DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Platit prosím aneb není vše jak se zdá

O zdvořilosti, placení a dialogu živých a neživých. Zdvořilost představuje jednu z nejzajímavějších her, které člověk ve společenském prostředí provozuje.

Tím se nechce říci, že jde o činnost neupřímnou nebo že zdvořilá osoba nemá úctu k druhému člověku a jen ji předstírá. Jde ale o soubor prostředků, především jazykových, které vytvářejí určité dějiště, na kterém se může provozovat příjemný rozhovor.

Geoffrey Leech identifikoval šest zásad, která jsou se zdvořilostí spojené – takt, velkorysost, ocenění, skromnost, souhlas a soucit. Je přitom zajímavé, že většinou stačí mít alespoň dvě a člověk nepůsobí neomaleným či hrubým způsobem, avšak až celá šestice vytváří jakýsi koncept moderního kavalíra, člověka zdvořilého, tedy takového, který je schopný se příjemným způsobem pohybovat ve společnosti.

David Hume hovoří o tom, že společnost je vázána smlouvou, která musí být oboustranně výhodná. Vzájemně se družíme, věříme si, platíme daně, neboť nám takové chování přináší větší benefit, nežli jeho opak. Pokud bychom zastávali bytostně utilitaristickou pozici, pak jde o takové chování, které v delší časové škále přinese užitek.

Zvláště pak se očekává zdvořilost od osob vysoce postavených, které identifikujeme s určitou společenskou elitou a u osob, pracujících ve službách. Zatímco od strojního inženýra většina lidí příliš zdvořilosti nevyžaduje, číšník jí musí oplývat v míře vrchovaté. Stolování je určitým společenským rituálem, hrou, která má svá pravidla a pokud je nedodržuje číšník nebo jiný personál, celou hru pokazí.

Klepněte pro větší obrázek
Platit prosím, foto: moslerwi

Snímek Platit prosím nabízí pohled na model takového zdvořilého číšníka, který ale jako by svoji roli ve hře přehrál natolik, že již není člověkem. Stává se artefaktem, předmětem, se kterým se hra hraje, ale který se jí přímo neúčastní. A to i přesto, že se usmívá, uklání a z jeho očí vyzařuje pozornost k zákazníkovi.

Na fotografii jsou ale ještě dva zajímavý aktéři. První je paní v červeném svetru, která jakoby chtěla vstoupit do dialogu s figurínou. Pozorně ji sleduje, komunikuje s ní, prohlíží si ji. Chce hrát, ale nemůže, neboť nemá k této aktivitě partnera. Druhá žena v pozadí vše sleduje s naprostým nepochopením, jakoby pravidla vůbec neznala a celá situace ji přišla zcela absurdní. Spokojeně si jí zmrzlinu z kelímku, kterou utěšuje pouze aktuální chuťovou potřebu a myslí si své.

Gratuluji autorovi, kterým je moslerwi, k pěknému, vtipnému, zajímavému a trochu absurdně postmodernímu snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl, která se v galerii objevila během uplynulého týdne.

Clostermann se ve své tvorbě systematicky věnuje člověku v kontaktu s architekturou, jeho prožitku přirozenosti v nepřirozeném prostředí. Tentokráte nabízí snímek Tajemství II, na kterém dvojice osob zvědavě nakukuje skrze dveře.

Klepněte pro větší obrázek
Tajemství II., foto: clostermann

Danyjelvlk zachytil pohled na krajinu, která působí temně až depresivně. A uprostřed rozevlátých stromů kráčí po cestě člověk. Jeden jediný, tichý, mlčící, osamělý. Snímek je bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Žízeň… je fotografií, která si umí pěkně zahrát se stíny a ukazuje pohled na svět jiný, než jak jej většinou vnímáme. Možná může posloužit jako určité připomenutí toho, že stíny z Platonovy jeskyně jsou tématem, se kterým by každý měl nějak myšlenkově naložit a pracovat. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Žízeň..., foto: No21

Na závěr ještě jeden cestovatelský pohled z oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku. Nese název Bílý sen a jeho autorem je asako.

Klepněte pro větší obrázek
Bílý sen, foto: asako
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne