DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Outside My Window

Lze věřit tomu, co se děje venku? A jak to popsat? Racionalisté a empirici vedli velký spor o to, na co se lze spoléhat. Zda pohled mimo lidskou mysl a svět ducha je něčím bezpečným, nebo naopak aktem spíše pošetilým.

Spor je poměrně zamotaný a komplikovaný. Pokud se přikloníme k racionalistům a budeme tvrdit, že mimo naši mysl nelze bezpečně poznávat, stojíme před zásadním problémem – člověka, kterého zavřeme do černé krabice s přísunem jídla v batolecím věku s tím, kdo prožívá normální život nelze z hlediska míry struktury vnitřního světa vůbec srovnávat.  Ať se nám to líbí nebo ne, náš vnitřní svět je konstituován (také i) podněty ze světa vnějšího.

Pokud naopak budeme zastávat pozici empiriků, která by se z výše uvedeného mohla jevit jako jistější, narazíme na jiné problémy. Jak je možné, že všichni lidé myslí v kategoriích, že jazyk, ať již vzniká jakkoli má řadu společných vlastností, které jsou zcela mimo evolučně smysluplnou linii?

Například blízkost slov ve větě z hlediska jejich pozice v žádném případě neimplikuje blízkost sémantickou, a to v žádném známém přirozeném jazyku. Odkud se berou všechny aspekty toho, co běžně označujeme jako lidství? Proč je matematika logicky konzistentní a čas od času svým formalismem předběhne potřeby vědy? Odpovědět, že je to náhoda, by bylo příliš laciné.

Moderní umění do tohoto sporu vneslo důležitý aspekt, totiž abstrakci. Objekty se již často nezobrazují tak, jak jsou objektivně sami o sobě (což je z hlediska racionalistického pojetí samo o sobě dosti problematické tvrzení), ale malíř do nich projektuje svůj vlastní mikrokosmos, emoce, pocity, touhu. Mezi umělcem a objektem umění je tak hluboká interakce a divák většinou nevnímá primárně to, co malíř namaloval nebo spisovatel napsal, ale právě onen prostor prolínání světů.

Klepněte pro větší obrázek
Outside My Window, foto: rudych

Snímek Outside My Window právě s tímto tématem pracuje. Jde o abstraktní fotografii, která se snaží podat výpověď o tom, co se děje někde venku. Ale nikoli dokumentaristicky, realisticky a syrově, jak postupuje většina autorů, ale pro toto sdělení si vybírá metaforu. Obrazně bychom snad mohli říci, že z reportáže napíše báseň.

Autorem snímku je Rudych, jemuž gratuluji k podařenému a zajímavému snímku, na který je možné se dívat dlouhé minuty a stále v něm lze najít něco nového a inspirativního a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Po koleji podzimu je snímek, který nabízí především práci s určitou patetickou emocí – mlha, slunce, podzim, koleje, esence ticha i černobílé provedení. To vše má v emocionálním světě diváka zanechat zřetelný prožitek, který bude těsně rezonovat s jeho vztahem k tomuto ročnímu období. Autorem je zruprecht.

Klepněte pro větší obrázek
Po koleji podzimu, foto: zruprecht

Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mě, to jsou dvě věci, které naplňovali údivem Kanta a zřejmě stejný pocit vyvolávají v každém člověku. Fotografie Mohyla H+V od cevarom, jakoby se tento motiv snažila materializovat.

Klepněte pro větší obrázek
Mohyla H+V, foto: cevarom

Fotografie V prvých lúčoch... se vrací k podzimní tématice a ukazuje, že nejde jen o čas vlezlé vlhkosti a plískanic, ale také o období malebných mlh protknutých slunečními paprsky. Autorem je promart.

Klepněte pro větší obrázek
V prvých lúčoch, foto: promart

Na závěr ještě černobílý zrnitý pohled pod hladinu v podání petpave a jeho fotografie bez názvu. 

Klepněte pro větší obrázek
bez názvu, foto: petpave
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

B-] Objevil jsem az dneska,..thank you za… Rudy 7. 2. 2016, 19:10
díky petpave 3. 11. 2015, 10:04

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.