chybí zde přirozená rozmanitost příběhů i hodnot. S tím souvisí také unifikace funkcí jednotlivých budov – zatímco pro stavitelství až do třicátých let bylo imperativem integrovat různé funkce staveb, tento rozměr v moderní architektuře často chybí.

A tak můžeme porovnat Fuchsův brněnský Palác Alfa, ve kterém jsou dvě spodní patra vyhrazena obchodům, kavárnám, společnému setkávání nebo kinu a hudebnímu klubu a další patra jsou tvořena rozmanitými byty. V běžné kancelářské budově nenajdeme ani ony obchody, kavárny a „zbytečné plochy“, ani byty. Lidé sem jezdí jen pracovat. Zde je pak možné vidět důvod toho, proč jsou tyto části měst tak nelidské, oddělené od dalších mimopracovních dimenzí člověka.

Klepněte pro větší obrázek
Odstíny korporátu, foto: soowa

Možná tak nejde primárně o vztah k úsporám za jednotlivé části budov, vždyť relaxační zóny či bary jsou dnes běžnou součástí vybavení lepších či pokrokových společností, ale o nepochopení toho, že člověk není jen homo faber, že k spokojenému a šťastnému životu potřebuje volný čas, jinakost, diferenci, krásu.

Snímek Odstíny korporátu zachycuje místo, na kterém je na první pohled vše správně – domy jsou čisté a upravené, ulice široké, lavičky nachystané, stromy vysazené, vše jako když střelí. Jen život a lidé zde chybí. Snaha člověka vměstnat do šablony, ze které si stavitel odškrtává jednotlivé položky, z místa udělala nelidský tábor, kam se lidé netěší, kde nežijí. Oddělila práci od života a radosti. Postavila ji jako smrt mimo diskurs, do prostoru, kam se jen jezdí a zase se těšíme zpět. Bez sousedů a sociálních vazeb.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je soowa k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl uplynulého týdne.

Coida nabízí fotografii, která jakoby byla vyhraněním se vůči předchozímu snímku. Na mourning Air je vše tajemné, špinavé, nedokonalé, zasažené zubem času. Přesto zde stojí žena ponořená do hudby a snění. Je to ona, kdo místu propůjčuje podivuhodnou mystiku a krásu, která kancelářím tak zoufale chyběla.

Klepněte pro větší obrázek
mourning Air, foto: coida

Ještě jeden snímek se vztahuje k reflexi města. Eskalátory, jedno z nejpodivnějších a často nejhůře využívaných architektonických řešení zachycuje Ná-klon od Baliana, ale místo nevzhledných a zdraví neprospívajících konstrukcí zachycuje až dětskou hravost a nevinnost, jakoby aktualizoval známé pravidlo, že pro čistého je vše čisté.

Klepněte pro větší obrázek
Ná-klon, foto: Balian

Francoaise si všímá detailu listu a v černobílém provedení mu dává pozoruhodně tajemný a fantazii probouzející náboj. Snímek nese název přihořívá.

Klepněte pro větší obrázek
přihořívá, foto: francoaise

A na závěr tradiční téma Shimmella totiž člověk a geometrické konstrukce. Tentokráte z Nizozemí, v minimalistickém vydání a barvách. Fotografie nese název Van Allen.

Klepněte pro větší obrázek
Van Allen, foto: shimmell
Další článek




celkem 13 komentářů

Nejnovější komentáře

Teším sa, ak sa niekomu fotky páčia a poteši… Ja 11. 4. 2016, 09:08
okey,je to tvůj subjektivní pohled na věc a … coida 11. 4. 2016, 08:50
Prepáč, to, že cítiš (zo mňa) závisť a podob… Ja 11. 4. 2016, 07:16
100%ni souhlas. Teplaky 9. 4. 2016, 16:11
fakt sorry ale to co říkáš k fotkám není kri… coida 9. 4. 2016, 00:20

Další podobné články

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.