DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Může jít o jistou vnitřní i vnější pompéznost, kde se snažíme pracovat s myšlenkou, že to staré bylo jistě honosné a ušlechtilé. Plody takového přístupu je možné vidět v podnikatelském baroku, se sádrovými lvy chránícími vstup do hradbami obehnaných vil.

Druhou variantou je nekritické shlédnutí se v nějaké době. Za socialismu byla takto protežovaným obdobím husitská epizoda národních dějin, dnes první republika. To neznamená, že v daném období nebylo mnoho dobrého, ale naše hodnotové rámce, zjemnělé a vyprofilované dneškem, by zde zřejmě narazily. Podobné jsou analogie „historiků“ o Římské říši a dnešní Evropě, které jsou založené na neznalosti faktů i principu tvorby analogie. Je tedy třeba historicismus odmítnout?

Klepněte pro větší obrázek
Poslední oblouček..., foto: zewag

Jinou možností je ale snaha o pochopení a procítění minulého, nebo estetické promýšlení témat, která dnes leží ladem, hledání „pramenů“, které je možné znovu prožít a ochutnat. Nebo člověk, chodící do středověkého chrámu, na výstavy starých děl či návštěvník historického města. To také nejsou přístupy k historicismu, které by v sobě měly závadu. Musíme tedy diferencovat, sledovat, co je a co není přiměřené. Z dějin se může stát kýč, ale také cesta k vlastnímu sebepochopení nebo kráse.

Důležitý je také rozměr osobního nasazení – zatímco jedni se historicismy obloží z pohodlnosti, druzí se aktivně pustí do vnoření se do epistémé. Vzít na sebe myšlení a artefakty doby a snažit se proniknout do jejího kontextu anebo si ji zkusit srovnat s dneškem, je jistě téma k přemýšlení.

Snímek Poslední oblouček... zachycuje ženu lyžařku. Bez pocitu sebedůležitosti a nabubřelosti zakouší vlastní odvahou a nasazením to, jak se asi lyžovalo kdysi. S rizikem pádu, zranění a snad i posměšku. Touží po zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku. Své nasazení nemá jen pro sebe, ale v kontextu druhých. Neuzavírá se do „boudy“ první republiky, ale přináší staré reálie jako podněty pro dnešek.

Gratuluji Zewag k pěknému snímku pořízenému „na poslední chvíli“, před pádem lyžařky, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Když už jsme u tématu historicismu, tak není možné pominout snímek z prostředí časově posunutého, ale snad v určitém ohledu potenciálně navazujícího, totiž nemocničního. Snímek Starý špitál ll. je přeplněný věcmi, ale velice dobře z nich nakonec poskládá výslednou emoci – pocit místa, které bychom nechtěli navštívit. Autorem je jfunion.

Klepněte pro větší obrázek
Starý špitál II., foto: jfunion

Jaro-mír si také pohrál s jistým rozměrem recyklace, byť značně jiným. V centru jeho pozornost jsou staré žaluzie, které barevnou hrou, svojí geometričností a fotogeničností vytvářejí zajímavé téma k focení. Snímek nese název ***.

Klepněte pro větší obrázek
***, foto: jaro-mír

Mají být snímky (akty) dokonalé? Fotografie (ne)vinné kukuč... kombinuje pnutí mezi vyhlášeností a harmoničností celého snímku a znaménkovou šmouhou a loktem, jako rušiteli řádu na straně druhé. Autorkou je sententia.vitae.

Klepněte pro větší obrázek
(ne)vinné kukuč..., foto: sententia.vitae

A na závěr ještě pohled na snímek, jehož autorem je Abulafia3. Výsledkem je barevné malebné až „kýčové“ (zde ale v dobrém slova smyslu) fotografické exposé Hrad nad mlhou.

Klepněte pro větší obrázek
Hrad nad mlhou, foto: Abulafia3
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Jak ovlivňují fotografie lidskou psychiku?

Jak ovlivňují fotografie lidskou psychiku?

Fotografie týdne: Zkáza vzducholodi Hindenburg

Fotografie týdne: Zkáza vzducholodi Hindenburg

Do našeho jazyka, myšlení i vnímání světa se snadno dostávají schémata, která jsou v počátku drobná a nevinná, ale mohou se významně rozšířit, až přestanou plnit svůj původní účel a stanou se něčím přetíženým a deformujícím svět.

Zanikne práce fotoreportéra vinou technologického pokroku?

Zanikne práce fotoreportéra vinou technologického pokroku?

V poslední době mnoho světových prestižních deníků a časopisů rozvázalo pracovní poměr se svými fotožurnalisty, v tom lepším případě jim bývalí zaměstnavatelé nabídli externí spolupráci

Fotografie týdne: Báječní muži na létajících strojích

Fotografie týdne: Báječní muži na létajících strojích

Martin Heidegger navrhuje, abychom slovo pravda nahradili výrazem neskrytost. Pravda je něco, co je daného a neměnného, co buď je anebo není, je něčím statickým a stabilním. Pravda je věcí mezi věcmi. Je shodou rozumu a věci samotné.

Fotografie týdne: Mít k sobě blíž aneb nejen o prostoru

Fotografie týdne: Mít k sobě blíž aneb nejen o prostoru

Doba vánoční sice ztratila v našich zeměpisných souřadnicích charakter sakrálního slavení, takže ne všechny dimenze oslav narození Ježíše v Betlémě jsou nám pochopitelné nebo snadno dostupné.

Jak ukrást fotovybavení za 50 000 USD během 53 sekund?

Jak ukrást fotovybavení za 50 000 USD během 53 sekund?

50. výročí vzniku unikátní fotografie „Východ Země“

50. výročí vzniku unikátní fotografie „Východ Země“

Fotografie týdne – v síti a o síti

Fotografie týdne – v síti a o síti

Co je to síť? Pro většinu lidí se pod tímto slovem skrývá zřejmě nástroj, kterým se chytají ryby. Možná nejbližším dostupným synonymem by mohlo být vězení, ale i to má jiný nádech. Ve vězení lze pobývat, žít, zakoušet vlastní vnitřní svobodu, byť třeba tak expresivně uchopovanou jako u Ivana Jirouse a jeho básní.