DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Policejní vrtulník ve sněhové mlze

Fotografie je často dílem okamžiku. Aktem, který umí zakonzervovat vzpomínku a uchovat ji pro druhé. Tím, co ze soukromého prožitku dělá sociální fenomén.

Reportážní fotografie patří k těm vůbec nejobtížnějším, ale také nejvěčnějším žánrům, které současný svět nabízí. Zatímco velká část aktů působí kýčovým dojmem, makrosnímky se často opakují a výtvarná fotografie potřebuje vytříbený a jednoznačný styl.

Reportážní fotograf si vystačí s dobrým okem, štěstím a přiměřenými základy techniky. Reportážní fotografie pracuje s několika zajímavými aspekty. Tím prvním je schopnost zakonzervovat okamžik, který byl, a již se nikdy nezopakuje. Proto je často důležitější než promyšlená kompozice a technická zdatnost fotografa odvaha, štěstí a dobré oko a rychlá spoušť. Druhým aspektem je možnost zprostředkování vlastního prožitku druhým. Říká se, že fotografie přinesla revoluci především v tom, jak lidé začali vnímat válku. Váleční zpravodajové dokázali přenést emoce z fronty na stránky novin, příběh a pocity předat čtenářům.

A právě s tímto dvojím vymezením pracuje fotomagor na svém snímku Policejní vrtulník ve sněhové mlze. Centrální kompozice je zde přitom zvolena dobře, stejně jako formát snímku. Nahoře je možné vidět statické, bezstarostné sídliště, které vytváří kulisy dynamicky se vířícímu sněhu pod helikoptérou. Přechod mezi obojím je přitom pozvolný, stejně jako od pláně, přes starší zástavbu až k panelákům. A pak je zde samotný policejní vrtulník.

Klepněte pro větší obrázek 
Policejní vrtulník ve sněhové mlze, foto: fotomagor

Jedna z pouček (nejen) webového designu říká, že každá stránka by měla psát příběh. Fotomagor ukazuje, že by to mělo platit také u fotografie. Autor je člověk, který přenáší prožitek a snaží se jej zprostředkovat druhému, i když přes samozřejmý filtr svého vidění světa.

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jiným příkladem reportážní fotografie, i když možná trochu aranžované, je dílo s názvem sebeobdiv. Pes na chodníku jako by pozoroval svůj vlastní obraz na plakátu, kochajíce se tím, jak mu to tam sluší. Otázkou jistě je, zda jej více nefascinuje krmení, které mu reklamní poutač předkládá. Ostatně je to právě autor player, který vybírá první možnost. Možnost, které nechybí vtip, nápad a dobrý postřeh.

Klepněte pro větší obrázek 
Sebeobdiv, foto: player

Snímek výrazně výtvarného charakteru, který se ale o příběh snaží úspěšně také, pochází z ruky Navyyho. Zachycuje bigfooty u hrazení vstupující do dialogu s morálním charakterem diváka – vzít si je, či nechat být? Navyy odpovídá kategorickým imperativem – nepokradeš.

Klepněte pro větší obrázek 
Nepokradeš, foto: navyy

Fotografií zcela jiného, poetického charakteru jsou pak ...stopy světla... zachycující stíny, dřevěná ohrada kreslí do okolní zasněžené krajiny. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek 
...stopy světla..., foto: fakir.h

Povedeným snímkem je také klasický záběr z dílny pana Adamce nesoucí název Ranní mlhou, na kterém jsou dva vodní ptáci v krásné krajině ranního ticha.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní mlhou, foto: adamec
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

skvělý výběr fotografie týdne ;-) Janiny 14. 3. 2013, 11:47

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.