DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Platit prosím aneb není vše jak se zdá

O zdvořilosti, placení a dialogu živých a neživých. Zdvořilost představuje jednu z nejzajímavějších her, které člověk ve společenském prostředí provozuje.

Tím se nechce říci, že jde o činnost neupřímnou nebo že zdvořilá osoba nemá úctu k druhému člověku a jen ji předstírá. Jde ale o soubor prostředků, především jazykových, které vytvářejí určité dějiště, na kterém se může provozovat příjemný rozhovor.

Geoffrey Leech identifikoval šest zásad, která jsou se zdvořilostí spojené – takt, velkorysost, ocenění, skromnost, souhlas a soucit. Je přitom zajímavé, že většinou stačí mít alespoň dvě a člověk nepůsobí neomaleným či hrubým způsobem, avšak až celá šestice vytváří jakýsi koncept moderního kavalíra, člověka zdvořilého, tedy takového, který je schopný se příjemným způsobem pohybovat ve společnosti.

David Hume hovoří o tom, že společnost je vázána smlouvou, která musí být oboustranně výhodná. Vzájemně se družíme, věříme si, platíme daně, neboť nám takové chování přináší větší benefit, nežli jeho opak. Pokud bychom zastávali bytostně utilitaristickou pozici, pak jde o takové chování, které v delší časové škále přinese užitek.

Zvláště pak se očekává zdvořilost od osob vysoce postavených, které identifikujeme s určitou společenskou elitou a u osob, pracujících ve službách. Zatímco od strojního inženýra většina lidí příliš zdvořilosti nevyžaduje, číšník jí musí oplývat v míře vrchovaté. Stolování je určitým společenským rituálem, hrou, která má svá pravidla a pokud je nedodržuje číšník nebo jiný personál, celou hru pokazí.

Klepněte pro větší obrázek
Platit prosím, foto: moslerwi

Snímek Platit prosím nabízí pohled na model takového zdvořilého číšníka, který ale jako by svoji roli ve hře přehrál natolik, že již není člověkem. Stává se artefaktem, předmětem, se kterým se hra hraje, ale který se jí přímo neúčastní. A to i přesto, že se usmívá, uklání a z jeho očí vyzařuje pozornost k zákazníkovi.

Na fotografii jsou ale ještě dva zajímavý aktéři. První je paní v červeném svetru, která jakoby chtěla vstoupit do dialogu s figurínou. Pozorně ji sleduje, komunikuje s ní, prohlíží si ji. Chce hrát, ale nemůže, neboť nemá k této aktivitě partnera. Druhá žena v pozadí vše sleduje s naprostým nepochopením, jakoby pravidla vůbec neznala a celá situace ji přišla zcela absurdní. Spokojeně si jí zmrzlinu z kelímku, kterou utěšuje pouze aktuální chuťovou potřebu a myslí si své.

Gratuluji autorovi, kterým je moslerwi, k pěknému, vtipnému, zajímavému a trochu absurdně postmodernímu snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl, která se v galerii objevila během uplynulého týdne.

Clostermann se ve své tvorbě systematicky věnuje člověku v kontaktu s architekturou, jeho prožitku přirozenosti v nepřirozeném prostředí. Tentokráte nabízí snímek Tajemství II, na kterém dvojice osob zvědavě nakukuje skrze dveře.

Klepněte pro větší obrázek
Tajemství II., foto: clostermann

Danyjelvlk zachytil pohled na krajinu, která působí temně až depresivně. A uprostřed rozevlátých stromů kráčí po cestě člověk. Jeden jediný, tichý, mlčící, osamělý. Snímek je bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Žízeň… je fotografií, která si umí pěkně zahrát se stíny a ukazuje pohled na svět jiný, než jak jej většinou vnímáme. Možná může posloužit jako určité připomenutí toho, že stíny z Platonovy jeskyně jsou tématem, se kterým by každý měl nějak myšlenkově naložit a pracovat. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Žízeň..., foto: No21

Na závěr ještě jeden cestovatelský pohled z oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku. Nese název Bílý sen a jeho autorem je asako.

Klepněte pro větší obrázek
Bílý sen, foto: asako
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.