DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Pod nulou

Teplota pod nulou se zcela zásadním způsobem odlišuje od té, která je nad nulovým bodem; zamrzají řeky, opadává listí, je nám zima... proto byla tato hranice lidem zřejmá odpradávna.

Lidé se od samého počátku své vyspělé existence věnovali měřením. Nedá se říci, že by jim pohled na krásy přírody nestačil, nebo že by ji potřebovali nějak omezovat a kvantifikovat, ale měření měla důležité výsledky pro zcela běžný život. Základem bylo přesné stanovení času – podle něj se řídilo zemědělství, armáda či obchod. Pokud by lidé neznali měření času, nemohli by nic efektivně pěstovat. Snad právě proto se stalo z časoměřičství náboženským úkolem. Kněží sestavovali kalendáře, prováděli pozorování oblohy atp.

Až později se připojilo měření hmotnosti a délky, což souviselo s rozvojem obchodu a nikdy nezískalo tak významné postavení. Teplotě se poměrně dlouho velká pozornost nepřikládala. Lidé k ní přistupovali intuitivně a snad i proto do velké míry v jazyce přirozené zacházení s teplotou přetrvalo dodnes. Potřeba objektivizace je totiž spjata až s rozvojem termodynamiky a průmyslu. Jde tedy o veličinu, která je s industrializací úzce spojená.

Klepněte pro větší obrázek 
Pod nulou (foto: Ivanaga)

A tak snímek Pod nulou, který pořídil Ivanaga, může být vnímán jako odkaz k historickému vývoji. Na jedné straně člověk, který subjektivně teplotu zakouší na sobě samém a na straně druhé teploměr, symbol přesné kalibrace teploty a jejího průmyslového využití.

Klepněte pro větší obrázek 
Loďka (foto: Mila)

Často se mluví o tom, že život je jako loď, která je zmítána oceánem osudu. Snímek od Mily s názvem Loďka ve své dynamice ukazuje, že většina z nás si žije na moři relativně hodně klidném.

Klepněte pro větší obrázek 
MoML 10. října 2011 (foto: Martin Breza

Martin Breza nabízí na snímku MoML 10. října 2011 obraz z jednoho dne svého života. Často se můžeme ptát sami sebe, zda má náš život nějaký smysl, zda obraz malovaný naším bytím hodnotou, která stojí lidstvu za to, aby byla přínosem pro druhé. Autor ukazuje, že freska života se může skládat s maličkostí, kterých by si většina lidí ani nevšimla.

Klepněte pro větší obrázek 
Ještě chvilku (foto: Annuak)

Myslím, že většina z nás zná pocit, kdy si říká „Ještě chvilku“, tak jako autor Annuak. Od protahování ranní pohody v posteli, přes přemlouvání se, že ještě chvíli budu pracovat, až po panickou hrůzu před uzávěrkou projektu či písemky. Jako by nám v těchto pár okamžiků mělo nějakým zásadním způsobem pomoci.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzimní jednoduchosti III. (foto: 11Pavel)

A na závěr ještě pohled do podzimních lesů, které nás v sychravém počasí mohou zvát na procházky plné ticha, mlhy a vlhkého vzduchu. Právě takové jsou Podzimní jednoduchosti III. od uživatele s přezdívkou 11Pavel.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Díky za mou fotku týdne. Je tak trochu symbo… Ivana Gantnerová 12. 10. 2011, 08:47

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.