DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Pokus o splynutí

Jedním z velkých témat soudobé fotografie je role technického zpracování snímků – někdo vyžaduje technicky dokonalé obrázky upravené počítačem, jiným jde o přirozenost ve zdroji.

Fotografování patří v současné době mezi nejčastější lidové zábavy. Dnes fotografuje téměř každý a nezáleží na tom, jakým přístrojem – můžeme nalézat fotografy s mobilním telefonem, kompaktem i zrcadlovkou. Ač se rozdíl v investované částce značně liší, není tak markantní ve výsledku. Lidé často zvládnou základní fotografickou techniku, ovládnou nastavení fotoaparátu a tam jejich možnosti končí.

Fotka je pro ně dokumentární záležitostí či investicí do osobního sociálního kapitálu. V horším případě je fotografování jen snahou být dostatečně „in“ a trendy. Co tedy tvoří hranici mezi tímto přístupem k fotografii a uměním? Rozhodně ne proinvestovaná technika, i když i ta se může pozitivně projevit. Myslím, že to nejdůležitější je – stejně jako u výtvarného umění – schopnost dívat se kolem sebe a vidět realitu jinak. Rozlišit jednotlivé fragmenty světa a dát jim nečekaný kontext.

Fotograf pracuje s realitou, může ji měnit, ale také zachovávat. A snad právě focení očima může být základem fotografického umění. Obecně se říká, že existují dva základní přístupy k focení – každý den vytvořit sto snímků a jednou za rok udělat výstavu; nebo přijít na místo, kde chci fotit a dlouho mlčet. Pak udělat dvě tři fotky a jednou za rok výstavu. Osobně je mi podstatně sympatičtější druhý přístup.

Klepněte pro větší obrázek 
Trying to blend in (foto: Rudych)

A snad právě o to netradiční vnímání reality a tvorbu nečekaných kontextů se snaží Rudych v řadě svých děl. Dnešní snímek je snad ještě více provokativní a překvapující. Jistě se najde řada lidí, kteří snímek Trying to blend in označí za grafiku, ale osobně si myslím, že jde o ukázku toho, jak nazírat realitu nečekaně a jinak a v tom spočívá vlastní hodnota fotografie.

Klepněte pro větší obrázek 
EXTR_111009 (foto: Luboš Blažek)

Člověk, který si uvědomí meze techniky, a opustí zaběhnutá paradigmata, se stává svobodnějším. Najednou jakoby mohl svobodněji umělecky dýchat, není ničím vázán. V umění ustupuje čas osobě, forma je překračována obsahem, který se do ní již nemůže vejít. Umění je dialogické a obohacuje toho, kdo jej reflektuje. A právě tento přístup zvolil Luboš Blažek se svým snímkem EXTR_111009.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzim (foto: Auge)

Není asi hezčího ročního období, než je podzim. Vzduch má v sobě zvláštní svěžest a sladkost; listí září všemi barvami; tvoří se husté mléčné mlhy a jinovatka ráno kreslí po keřích a trávě. Podzim je sychravě inspirující, svěží a radostný. Myslím, že když se mluví o podzimu života, má se na mysli právě toto – dokončení radostné plnosti, vrchol a cíl vlastního pobytu. Snímek s prozaickým názvem Podzim od Augeho je ukázkou této podzimní krásy.

Klepněte pro větší obrázek 
Opuštěný park (foto: Adamec)

Na toto téma bezprostředně navazuje pan Adamec se svým snímkem Opuštěný park, jenž je krásnou rezonancí toho, jak může vypadat ranní procházka – i jinak frekventovaným městským – parkem. Ticho, sychravo a samota. Balzám pro duši a krásné místo na přemýšlení.

Klepněte pro větší obrázek 
Vilnius minimalism (foto: Ericeldogen)

A na závěr ještě minimalisticky laděný pohled do oblak s názvem Vilnius minimalism, jehož autorem je Ericeldogen. Někdy stačí k prožitku krásy a volnosti jen zvednout hlavu.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Díky za text doprovázející mojí matlaninu. M… Luboš Blažek 22. 10. 2011, 10:28

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.