DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Podzim u osamocené polní kapličky

Uprostřed pole stojící kaplička. Snad aby člověk nezapomněl, proč a pro koho pracuje, aby věděl, že sama práce k životu nestačí a že tu není pouze vůli materiálním statkům.

Občas můžeme nabýt pocitu, že v úmoru roboty a pracovních sobot dřel člověk celý rok a neměl v podstatě čas si vydechnout, přemýšlet nebo odpočívat. Skutečnost byla jistě místně odlišná, ale obecně lze říci, že se nepracovalo o nedělích, svátcích a také na poutě dostávali lidé volno.

Téměř veškerý volný čas byl – alespoň v době od jara do podzimu – sakrální. Lidé jej měli díky církevním slavnostem a utvářeli si dichotomii, kterou středověk nezná. Totiž že na jedné straně je zde čas pro práci, na straně druhé čas pro Boha.

Snad jen zimní čas byl prostorem pro nějakou zábavu světského typu, dobou, kdy se nemuselo tak intenzivně pracovat venku a lidé měli čas odpočívat a bavit se. Přesto onen sakrální čas nebyl vnímán jako něco negativního. Naopak člověk věděl, že i když je na světě sužován hladem, bolestí a nespravedlností, že nejde o nic definitivního.

Snímek Podzim u kapličky jakoby vytvářel dokonalou ilustraci tohoto barokního chápání světa. Je zde obdělané pole, hotová práce, která není sama o sobě činností příliš záslužnou (na rozdíl od chápání středověkého). A uprostřed této šedi starostí a shonu je místo zeleně, klidu, odpočinku. Kaplička, které svým zvonem nejen řídila tempo polních prací, ale také dávala životu naději. Byla východiskem pro každý další krok, práci na poli. Je místem, kde doslova září či prýští krása a život.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzim u kapličky, foto: MarekUjcik

Snímek Marka Ujčíka není navíc nějakým samotně stojícím výtvorem, ale jedním z dlouhodobě pořizovaných snímků tohoto charakteru, kterými jakoby se snažil zachytit duši venkovského člověka, často již anachronickou, neexistující přesto pevně a nezničitelně otištěnou v kopcovité krajině. Gratuluji autorovi k podařenému snímku se středovou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Daniel Vlk na svém černobílém snímku dokonale zachycuje jinou tvář podzimu, než tu malebně zemědělskou. Dává pohlédnout do času mlhy, deště, tmy. Pocitu vlhka a nečasu, které jsou zachyceny v městském kontextu. Člověka jedoucího individualisticky autem a prázdné zastávky. Jakoby hromadná doprava neměla v takovém čase dostatečnou přitažlivost a zajímavost.

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: danyjelvlk

Šebin nabízí pohled na vodní hladinu, která zrcadlí modrou oblohu, zelenou alej i živě létající ptáky. Snímek nese název ... U Jána ... a potěší zajímavou kombinací pohybu a pocitu klidu, které se spolu přou a nutí diváka fotografii stále znovu prohlížet a reflektovat.

Klepněte pro větší obrázek 
... U Jána ..., foto: šebin

Peter Cakovský se po delší době vrací na DIGIarenu tentokráte se snímkem it's coming.... Futurologické Sci-Fi téma nese nepřehlédnutelný rukopis a obsahovou i symbolickou přeplněnost, typickou pro tohoto autora.

Klepněte pro větší obrázek 
it's coming ...foto: Cako_SK

Na závěr ještě jedna hra s efekty u fotografie studující život ve městě. Snímek nese název die Dresdner Spaziergang.... a autorem je zeloi.

Klepněte pro větší obrázek 
die Dresdner Spaziergang..., foto: zeloi
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

:-P Kahovec již se smiř s tím, že ti napatří… šel okolo 25. 10. 2014, 21:38
Jo tak. To vypadalo z dálky jak toi toi budk… julda 23. 10. 2014, 19:43
Pravidla se můžou porušovat! ivan 23. 10. 2014, 17:10
Prosím, a to se může, umísťovat focený objek… začátečník 23. 10. 2014, 13:58
Pokud tohle svinstvo chcete nazývat politiko… Karel Kahovec 23. 10. 2014, 08:20

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?