DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Paranoia – o trojím strachu

Strach bychom mohli vnímat skoro jako něco negativního – ostatně, kdo se bojí, nesmí do lesa, je strašpytlem a celkově působí jako nepříliš racionální bytost, se kterou se nemá cenu o něčem bavit.

Mít strach, jako by znamenalo držet se při zemi a do ničeho se nepouštět. Antika ale velice přesně zdůrazňovala, že je velký rozdíl mezi odvahou a ztrátou zábran. Strach totiž může být trojí. První je ten nezdravý, nezvládnutý, čistě emocionální.

Takový, se kterým má pracovat psycholog, protože nám brání v tom, abychom mohli normálně fungovat. Další dva strachy jsou už ale prospěšné a dokonce bez nich člověk velice často upadne do problematické situace, která může končit vážnými problémy jeho bytí. Tím první je to, co bychom mohli označit za zdravý strach – takový, který nám umožní identifikovat nebezpečí či riziko dané situace a najít adekvátní prostředky, pro jeho zvládnutí. Strach je tak určitým instinktem, který má překvapivě blízko k úsudku a rozumu.

Třetí forma strachu se v literatuře většinou označuje jako posvátná bázeň. Tu lze mít buď před božstvem, nebo alespoň před smrtí. Zatímco akcent náboženský se uplatňoval především ve středověkém a novověkém myšlení, moderna otočila úhel pohledu na smrt. Neznamená to, že by z ní měl mít člověk panickou hrůzu, ale že ji vnímá jako určitou zásadní křižovatku, rozuzlení svého bytí.

Tento analytický pohled na strach je ale záležitostí spíše akademickou, než praktickou, většinou je možné jej dělit pouze v nahlédnutí, ale v reálných životních situacích mezi ním diferencujeme jen velice obtížně, protože aktuální prožitek neumožňuje odstup. Nemůžeme si říci, že se na sebe budeme dívat z pozice nezaujatého pozorovatele, téměř stojícího mimo čas a prostor. Celá naše výpověď o nitru i o světě se totiž odehrává v tady a teď.

Klepněte pro větší obrázek
Paranoia, foto: Dirtmaniak

Když procházíme potemnělou ulicí, nevíme, který ze strachů u nás převládá, snad jen s tou výjimkou, když se léčíme s psychickou chorobou a můžeme předpokládat, že zrovna nejsme v kompenzovaném stavu. Snímek Paranoia zachycuje muže, který jde kolem zdi. A nejde zde sám, ale se svým stínem. Stín, je s člověkem spojen, nemůže mu utéci, dokonce je na něm ontologicky závislý, ale není to on sám. A pak jsou zde obrazy na zdi, jako výjevy v mysli muže, který jde a přemýšlí o tom, kde je, co zde dělá, co může být to, co jej překvapí.

Strach je vždy spojený s neznámým – proto také obrazy na zdi, tak jak je maluje Dirtmaniak jsou abstraktní, neznámé, neuchopené do slov, neurčité.Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl uplynulého týdne.

Když už jsme u strachu z konce a z neznámého, tak snímek konec . . . zachycuje člověka, který se nebál. Jeho bytí našlo limitu a nyní jen spí. Autorem je jarlelek.

Klepněte pro větší obrázek
konec . . ., foto: jarlelek

Jokr7 si hraje s oblohou a člověkem, jako průsečíkem nebe a země. A … z cyklu "blbosti nebeské" ukazují, kam taková hra může vést.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: jokr7

No21 nabízí svůj nezaměnitelný rukopis v zátiší, která jsou zvláštně malebná, kompozičně bohatá a fantazii rozvíjející. Tentokráte Úplné bezvětří... ale vyvolává otázku, zda skutečnost, že fotografie zachycuje jen jeden okamžik, nemůže být trochu podvodným prvkem při tvorbě podobných snímků.

Klepněte pro větší obrázek
Úplné bezvětří..., foto: No21

A na závěr ještě dvojí pohled na energii – fotografie Bio hovězí on Baliana.

Klepněte pro větší obrázek
Bio hovězí, foto: Balian
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Spousta slov o ničem. Nepřestává mě ohromova… Grimjaur 13. 7. 2016, 15:47

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.