DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Policejní vrtulník ve sněhové mlze

Fotografie je často dílem okamžiku. Aktem, který umí zakonzervovat vzpomínku a uchovat ji pro druhé. Tím, co ze soukromého prožitku dělá sociální fenomén.

Reportážní fotografie patří k těm vůbec nejobtížnějším, ale také nejvěčnějším žánrům, které současný svět nabízí. Zatímco velká část aktů působí kýčovým dojmem, makrosnímky se často opakují a výtvarná fotografie potřebuje vytříbený a jednoznačný styl.

Reportážní fotograf si vystačí s dobrým okem, štěstím a přiměřenými základy techniky. Reportážní fotografie pracuje s několika zajímavými aspekty. Tím prvním je schopnost zakonzervovat okamžik, který byl, a již se nikdy nezopakuje. Proto je často důležitější než promyšlená kompozice a technická zdatnost fotografa odvaha, štěstí a dobré oko a rychlá spoušť. Druhým aspektem je možnost zprostředkování vlastního prožitku druhým. Říká se, že fotografie přinesla revoluci především v tom, jak lidé začali vnímat válku. Váleční zpravodajové dokázali přenést emoce z fronty na stránky novin, příběh a pocity předat čtenářům.

A právě s tímto dvojím vymezením pracuje fotomagor na svém snímku Policejní vrtulník ve sněhové mlze. Centrální kompozice je zde přitom zvolena dobře, stejně jako formát snímku. Nahoře je možné vidět statické, bezstarostné sídliště, které vytváří kulisy dynamicky se vířícímu sněhu pod helikoptérou. Přechod mezi obojím je přitom pozvolný, stejně jako od pláně, přes starší zástavbu až k panelákům. A pak je zde samotný policejní vrtulník.

Klepněte pro větší obrázek 
Policejní vrtulník ve sněhové mlze, foto: fotomagor

Jedna z pouček (nejen) webového designu říká, že každá stránka by měla psát příběh. Fotomagor ukazuje, že by to mělo platit také u fotografie. Autor je člověk, který přenáší prožitek a snaží se jej zprostředkovat druhému, i když přes samozřejmý filtr svého vidění světa.

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jak vznikla fotografie týdne policejního vrtulníku

Jiným příkladem reportážní fotografie, i když možná trochu aranžované, je dílo s názvem sebeobdiv. Pes na chodníku jako by pozoroval svůj vlastní obraz na plakátu, kochajíce se tím, jak mu to tam sluší. Otázkou jistě je, zda jej více nefascinuje krmení, které mu reklamní poutač předkládá. Ostatně je to právě autor player, který vybírá první možnost. Možnost, které nechybí vtip, nápad a dobrý postřeh.

Klepněte pro větší obrázek 
Sebeobdiv, foto: player

Snímek výrazně výtvarného charakteru, který se ale o příběh snaží úspěšně také, pochází z ruky Navyyho. Zachycuje bigfooty u hrazení vstupující do dialogu s morálním charakterem diváka – vzít si je, či nechat být? Navyy odpovídá kategorickým imperativem – nepokradeš.

Klepněte pro větší obrázek 
Nepokradeš, foto: navyy

Fotografií zcela jiného, poetického charakteru jsou pak ...stopy světla... zachycující stíny, dřevěná ohrada kreslí do okolní zasněžené krajiny. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek 
...stopy světla..., foto: fakir.h

Povedeným snímkem je také klasický záběr z dílny pana Adamce nesoucí název Ranní mlhou, na kterém jsou dva vodní ptáci v krásné krajině ranního ticha.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní mlhou, foto: adamec
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

skvělý výběr fotografie týdne ;-) Janiny 14. 3. 2013, 11:47

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.