DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Paranoia – o trojím strachu

Strach bychom mohli vnímat skoro jako něco negativního – ostatně, kdo se bojí, nesmí do lesa, je strašpytlem a celkově působí jako nepříliš racionální bytost, se kterou se nemá cenu o něčem bavit.

Mít strach, jako by znamenalo držet se při zemi a do ničeho se nepouštět. Antika ale velice přesně zdůrazňovala, že je velký rozdíl mezi odvahou a ztrátou zábran. Strach totiž může být trojí. První je ten nezdravý, nezvládnutý, čistě emocionální.

Takový, se kterým má pracovat psycholog, protože nám brání v tom, abychom mohli normálně fungovat. Další dva strachy jsou už ale prospěšné a dokonce bez nich člověk velice často upadne do problematické situace, která může končit vážnými problémy jeho bytí. Tím první je to, co bychom mohli označit za zdravý strach – takový, který nám umožní identifikovat nebezpečí či riziko dané situace a najít adekvátní prostředky, pro jeho zvládnutí. Strach je tak určitým instinktem, který má překvapivě blízko k úsudku a rozumu.

Třetí forma strachu se v literatuře většinou označuje jako posvátná bázeň. Tu lze mít buď před božstvem, nebo alespoň před smrtí. Zatímco akcent náboženský se uplatňoval především ve středověkém a novověkém myšlení, moderna otočila úhel pohledu na smrt. Neznamená to, že by z ní měl mít člověk panickou hrůzu, ale že ji vnímá jako určitou zásadní křižovatku, rozuzlení svého bytí.

Tento analytický pohled na strach je ale záležitostí spíše akademickou, než praktickou, většinou je možné jej dělit pouze v nahlédnutí, ale v reálných životních situacích mezi ním diferencujeme jen velice obtížně, protože aktuální prožitek neumožňuje odstup. Nemůžeme si říci, že se na sebe budeme dívat z pozice nezaujatého pozorovatele, téměř stojícího mimo čas a prostor. Celá naše výpověď o nitru i o světě se totiž odehrává v tady a teď.

Klepněte pro větší obrázek
Paranoia, foto: Dirtmaniak

Když procházíme potemnělou ulicí, nevíme, který ze strachů u nás převládá, snad jen s tou výjimkou, když se léčíme s psychickou chorobou a můžeme předpokládat, že zrovna nejsme v kompenzovaném stavu. Snímek Paranoia zachycuje muže, který jde kolem zdi. A nejde zde sám, ale se svým stínem. Stín, je s člověkem spojen, nemůže mu utéci, dokonce je na něm ontologicky závislý, ale není to on sám. A pak jsou zde obrazy na zdi, jako výjevy v mysli muže, který jde a přemýšlí o tom, kde je, co zde dělá, co může být to, co jej překvapí.

Strach je vždy spojený s neznámým – proto také obrazy na zdi, tak jak je maluje Dirtmaniak jsou abstraktní, neznámé, neuchopené do slov, neurčité.Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl uplynulého týdne.

Když už jsme u strachu z konce a z neznámého, tak snímek konec . . . zachycuje člověka, který se nebál. Jeho bytí našlo limitu a nyní jen spí. Autorem je jarlelek.

Klepněte pro větší obrázek
konec . . ., foto: jarlelek

Jokr7 si hraje s oblohou a člověkem, jako průsečíkem nebe a země. A … z cyklu "blbosti nebeské" ukazují, kam taková hra může vést.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: jokr7

No21 nabízí svůj nezaměnitelný rukopis v zátiší, která jsou zvláštně malebná, kompozičně bohatá a fantazii rozvíjející. Tentokráte Úplné bezvětří... ale vyvolává otázku, zda skutečnost, že fotografie zachycuje jen jeden okamžik, nemůže být trochu podvodným prvkem při tvorbě podobných snímků.

Klepněte pro větší obrázek
Úplné bezvětří..., foto: No21

A na závěr ještě dvojí pohled na energii – fotografie Bio hovězí on Baliana.

Klepněte pro větší obrázek
Bio hovězí, foto: Balian
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Spousta slov o ničem. Nepřestává mě ohromova… Grimjaur 13. 7. 2016, 15:47

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou