Vztah otce a syna je předmětem nejrůznějších úvah, modelů a spekulací. Stačí si všimnout moravského rodáka Freuda, který říkal, že synovství vzniká vyhraněním se vůči otcovství.
Existují pojmy, které nejsou jednoduché, ale přesto je jejich vysvětlení velice nesnadné. Příkladem takového slova může být „kultura“. Na jedné straně je zde definice etnologická či sociologická, která ji bude chápat jakou soubor určitých projevů, zvyklostí, jazyka, malby atp. Druhý pohled může být ale antropologický a sledovat význam kultury pro člověka. V tomto pohledu se ukazuje, že je to právě kultura, která umožní socializaci, začlenění se do společnosti či získání uznání. Pokud by neexistovala, nebyl by žádný společný model, který by umožňoval seberealizaci jednotlivce ve společenství.
Sledujeme nástup fenoménu singles, kteří jsou dle sociologů typičtí tím, že provádějí neustálou bilanci svého úspěchu či štěstí. Dochází k odpoutání od univerzální kultury a roste individualismus, který (překvapivě) po čase končí velkým vystřízlivěním. Toto budování sebe sama mimo kulturu se jeví jako přitažlivé a problematické zároveň.
V tomto ohledu je dobré si připomenout Freuda, který dnes patří názorově spíše do dějin psychologie než k aktuálně preferovanému trendu. Ten si všímá toho, že první individualizace v kultuře probíhá v rodině. Syn se vyhraňuje proti otci, kterého musí porazit, aby sám dosáhl vlastního svobodného bytí. Dnes by zřejmě s takovým modelem neuspěl, neboť rodina prošla zásadní proměnou a není možné hovořit o jejím celospolečenském modelu, hlavě rodiny nebo jednotné představě toho, jak mají být vychovávány děti.
Petr Šigut na snímku Otec a syn ukazuje, že je možné budovat kulturu odlišnosti a jednoty i bez smrti otce v podání Freuda. Že sociální vazby nemusí být založeny na prospěchu, jak by řekl Hume či na platformě sociální třídy Marxe, ale mohou stavět na prostém přátelství; s čisté, sebe nehledající, lásky.
Malý princ (foto: Ivanaga)
Pokud máte rádi knihu Malý princ, která popisuje hledání toho důležitého a smysluplného ve světě kolem nás, jistě vás potěší snímek V krajině Malého prince od Ivanaga.
Sviť a nemel sebou (foto: Belrok)
Fotografie může nabízet nečekané souvislosti, pohledy které překvapí. Tak jako paradoxní pohled na realitu v podání vtipného záběru s názvem Sviť a nemel sebou... od Belrok.
Tomáš Staňo se zaměřuje na spojení barev a tvarů. Čisté platónské idee geometrie a kvality hmoty se stávají v jeho podání zcela konkrétním. Idea se stává formou, duch prostupuje hmotou. Tak jak to zachycuje fotografie Na hraně II.
Paklík na cestách (foto: Ali111)
A na závěr ještě jedna minimalisticky koncipovaná scéna, kde prim hrají jasné linky kachlíků a tři významné objekty – informační cedule, odpadkový koš a Paklík na cestách. Autorem snímku je Ali111, který odkazuje na to, že i člověk se musí naučit být (alespoň čas od času) sám se sebou. Vydat se na vlastní poušť ticha, neboť právě na ni zjistí, kým skutečně je.