DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Passenger

Každý z nás je cestujícím životem. Lístek dostal zdarma, cílová stanice je neznámá a přestupy ovlivňuje jen stěží. Přesto je možné si tuto cestu užít.

Náš život je soubojem mezi Sartreovskou zodpovědností a Tolstého osudovou nutností. Je jistě zajímavé sledovat, jak jednotliví autoři hovoří o fenoménu svobodné vůle. Jedná se o jeden ze základních problémů filosofie mysli – tedy jak je možné, že ve světě přesných fyzikálních zákonů je možná přítomnost svobodné vůle. Kde v člověku sídlí a zda je opravdu skutečná. Řešení existuje samozřejmě celá řada, ale myslím, že žádné není možné považovat za zcela uspokojivé a bezrozporné.

Přistoupíme-li na striktně materialistický pohled na svět, pak je tento text jen nutným poskládáním písmen – nemá cenu se o cokoli snažit, protože to nemůžeme změnit, žijeme v osudu a neexistuje morálka, láska ani umění. Jen nutnost. Ani druhý extrémní pohled není o mnoho lepší – máme zde duši a tělo, dva oddělené principy, ale nevíme, jak a kde duše s tělem vlastně pohybuje, co jí umožňuje ho ovládat. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází většina rozumných názorů.

Dnešní fotografie týdne od Františka Vrby s názvem Passenger je ale v mnohém odlišná. Osoba v kupé neřeší problém své vnitřní svobody a vztahu těla a duše. Prostě jen jede ve vlaku. Nic více, nic méně. Neklade si otázku po smyslu, protože netouží po paradoxu. Chce se dostat do stanice, do které zaplatila lístek. A jízdu si užít.

Klepněte pro větší obrázek  
Passenger (foto: František Vrba) 

Myslím, že je zde ještě jeden zvláštní druh svobody, totiž svoboda nikoli jen k něčemu, ale také od něčeho. Ve čtvrtém století odcházeli poustevníci do pouště, neboť se chtěli osvobodit od všeho, co by je odvádělo od Boha. Radikálně chtěli vyzkoušet, od čeho všeho jsou svobodní – od vína, peněz, obrazů, knihoven, lidí? Hledali maximum toho, čeho jsou schopni se vzdát. Po podobných zážitcích svobody toužíme také. Vyrážíme na cesty abychom se osvobodili od pracovních povinností, všedních starostí a jen si vychutnali onen sladký pocit že žijeme. Ale stačí to? Je to pro člověka dostatečný důvod ke štěstí?

Málo co může člověku nabídnout tak krásnou podívanou jako bouřka se svými blesky. Jsou naprosto nedeterministicky svobodné; nelze je předvídat ani zkrotit. Snad právě proto vždy vyvolávaly strach i zájem. Pohledem na krásné vysoce ionizované výboje v atmosféře za normálního tlaku, je snímek s názvem Když blesky tančí... od uživatele pedrosio.

Klepněte pro větší obrázek 
Když blesky tančí... (foto: Pedrosio) 

Pohled na plachou zvěř nabízí salwap na fotografii Co koukáš, moje cestička!, která bezesporu potěší ostrostí, barevností, postřehem i kompozicí.

Klepněte pro větší obrázek
Co koukáš, moje cestička! (foto: Salwap) 

O tom, že i obyčejné a velmi nudné věci, jako je bezpečnostní instruktáž v letadle, mohou nabídnout překvapivé pohledy a fotografické příležitosti svědčí snímek Jak jsem cestoval se Sfingou od oko-nomada, který ukazuje neotřelý pohled na svět i mimořádný postřeh autora v kombinaci s přiměřenou mírou vtipu.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak jsem cestoval se Sfingou (foto: Oko-nomada) 

A o tom, že i dvě barvy stačí na vytvoření pohledného a zajímavého snímku, vypovídá obrázek krajiny Na obzoru, jehož autorem je tchmes.  

Klepněte pro větší obrázek 
Na obzoru (foto: Tchmes)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

jj. A to po dlouhé době musím říct, aspoň te… dropsyy 2. 6. 2011, 17:19
Krásnej výběr!! Vladimír Starec 1. 6. 2011, 11:39

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.