DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: píchni si a zmiz!

Čas jsou peníze, říká ustálené pořekadlo, které vede lidi od zahálky k pracovnímu výkonu. Nebo je to jinak? Na dnešní fotografii týdne je tato myšlenky rozvedena poměrně zajímavým způsobem.

Někteří lidé se domnívají, že země východního bloku se za komunistického režimu nápadně podobaly velkým pracovním táborům. Byly oplocené, byla v nich povinnost pracovat, fungovala zde tajná policie bez jasných pravidel, proti kterým nebylo odvolání či opravného prostředku, existoval soubor dovolených knih a podobně.

Jedním ze zajímavých rysů, který se ale neobjevuje jen na východě, jsou štípačky. Zařízení měřící čas strávený v práci. Člověk je strojem, jehož čas se měří penězi, nikoli individuem s vlastními myšlenkami, pracovním nasazením nebo činností. Jestli bylo něco pro socialistické hospodářství signifikantní, tak mimořádně nízká produktivita práce – nešlo o to (ač propagandistické filmy tvrdily často opak) pracovat, ale jen být v práci.

Snímek, který nabízí vhumanik, nese název píchni si a zmiz! a velice přesně ilustruje takto konstruovaný svět – svět front při východu z práce, spěch jen ke štípačkám, nikoli do práce samotné, svět ve kterém je prodáván čas člověka jako objektu masy bez vlastní tváře a zájmu. Jediné, co má dělat, je zmizet na zahrádky normalizačních chat. Daleko od skutečného světa, problémů a přemýšlení.

Jestliže se pak mluví o problémech, které minulý režim způsobil, jde především o tuto dehumanizaci, která byla prvoplánová, systematická a dlouhodobá. Postupně se rozvíjející spolková a zájmová činnost přece jen ukazuje, že ona šipka k exitu je stále více jen nostalgickým reliktem než skutečným obrazem světa kolem nás.

Klepněte pro větší obrázek 
píchni si a zmiz!, foto: vhumanik

Snímek pracuje s velice jednoduchou symbolikou. Zachycuje pořadač na lístky, které patří jednotlivým pracujícím (nikoli lidem), samotnými štípačkami, které mají vyvedené viditelné hodiny a pak s onou navigační cedulkou.S piktogramem odkazujícím na únik, možnost útěku při nebezpečí či katastrofě, pracující s motivem běžícího člověka, jenž se vzdaluje od místa, kde mu hrozí smrt či úraz.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týden.

Krásné věci jsou často kolem nás, ale my je nedokážeme vidět. Jsou zarostlé houštím, neozářené světlem. Navyy tak na svém snímku nalezená iluze nabízí určitou katarzi – a z houští se rodí idea, objekt, který jakoby volal po tom být viděn.

Klepněte pro větší obrázek 
nalezená iluze, foto: navyy

Pro všechny milovníky výšek a rozhledů je určený snímek Trosečníci zachycující fotomontáží trojici osob nad městem. Autorem je rampepurda.

Klepněte pro větší obrázek 
Trosečníci, foto: rampepurda

A na závěr ještě jedna zvlněná architektonická fotografie, jejímž autorem je snopa. A nenese žádný název. Klíč k jejímu pochopení, ono hermeneutické východisko o kterém mluví Heidegger, si tak každý musí najít sám.

Klepněte pro větší obrázek 
foto: snopa
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Povídaní o ničem ke skvělému snímku.A fakt t… Grimjaur 1. 5. 2014, 16:32
Povidani o ničem ke skvělému snímku.A fakt t… Grimjaur 1. 5. 2014, 16:31
Vybrany snimok ma podla mna svoju vahu. Jeho… Milan 1. 5. 2014, 07:35
"Štípačky" se doopravdy "povedly", opravdu k… ms 30. 4. 2014, 22:15
Ta fabulace autora článku k vítězné, jinak n… Docházkový system 30. 4. 2014, 10:09

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou