Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.
Také modlitbu broučků od Karafiáta zná asi každý: „Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine.“ Jakkoli jde o text již ze 17. století, jsou to asi právě Broučci, kteří jej přenesli do všeobecného narativu.
Poetického příběhu svázaného jasným náboženským přesvědčením autora, jehož hodnotový rámec dnes bude na jednu stranu těžko pochopitelný a přijatelný, ale současně něčím historizující a přitažlivý.
Do třetice možných podvečerních výjevů je zde Fibich a jeho slavné V podvečer, selanka pro orchestr, což je nejslavnější dílo toho klasického autora z konce 19. století. Fibich zde krásně maluje dlouhé století jako svět měšťanské vybroušené dokonalosti, pohodlí a romance, které k dokonalosti nechybí nic, jenž se zrcadlí v procházkách v podvečer, červánků plných sladkých romantických motivů.
Může zde být i podvečer života, čas, kdy se člověk ještě cítí při síle dost velké, aby své bytí pevně držel v rukou, ale současně se již může ohlížet za tím, co prožil a ptát se, jaký že to byl jeho život. Jakkoli definitivní rozuzlení a zvraty či soudy jsou zřejmě rezervovány až do okamžiku smrti, do vplutí do temné noci, tak je to právě podvečer bytí, kdy lidé s oblibou píší memoáry a fresky svých životů.
Má to jistě hluboký smysl. Podvečer života je asi posledním časem, kdy s ním lze ještě něco udělat. Podobně pro Karafiáta je podvečer časem jisté reflexe, meditace, zlomu. I špatný den je možné ještě opravit a zachránit. Je to okamžik osobní reflexe, kdy se má děkovat za dobré a litovat zlého. A snad i ono lidské vyražení si do společnosti romantického podvečera má tento rozměr – snažíme se zachránit den, zabránit tomu, aby byl – slovy císaře Tita – ztracen.
Snímek Podvečer od DagmarB je možná integrálním provázáním všeho, co již bylo o podvečeru napsáno. Ještě chvíli a bude vše jasné a určené, nebude možné čekat na vhodný vítr a svět bude daný. Ještě naposledy je možné se zastavit a vyčkat, zvážit své možnosti a s opřít se do vánku, letět. Podvečer vyžaduje odvahu k pravdivosti, jinak je ztraceným časem prováhaným.
Gratuluji autorce k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.
Jsou věci, které člověk může ovlivnit jen těžko. Když chybí déšť i voda a sucho, možná i bytí člověka k obloze s nadějí či beznadějí směřuje. A právě v této emoci se vynořuje snímek, jako z biblické scény o Eliášovi na hoře Karmel. Takový je snímek mimořádného pohledu a lehkosti Jokr7 – Tak jak ?.
Tak jak?, foto: jokr7
Meditací na stejné téma je snímek s názvem A je po dešti 2... od Vlastimila Pibila, který nabízí také pohled na podvečer s příjemným vonícím ohlédnutím se.
Where everybody knows my name je básní ve výtvarném světě, s jasným podpisem plných barev a rudého kruhu, jenž podpisem otvírá a interpretuje specifickou realitu Rudycha. S technickou přesností, výtvarnou jedinečností, originalitou a otevřeností pro druhého.
Where everybody knows my name, foto: rudych
Abstrakt pro trubky je povedenou fotografií od babyvrba. Přesnou, pěknou, krásnou, dunící, smyslupnou.
abstrakt pro trubky, foto: babyvrba