Uprostřed pole stojící kaplička. Snad aby člověk nezapomněl, proč a pro koho pracuje, aby věděl, že sama práce k životu nestačí a že tu není pouze vůli materiálním statkům.
Občas můžeme nabýt pocitu, že v úmoru roboty a pracovních sobot dřel člověk celý rok a neměl v podstatě čas si vydechnout, přemýšlet nebo odpočívat. Skutečnost byla jistě místně odlišná, ale obecně lze říci, že se nepracovalo o nedělích, svátcích a také na poutě dostávali lidé volno.
Téměř veškerý volný čas byl – alespoň v době od jara do podzimu – sakrální. Lidé jej měli díky církevním slavnostem a utvářeli si dichotomii, kterou středověk nezná. Totiž že na jedné straně je zde čas pro práci, na straně druhé čas pro Boha.
Snad jen zimní čas byl prostorem pro nějakou zábavu světského typu, dobou, kdy se nemuselo tak intenzivně pracovat venku a lidé měli čas odpočívat a bavit se. Přesto onen sakrální čas nebyl vnímán jako něco negativního. Naopak člověk věděl, že i když je na světě sužován hladem, bolestí a nespravedlností, že nejde o nic definitivního.
Snímek Podzim u kapličky jakoby vytvářel dokonalou ilustraci tohoto barokního chápání světa. Je zde obdělané pole, hotová práce, která není sama o sobě činností příliš záslužnou (na rozdíl od chápání středověkého). A uprostřed této šedi starostí a shonu je místo zeleně, klidu, odpočinku. Kaplička, které svým zvonem nejen řídila tempo polních prací, ale také dávala životu naději. Byla východiskem pro každý další krok, práci na poli. Je místem, kde doslova září či prýští krása a život.
Podzim u kapličky, foto: MarekUjcik
Snímek Marka Ujčíka není navíc nějakým samotně stojícím výtvorem, ale jedním z dlouhodobě pořizovaných snímků tohoto charakteru, kterými jakoby se snažil zachytit duši venkovského člověka, často již anachronickou, neexistující přesto pevně a nezničitelně otištěnou v kopcovité krajině. Gratuluji autorovi k podařenému snímku se středovou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Daniel Vlk na svém černobílém snímku dokonale zachycuje jinou tvář podzimu, než tu malebně zemědělskou. Dává pohlédnout do času mlhy, deště, tmy. Pocitu vlhka a nečasu, které jsou zachyceny v městském kontextu. Člověka jedoucího individualisticky autem a prázdné zastávky. Jakoby hromadná doprava neměla v takovém čase dostatečnou přitažlivost a zajímavost.
Šebin nabízí pohled na vodní hladinu, která zrcadlí modrou oblohu, zelenou alej i živě létající ptáky. Snímek nese název ... U Jána ... a potěší zajímavou kombinací pohybu a pocitu klidu, které se spolu přou a nutí diváka fotografii stále znovu prohlížet a reflektovat.
... U Jána ..., foto: šebin
Peter Cakovský se po delší době vrací na DIGIarenu tentokráte se snímkem it's coming.... Futurologické Sci-Fi téma nese nepřehlédnutelný rukopis a obsahovou i symbolickou přeplněnost, typickou pro tohoto autora.
it's coming ...foto: Cako_SK
Na závěr ještě jedna hra s efekty u fotografie studující život ve městě. Snímek nese název die Dresdner Spaziergang.... a autorem je zeloi.
die Dresdner Spaziergang..., foto: zeloi