DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Otec a syn

Vztah otce a syna je předmětem nejrůznějších úvah, modelů a spekulací. Stačí si všimnout moravského rodáka Freuda, který říkal, že synovství vzniká vyhraněním se vůči otcovství.

Existují pojmy, které nejsou jednoduché, ale přesto je jejich vysvětlení velice nesnadné. Příkladem takového slova může být „kultura“. Na jedné straně je zde definice etnologická či sociologická, která ji bude chápat jakou soubor určitých projevů, zvyklostí, jazyka, malby atp. Druhý pohled může být ale antropologický a sledovat význam kultury pro člověka. V tomto pohledu se ukazuje, že je to právě kultura, která umožní socializaci, začlenění se do společnosti či získání uznání. Pokud by neexistovala, nebyl by žádný společný model, který by umožňoval seberealizaci jednotlivce ve společenství.

Sledujeme nástup fenoménu singles, kteří jsou dle sociologů typičtí tím, že provádějí neustálou bilanci svého úspěchu či štěstí. Dochází k odpoutání od univerzální kultury a roste individualismus, který (překvapivě) po čase končí velkým vystřízlivěním. Toto budování sebe sama mimo kulturu se jeví jako přitažlivé a problematické zároveň.

V tomto ohledu je dobré si připomenout Freuda, který dnes patří názorově spíše do dějin psychologie než k aktuálně preferovanému trendu. Ten si všímá toho, že první individualizace v kultuře probíhá v rodině. Syn se vyhraňuje proti otci, kterého musí porazit, aby sám dosáhl vlastního svobodného bytí. Dnes by zřejmě s takovým modelem neuspěl, neboť rodina prošla zásadní proměnou a není možné hovořit o jejím celospolečenském modelu, hlavě rodiny nebo jednotné představě toho, jak mají být vychovávány děti.

Klepněte pro větší obrázek 
Otec a syn (foto: Petr Šigut)

Petr Šigut na snímku Otec a syn ukazuje, že je možné budovat kulturu odlišnosti a jednoty i bez smrti otce v podání Freuda. Že sociální vazby nemusí být založeny na prospěchu, jak by řekl Hume či na platformě sociální třídy Marxe, ale mohou stavět na prostém přátelství; s čisté, sebe nehledající, lásky.

Klepněte pro větší obrázek 
Malý princ (foto: Ivanaga)

Pokud máte rádi knihu Malý princ, která popisuje hledání toho důležitého a smysluplného ve světě kolem nás, jistě vás potěší snímek V krajině Malého prince od Ivanaga.

Klepněte pro větší obrázek 
Sviť a nemel sebou (foto: Belrok)

Fotografie může nabízet nečekané souvislosti, pohledy které překvapí. Tak jako paradoxní pohled na realitu v podání vtipného záběru s názvem Sviť a nemel sebou... od Belrok.

Klepněte pro větší obrázek 
Na hraně (foto: Tomáš Staňo)

Tomáš Staňo se zaměřuje na spojení barev a tvarů. Čisté platónské idee geometrie a kvality hmoty se stávají v jeho podání zcela konkrétním. Idea se stává formou, duch prostupuje hmotou. Tak jak to zachycuje fotografie Na hraně II.

Klepněte pro větší obrázek 
Paklík na cestách (foto: Ali111)

A na závěr ještě jedna minimalisticky koncipovaná scéna, kde prim hrají jasné linky kachlíků a tři významné objekty – informační cedule, odpadkový koš a Paklík na cestách. Autorem snímku je Ali111, který odkazuje na to, že i člověk se musí naučit být (alespoň čas od času) sám se sebou. Vydat se na vlastní poušť ticha, neboť právě na ni zjistí, kým skutečně je.

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Môžete sa podeliť o význam spomenutých fotog… Lubos 27. 1. 2012, 21:38
Technickou kvalitu nepoznám, ale z pohledu u… Mart 27. 1. 2012, 13:24
Popravdě se mi líbí jen ta první :-/ Rimmerak 25. 1. 2012, 17:57
Fakt dobré fotografie! Ľ.S. 24. 1. 2012, 23:56

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.