DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Poklona pánové

Za dobrou fotografii může stát nejen precizní zpracování a kompozice, ale také vtip a možnost ztotožnit se s obsahem.

Existuje řada způsobů, jak vytvořit dobrou fotografii u které se budou lidé zastavovat, přemýšlet o ní či se jen tak smát. Jednou z nich je práce se samotným obsahem, kdy lidé navštěvují výstavy exotických fotografií krajin, jen proto, aby viděli, jaké to tam je.

Tento druh fotografování je ale naštěstí na ústupu a objevují se nové přístupy. Tím prvním může být snaha o dokonalý obsah či nevšední perspektivu. Jde o snímky, které jsou krásně zpracované a jejich autoři jsou často velcí profesionálové.

Autorka snímku Poklona pánové, ilonag3 ale volí jinou cestu. Snaží se, aby byl snímek vtipný, měl příběh a aby se s ním mohl člověk snadno identifikovat. Právě tato možnost vcítění se do obsahu snímku je jednou z cest, jak lze s divákem efektivním způsobem pracovat.

Černobílý snímek je barevně i kompozičně proveden tak, aby akcentoval hlavní téma – jedoucí cyklisty, kteří jistě již šlapou z posledních sil a na druhé straně postavu skloněnou nad vlastním kolem. Jako by se klaněla výkonům druhých nebo přemýšlela, v čem je vlastně chyba, že nejede sama.

Klepněte pro větší obrázek 
Poklona pánové, foto: ilonag3

Asi každý člověk přitom má zkušenost, že někdy sil či motivace prostě dojde, že nelze pokračovat, i když lidé okolo nás problém (kopec) zvládají. A právě tato možnost identifikace a projekce vlastního životního příběhu je materiálem, se kterým autorka pěkným a přímočarým způsobem pracuje.

Jak vznikla fotografie týdne Poklona pánové

Jak vznikla fotografie týdne Poklona pánové

Gratuluji ji k fotografii týdne, která nešetří vtipem ani dobrým názvem a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Oko-nomada nabízí snímek složený ze tří barev, sázejíce na jednoduchost, netradiční pohled a hravost celé kompozice. Výsledkem spojení dvou staveb a oblohy je fotografie jak jsem se díval se zakloněnou hlavou .... Ukazuje na skutečnost, kterou obyvatelé města znají velice dobře – že krásné a zajímavé věci jsou často viditelné jen těm, kteří se nebojí pozdvihnout svůj zrak.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak jsem se díval se zakloněnou hlavou, foto: oko-nomáda

Belrok se svojí kompozicí nesoucí název Čistota půl zdraví pracuje na širším cyklu obrázků, které do přírodního prostředí staví člověka a nějaký absurdně užitý artefakt – zrcadlo či (v tomto případě) vysavač.

Klepněte pro větší obrázek 
Čistota půl zdraví, foto: belrok

Lidové rčení, že někdo něco zvládá levou zadní, se pokusil do snímku (jak jinak) nazvaného Matematiku zvládnu pravou zadní, zachytit fotograf Krejdom. Obdélníkový černobílý snímek s popsanou tabulí a křídou drženou v noze má své kouzlo i nadhled. Zvláště v kontextu pověsti, kterou matematika mezi lidmi má.

Klepněte pro větší obrázek 
Matematiku zvládnu pravou zadní, foto: Krejdom

A na závěr ještě jeden obrázek, tentokráte na pomezí grafiky a fotografie, jehož autorem je Ivanna a nese název Prosba. Hlavní roli zde přitom hrají barvy a ruce, které dohromady tvoří jeden, bytostně lidský celek snažící se analyzovat akt, který je neodmyslitelně s emocemi spojený, totiž prosbu.

Klepněte pro větší obrázek 
Prosba, foto: Ivanna
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?