DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Passenger

Každý z nás je cestujícím životem. Lístek dostal zdarma, cílová stanice je neznámá a přestupy ovlivňuje jen stěží. Přesto je možné si tuto cestu užít.

Náš život je soubojem mezi Sartreovskou zodpovědností a Tolstého osudovou nutností. Je jistě zajímavé sledovat, jak jednotliví autoři hovoří o fenoménu svobodné vůle. Jedná se o jeden ze základních problémů filosofie mysli – tedy jak je možné, že ve světě přesných fyzikálních zákonů je možná přítomnost svobodné vůle. Kde v člověku sídlí a zda je opravdu skutečná. Řešení existuje samozřejmě celá řada, ale myslím, že žádné není možné považovat za zcela uspokojivé a bezrozporné.

Přistoupíme-li na striktně materialistický pohled na svět, pak je tento text jen nutným poskládáním písmen – nemá cenu se o cokoli snažit, protože to nemůžeme změnit, žijeme v osudu a neexistuje morálka, láska ani umění. Jen nutnost. Ani druhý extrémní pohled není o mnoho lepší – máme zde duši a tělo, dva oddělené principy, ale nevíme, jak a kde duše s tělem vlastně pohybuje, co jí umožňuje ho ovládat. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází většina rozumných názorů.

Dnešní fotografie týdne od Františka Vrby s názvem Passenger je ale v mnohém odlišná. Osoba v kupé neřeší problém své vnitřní svobody a vztahu těla a duše. Prostě jen jede ve vlaku. Nic více, nic méně. Neklade si otázku po smyslu, protože netouží po paradoxu. Chce se dostat do stanice, do které zaplatila lístek. A jízdu si užít.

Klepněte pro větší obrázek  
Passenger (foto: František Vrba) 

Myslím, že je zde ještě jeden zvláštní druh svobody, totiž svoboda nikoli jen k něčemu, ale také od něčeho. Ve čtvrtém století odcházeli poustevníci do pouště, neboť se chtěli osvobodit od všeho, co by je odvádělo od Boha. Radikálně chtěli vyzkoušet, od čeho všeho jsou svobodní – od vína, peněz, obrazů, knihoven, lidí? Hledali maximum toho, čeho jsou schopni se vzdát. Po podobných zážitcích svobody toužíme také. Vyrážíme na cesty abychom se osvobodili od pracovních povinností, všedních starostí a jen si vychutnali onen sladký pocit že žijeme. Ale stačí to? Je to pro člověka dostatečný důvod ke štěstí?

Málo co může člověku nabídnout tak krásnou podívanou jako bouřka se svými blesky. Jsou naprosto nedeterministicky svobodné; nelze je předvídat ani zkrotit. Snad právě proto vždy vyvolávaly strach i zájem. Pohledem na krásné vysoce ionizované výboje v atmosféře za normálního tlaku, je snímek s názvem Když blesky tančí... od uživatele pedrosio.

Klepněte pro větší obrázek 
Když blesky tančí... (foto: Pedrosio) 

Pohled na plachou zvěř nabízí salwap na fotografii Co koukáš, moje cestička!, která bezesporu potěší ostrostí, barevností, postřehem i kompozicí.

Klepněte pro větší obrázek
Co koukáš, moje cestička! (foto: Salwap) 

O tom, že i obyčejné a velmi nudné věci, jako je bezpečnostní instruktáž v letadle, mohou nabídnout překvapivé pohledy a fotografické příležitosti svědčí snímek Jak jsem cestoval se Sfingou od oko-nomada, který ukazuje neotřelý pohled na svět i mimořádný postřeh autora v kombinaci s přiměřenou mírou vtipu.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak jsem cestoval se Sfingou (foto: Oko-nomada) 

A o tom, že i dvě barvy stačí na vytvoření pohledného a zajímavého snímku, vypovídá obrázek krajiny Na obzoru, jehož autorem je tchmes.  

Klepněte pro větší obrázek 
Na obzoru (foto: Tchmes)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

jj. A to po dlouhé době musím říct, aspoň te… dropsyy 2. 6. 2011, 17:19
Krásnej výběr!! Vladimír Starec 1. 6. 2011, 11:39

Další podobné články

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.

Fotografie týdne: zastávka.

Fotografie týdne: zastávka.

Jan Sokol popisuje na příkladu zdvořilého chování ve veřejné dopravě městskou mentalitu. Stojíme blízko druhých, na které se díváme se zdvořilým úsměvem, ani ne moc silným, aby to nevypadalo osobně, ani ne s příliš kyselým obličejem.