Pohádky představují jeden z nejkrásnějších a nejplodnějších kulturních fenoménů, které nám mohou prozradit mnohé o nás samotných.
Je zajímavé se podívat na to, jakým způsobem vznikaly pohádky, které u nás sepsaly Erben či Němcová. Téměř na každé vesnici bylo zvykem, že se po práci a za dlouhých zimních večerů setkávali obyvatelé, většinou někde na radnici, hospodě či v jiném, přiměřeně velkém místě.
Mimo draní peří či jiných ručních prací se vyprávěly příběhy. Napřed pro děti, a když šly spát, tak příběhy pro dospělé. Ty byly často velice komplikované, strašidelné a zajímavé. A právě ony jsou zachycené sběrateli lidových pohádek a bájí. Často se nám může zdát, že jsou jejich pohádky plné krve, morbidní a zcela nevhodné pro děti. Ale je to právě tím, že nebyly určené pro nejmenší, ale pro dospělé.
Na první pohled by možná člověka mohlo napadnout, kdo by chtěl poslouchat příběhy a mluvících hadech, dracích a dalších bájných bytostech. Podle nedávného průzkumu na Islandu, se většina tamního obyvatelstva hlásí ke křesťanství, ale současně věří na víly, trolly a další podivné bytosti. Stačí se zeptat, proč neoddělají ten či onen kámen na zahradě či nejdou za úplňku do lesa. Ostatně náš kulturní prostor se ságy o upírech či hltající horoskopy na tom není o nic méně pohádkově.
Příběhy dokáží říci mnohem více, než jen soubor faktických informací. Předávají emoce, pracují s fantazií a kulturou toho, kdo je vypráví i poslouchá. Proto také velká část úspěšných reklamních kampaní stojí na vyprávění nějakého příběhu, pohádky, která nám může být blízko.
Fotografie … nabízí přímo odkaz na Broučky od Jana Karafiáta. Ostatně také on se snažil příběhem nabídnout své náboženské přesvědčení čtenářům – ne memorováním se prav víry či pouček, ale vypravováním o osobách, které mohou být člověku blízké. Se kterými se může identifikovat.
Fotografie týdne
… (foto: Rok.zaruka)
Gratuluji autorovi s nickem Rok.zaruka ke krásnému snímku s dokonalou atmosférou, plnou květin, broučků s lucernou a nostalgického ticha s originálním výtvarným zpracováním a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Fotograf s přezdívkou Belrok nabízí pohled do dáli se snímkem Před plavbou.... Je v něm cosi zajímavého, teskného a přitom krásného. Dívka s papírovou lodí, hledíce do dálky a snad toužící spatřit něco, co ztratila. Také to může být jedna s emocí, kterou se snímek snaží zachytit.
Před plavbou… (foto: Belrok)
Darksome Photography nabízí sérii snímků s názvem Magda, které mají velice specifické výtvarné provedení, jež se snad inspirovalo u holandských mistrů či renesančních malířů. Zde ve vyobrazení zajímavé kompozice na pomezí krajiny a aktu.
Magda (foto: Darksome Photography)
Rostěj ukazuje, že fotografování ptáků a zvířat obecně nemusí být vždy spojené jen s dokonalou ostrostí a strojově přesnou kompozicí, ale že do něj lze promítat také vkus a umělecký cit autora. Tak jak je to vidět na snímku Konipas horský – mládě.
Konipas horský – mládě (foto: Rostěj)
A na závěr ještě jeden zajímavý dvojakt, v provedení H_onzika, který nese název Marketka. Dva obrázky vedle sebe, se stejnou dívkou, v podobné póze a přesto zcela odlišná výpověď při jednotném stylu.
Marketka (foto: H_onzik)