DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Passenger

Každý z nás je cestujícím životem. Lístek dostal zdarma, cílová stanice je neznámá a přestupy ovlivňuje jen stěží. Přesto je možné si tuto cestu užít.

Náš život je soubojem mezi Sartreovskou zodpovědností a Tolstého osudovou nutností. Je jistě zajímavé sledovat, jak jednotliví autoři hovoří o fenoménu svobodné vůle. Jedná se o jeden ze základních problémů filosofie mysli – tedy jak je možné, že ve světě přesných fyzikálních zákonů je možná přítomnost svobodné vůle. Kde v člověku sídlí a zda je opravdu skutečná. Řešení existuje samozřejmě celá řada, ale myslím, že žádné není možné považovat za zcela uspokojivé a bezrozporné.

Přistoupíme-li na striktně materialistický pohled na svět, pak je tento text jen nutným poskládáním písmen – nemá cenu se o cokoli snažit, protože to nemůžeme změnit, žijeme v osudu a neexistuje morálka, láska ani umění. Jen nutnost. Ani druhý extrémní pohled není o mnoho lepší – máme zde duši a tělo, dva oddělené principy, ale nevíme, jak a kde duše s tělem vlastně pohybuje, co jí umožňuje ho ovládat. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází většina rozumných názorů.

Dnešní fotografie týdne od Františka Vrby s názvem Passenger je ale v mnohém odlišná. Osoba v kupé neřeší problém své vnitřní svobody a vztahu těla a duše. Prostě jen jede ve vlaku. Nic více, nic méně. Neklade si otázku po smyslu, protože netouží po paradoxu. Chce se dostat do stanice, do které zaplatila lístek. A jízdu si užít.

Klepněte pro větší obrázek  
Passenger (foto: František Vrba) 

Myslím, že je zde ještě jeden zvláštní druh svobody, totiž svoboda nikoli jen k něčemu, ale také od něčeho. Ve čtvrtém století odcházeli poustevníci do pouště, neboť se chtěli osvobodit od všeho, co by je odvádělo od Boha. Radikálně chtěli vyzkoušet, od čeho všeho jsou svobodní – od vína, peněz, obrazů, knihoven, lidí? Hledali maximum toho, čeho jsou schopni se vzdát. Po podobných zážitcích svobody toužíme také. Vyrážíme na cesty abychom se osvobodili od pracovních povinností, všedních starostí a jen si vychutnali onen sladký pocit že žijeme. Ale stačí to? Je to pro člověka dostatečný důvod ke štěstí?

Málo co může člověku nabídnout tak krásnou podívanou jako bouřka se svými blesky. Jsou naprosto nedeterministicky svobodné; nelze je předvídat ani zkrotit. Snad právě proto vždy vyvolávaly strach i zájem. Pohledem na krásné vysoce ionizované výboje v atmosféře za normálního tlaku, je snímek s názvem Když blesky tančí... od uživatele pedrosio.

Klepněte pro větší obrázek 
Když blesky tančí... (foto: Pedrosio) 

Pohled na plachou zvěř nabízí salwap na fotografii Co koukáš, moje cestička!, která bezesporu potěší ostrostí, barevností, postřehem i kompozicí.

Klepněte pro větší obrázek
Co koukáš, moje cestička! (foto: Salwap) 

O tom, že i obyčejné a velmi nudné věci, jako je bezpečnostní instruktáž v letadle, mohou nabídnout překvapivé pohledy a fotografické příležitosti svědčí snímek Jak jsem cestoval se Sfingou od oko-nomada, který ukazuje neotřelý pohled na svět i mimořádný postřeh autora v kombinaci s přiměřenou mírou vtipu.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak jsem cestoval se Sfingou (foto: Oko-nomada) 

A o tom, že i dvě barvy stačí na vytvoření pohledného a zajímavého snímku, vypovídá obrázek krajiny Na obzoru, jehož autorem je tchmes.  

Klepněte pro větší obrázek 
Na obzoru (foto: Tchmes)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

jj. A to po dlouhé době musím říct, aspoň te… dropsyy 2. 6. 2011, 17:19
Krásnej výběr!! Vladimír Starec 1. 6. 2011, 11:39

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.