DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Pět hvězdiček

Člověk je často jako tělo bez duše. Jako by snad jeho pobyt zde na zemi byl bipolárním spojením hmoty a ducha, který se může kdykoli vzdálit. Ale je tomu skutečně tak?

Osobně považuji psychologii z mnoha důvodů za velice podivuhodnou vědu. Pracuje s pojmem osobnosti, aniž je schopná podat jednoznačnou její definici (respektive jich nabízí několik desítek, z nichž každá je něčím nedokonalá a problematická). To samo o sobě ukazuje, jak složité je se s člověkem, který je podstatně složitější, než jen osobnost, vypořádat na úrovni jakékoli vědy. Ostatně samotná antropologie má několik desítek druhů – od přírodovědecké, přes filosofickou, kulturní, sociální až třeba po spirituální. Člověk je nesporně komplexním problémem, na který věda není schopná nalézt vhodný komplexní popis.

V tomto pohledu je zajímavé, že se mluví o tom, že se člověk někdy chová jako tělo bez duše, což ale přímo odporuje naší běžné zkušenosti. Těžko někdo řekne (pokud mu nejsou tři roky), že Michala bolí zub. Přirozené je říci, že zub bolí mě, jak svébytnou ontologickou bytost. Nikoliv stroj, který svojí nehmotnou vůlí či duší ovládám.

Může ale existovat možnost snění, změny stavu vědomí, kdy se můžeme přenést do zcela smyšlených, často paradoxních světů. Podivuhodné může být i to, že sníme (beze spaní) obvykle pokud jsme velmi nešťastní nebo naopak nesmírně šťastní. Karel Kryl zpívá v jedné písni o dvou lidech u jednoho stolu, kteří jsou nekonečně sami a nekonečně spolu. Mluví spolu, ale nerozumějí si a to i přesto, že vydávají slova, jejichž jednotlivému významu by jistě běžně porozuměli.

V teorii informace se mluví o sémantice, syntaxi a pragmatice. Přesto si myslím, že v případě lidské komunikace je zde ještě něco více, tedy ochota dvou dorozumívajících se být na stejném kontextu, věnovat pozornost a chtít porozumět. A myslím, že je to přesně to, co osoba na snímku ***** nedělá. Je mimo kontext svého stolu. Komunikuje sama se sebou a tak je skryta druhým.

Klepněte pro větší obrázek 
***** (foto: Markus23)

Fotografie umožňuje zachytit realitu často úplně jinak, než jak jsme schopni ji spatřit očima. Trojrozměrný prostor se transformuje do dvourozměrného obrazu, který se tak stává zcela novým výjevem. Přesně to je případ nepojmenovaného díla od eMeT.

Klepněte pro větší obrázek
Bez názvu (foto: eMeT)

Pohled do tmy může být pro někoho děsivý, neboť podvědomě ví, že se v ní něco může ukrývat. Proto také malé děti mají rády při usínání rozsvícené světlo. Díky nepatrně jiné konstrukci oka se kočky tmy bát nemusejí, protože v ní vidí velice obstojně. To alegoricky ilustruje fotografie Miki od Aroluse.

Klepněte pro větší obrázek 
Miki (foto: Arolus)

Pokud máte rádi mrazivá rána, studený vzduch bodající do plic a následný pocit tepla, které člověk může s šálkem čaje nebo kávy prožít, pak vás možná osloví netradičně provedený snímek s názvem Ráno, ke kterému si můžete pustit také hudbu. Autorem je Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Ráno (foto: Mikoudelka)

A na závěr se můžeme vrátit k člověku, jako přemýšlející a svět reflektující bytosti, tak jak ji zachytila Simeona.K na fotografii s příznačným názvem I think about you. Myslím, že i samotný název by si jistě zasloužil delší úvahu, stejně jako pěkné provedení portrétního snímku.

Klepněte pro větší obrázek 
I think about you (foto: Simeona.K)
Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

I na těch několika málo komentech je zřejmé,… Ivanaga 1. 12. 2011, 23:33
Font se jmenuje Scriptina, sám o sobě je opr… Lady Valcha 1. 12. 2011, 13:47
Gratuluji, první fotka se mi moc líbí. Zauja… belrok 30. 11. 2011, 10:33
"Tak zrovna ten font dost bije do očí" To s… Martin Kozak 30. 11. 2011, 09:06
Tak zrovna ten font dost bije do očí.. ty ši… T-Lama 30. 11. 2011, 02:22

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.