DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Passenger

Každý z nás je cestujícím životem. Lístek dostal zdarma, cílová stanice je neznámá a přestupy ovlivňuje jen stěží. Přesto je možné si tuto cestu užít.

Náš život je soubojem mezi Sartreovskou zodpovědností a Tolstého osudovou nutností. Je jistě zajímavé sledovat, jak jednotliví autoři hovoří o fenoménu svobodné vůle. Jedná se o jeden ze základních problémů filosofie mysli – tedy jak je možné, že ve světě přesných fyzikálních zákonů je možná přítomnost svobodné vůle. Kde v člověku sídlí a zda je opravdu skutečná. Řešení existuje samozřejmě celá řada, ale myslím, že žádné není možné považovat za zcela uspokojivé a bezrozporné.

Přistoupíme-li na striktně materialistický pohled na svět, pak je tento text jen nutným poskládáním písmen – nemá cenu se o cokoli snažit, protože to nemůžeme změnit, žijeme v osudu a neexistuje morálka, láska ani umění. Jen nutnost. Ani druhý extrémní pohled není o mnoho lepší – máme zde duši a tělo, dva oddělené principy, ale nevíme, jak a kde duše s tělem vlastně pohybuje, co jí umožňuje ho ovládat. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází většina rozumných názorů.

Dnešní fotografie týdne od Františka Vrby s názvem Passenger je ale v mnohém odlišná. Osoba v kupé neřeší problém své vnitřní svobody a vztahu těla a duše. Prostě jen jede ve vlaku. Nic více, nic méně. Neklade si otázku po smyslu, protože netouží po paradoxu. Chce se dostat do stanice, do které zaplatila lístek. A jízdu si užít.

Klepněte pro větší obrázek  
Passenger (foto: František Vrba) 

Myslím, že je zde ještě jeden zvláštní druh svobody, totiž svoboda nikoli jen k něčemu, ale také od něčeho. Ve čtvrtém století odcházeli poustevníci do pouště, neboť se chtěli osvobodit od všeho, co by je odvádělo od Boha. Radikálně chtěli vyzkoušet, od čeho všeho jsou svobodní – od vína, peněz, obrazů, knihoven, lidí? Hledali maximum toho, čeho jsou schopni se vzdát. Po podobných zážitcích svobody toužíme také. Vyrážíme na cesty abychom se osvobodili od pracovních povinností, všedních starostí a jen si vychutnali onen sladký pocit že žijeme. Ale stačí to? Je to pro člověka dostatečný důvod ke štěstí?

Málo co může člověku nabídnout tak krásnou podívanou jako bouřka se svými blesky. Jsou naprosto nedeterministicky svobodné; nelze je předvídat ani zkrotit. Snad právě proto vždy vyvolávaly strach i zájem. Pohledem na krásné vysoce ionizované výboje v atmosféře za normálního tlaku, je snímek s názvem Když blesky tančí... od uživatele pedrosio.

Klepněte pro větší obrázek 
Když blesky tančí... (foto: Pedrosio) 

Pohled na plachou zvěř nabízí salwap na fotografii Co koukáš, moje cestička!, která bezesporu potěší ostrostí, barevností, postřehem i kompozicí.

Klepněte pro větší obrázek
Co koukáš, moje cestička! (foto: Salwap) 

O tom, že i obyčejné a velmi nudné věci, jako je bezpečnostní instruktáž v letadle, mohou nabídnout překvapivé pohledy a fotografické příležitosti svědčí snímek Jak jsem cestoval se Sfingou od oko-nomada, který ukazuje neotřelý pohled na svět i mimořádný postřeh autora v kombinaci s přiměřenou mírou vtipu.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak jsem cestoval se Sfingou (foto: Oko-nomada) 

A o tom, že i dvě barvy stačí na vytvoření pohledného a zajímavého snímku, vypovídá obrázek krajiny Na obzoru, jehož autorem je tchmes.  

Klepněte pro větší obrázek 
Na obzoru (foto: Tchmes)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

jj. A to po dlouhé době musím říct, aspoň te… dropsyy 2. 6. 2011, 17:19
Krásnej výběr!! Vladimír Starec 1. 6. 2011, 11:39

Další podobné články

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.