DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Platit prosím aneb není vše jak se zdá

O zdvořilosti, placení a dialogu živých a neživých. Zdvořilost představuje jednu z nejzajímavějších her, které člověk ve společenském prostředí provozuje.

Tím se nechce říci, že jde o činnost neupřímnou nebo že zdvořilá osoba nemá úctu k druhému člověku a jen ji předstírá. Jde ale o soubor prostředků, především jazykových, které vytvářejí určité dějiště, na kterém se může provozovat příjemný rozhovor.

Geoffrey Leech identifikoval šest zásad, která jsou se zdvořilostí spojené – takt, velkorysost, ocenění, skromnost, souhlas a soucit. Je přitom zajímavé, že většinou stačí mít alespoň dvě a člověk nepůsobí neomaleným či hrubým způsobem, avšak až celá šestice vytváří jakýsi koncept moderního kavalíra, člověka zdvořilého, tedy takového, který je schopný se příjemným způsobem pohybovat ve společnosti.

David Hume hovoří o tom, že společnost je vázána smlouvou, která musí být oboustranně výhodná. Vzájemně se družíme, věříme si, platíme daně, neboť nám takové chování přináší větší benefit, nežli jeho opak. Pokud bychom zastávali bytostně utilitaristickou pozici, pak jde o takové chování, které v delší časové škále přinese užitek.

Zvláště pak se očekává zdvořilost od osob vysoce postavených, které identifikujeme s určitou společenskou elitou a u osob, pracujících ve službách. Zatímco od strojního inženýra většina lidí příliš zdvořilosti nevyžaduje, číšník jí musí oplývat v míře vrchovaté. Stolování je určitým společenským rituálem, hrou, která má svá pravidla a pokud je nedodržuje číšník nebo jiný personál, celou hru pokazí.

Klepněte pro větší obrázek
Platit prosím, foto: moslerwi

Snímek Platit prosím nabízí pohled na model takového zdvořilého číšníka, který ale jako by svoji roli ve hře přehrál natolik, že již není člověkem. Stává se artefaktem, předmětem, se kterým se hra hraje, ale který se jí přímo neúčastní. A to i přesto, že se usmívá, uklání a z jeho očí vyzařuje pozornost k zákazníkovi.

Na fotografii jsou ale ještě dva zajímavý aktéři. První je paní v červeném svetru, která jakoby chtěla vstoupit do dialogu s figurínou. Pozorně ji sleduje, komunikuje s ní, prohlíží si ji. Chce hrát, ale nemůže, neboť nemá k této aktivitě partnera. Druhá žena v pozadí vše sleduje s naprostým nepochopením, jakoby pravidla vůbec neznala a celá situace ji přišla zcela absurdní. Spokojeně si jí zmrzlinu z kelímku, kterou utěšuje pouze aktuální chuťovou potřebu a myslí si své.

Gratuluji autorovi, kterým je moslerwi, k pěknému, vtipnému, zajímavému a trochu absurdně postmodernímu snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl, která se v galerii objevila během uplynulého týdne.

Clostermann se ve své tvorbě systematicky věnuje člověku v kontaktu s architekturou, jeho prožitku přirozenosti v nepřirozeném prostředí. Tentokráte nabízí snímek Tajemství II, na kterém dvojice osob zvědavě nakukuje skrze dveře.

Klepněte pro větší obrázek
Tajemství II., foto: clostermann

Danyjelvlk zachytil pohled na krajinu, která působí temně až depresivně. A uprostřed rozevlátých stromů kráčí po cestě člověk. Jeden jediný, tichý, mlčící, osamělý. Snímek je bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Žízeň… je fotografií, která si umí pěkně zahrát se stíny a ukazuje pohled na svět jiný, než jak jej většinou vnímáme. Možná může posloužit jako určité připomenutí toho, že stíny z Platonovy jeskyně jsou tématem, se kterým by každý měl nějak myšlenkově naložit a pracovat. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Žízeň..., foto: No21

Na závěr ještě jeden cestovatelský pohled z oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku. Nese název Bílý sen a jeho autorem je asako.

Klepněte pro větší obrázek
Bílý sen, foto: asako
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.