DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Policejní vrtulník ve sněhové mlze

Fotografie je často dílem okamžiku. Aktem, který umí zakonzervovat vzpomínku a uchovat ji pro druhé. Tím, co ze soukromého prožitku dělá sociální fenomén.

Reportážní fotografie patří k těm vůbec nejobtížnějším, ale také nejvěčnějším žánrům, které současný svět nabízí. Zatímco velká část aktů působí kýčovým dojmem, makrosnímky se často opakují a výtvarná fotografie potřebuje vytříbený a jednoznačný styl.

Reportážní fotograf si vystačí s dobrým okem, štěstím a přiměřenými základy techniky. Reportážní fotografie pracuje s několika zajímavými aspekty. Tím prvním je schopnost zakonzervovat okamžik, který byl, a již se nikdy nezopakuje. Proto je často důležitější než promyšlená kompozice a technická zdatnost fotografa odvaha, štěstí a dobré oko a rychlá spoušť. Druhým aspektem je možnost zprostředkování vlastního prožitku druhým. Říká se, že fotografie přinesla revoluci především v tom, jak lidé začali vnímat válku. Váleční zpravodajové dokázali přenést emoce z fronty na stránky novin, příběh a pocity předat čtenářům.

A právě s tímto dvojím vymezením pracuje fotomagor na svém snímku Policejní vrtulník ve sněhové mlze. Centrální kompozice je zde přitom zvolena dobře, stejně jako formát snímku. Nahoře je možné vidět statické, bezstarostné sídliště, které vytváří kulisy dynamicky se vířícímu sněhu pod helikoptérou. Přechod mezi obojím je přitom pozvolný, stejně jako od pláně, přes starší zástavbu až k panelákům. A pak je zde samotný policejní vrtulník.

Klepněte pro větší obrázek 
Policejní vrtulník ve sněhové mlze, foto: fotomagor

Jedna z pouček (nejen) webového designu říká, že každá stránka by měla psát příběh. Fotomagor ukazuje, že by to mělo platit také u fotografie. Autor je člověk, který přenáší prožitek a snaží se jej zprostředkovat druhému, i když přes samozřejmý filtr svého vidění světa.

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jiným příkladem reportážní fotografie, i když možná trochu aranžované, je dílo s názvem sebeobdiv. Pes na chodníku jako by pozoroval svůj vlastní obraz na plakátu, kochajíce se tím, jak mu to tam sluší. Otázkou jistě je, zda jej více nefascinuje krmení, které mu reklamní poutač předkládá. Ostatně je to právě autor player, který vybírá první možnost. Možnost, které nechybí vtip, nápad a dobrý postřeh.

Klepněte pro větší obrázek 
Sebeobdiv, foto: player

Snímek výrazně výtvarného charakteru, který se ale o příběh snaží úspěšně také, pochází z ruky Navyyho. Zachycuje bigfooty u hrazení vstupující do dialogu s morálním charakterem diváka – vzít si je, či nechat být? Navyy odpovídá kategorickým imperativem – nepokradeš.

Klepněte pro větší obrázek 
Nepokradeš, foto: navyy

Fotografií zcela jiného, poetického charakteru jsou pak ...stopy světla... zachycující stíny, dřevěná ohrada kreslí do okolní zasněžené krajiny. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek 
...stopy světla..., foto: fakir.h

Povedeným snímkem je také klasický záběr z dílny pana Adamce nesoucí název Ranní mlhou, na kterém jsou dva vodní ptáci v krásné krajině ranního ticha.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní mlhou, foto: adamec
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

skvělý výběr fotografie týdne ;-) Janiny 14. 3. 2013, 11:47

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.