DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Poslední zimní objetí...

Objetí jako symbol zrady, smrti, konce, zřejmě nikdy nepřestane fascinovat umělce všech žánrů a forem. Paradox lásky a zrady je jedním z výrazných prvků naší kultury.

Pro Středoevropana není objetí totéž, co pro průměrného Itala či Řeka. Jižní národy mají objetí jako běžnou součást komunikace, která je stejně zdvořilá a nezbytná jako smeknutí klobouku, úsměv nebo podání ruky.

Je tak přirozené, že v něm nikdo žádnou zradu nečeká. Zároveň jde ale o výraz důvěry v to, že nás druhý nezraní či neokrade. Je třeba přiznat symetrii tomuto gestu, neboť stejně jako mi můžeme ublížit druhému, může druhý ublížit nám.

Zřejmě nejznámějším gestem objetí a zrady se stalo Jidášovo políbení Ježíše v Getsemanské zahradě, které posloužilo jako námět nesčetnému množství soch, obrazů, ale i literárních příběhů. Téměř každý druhý kostel bude mít někde toto drama ztvárněné. Jidáš, zélóta, byl nespokojený s tím, že Ježíš se stále nemá k nějaké akci, vzpouře, že stále neosvobozuje svůj národ jako revolucionář. A také měl jistě rád moc a peníze, což dokreslilo celé drama. A když k žádné dramatické akci nedošlo a Ježíš se nechal zatknout, Jidáš svůj zmar završil oběšením.

Poslední objetí je také název filmu Jonathana Demma z roku 1979, který byl natočen v hitchcockovském střihu, vypráví o tom, jak jedna událost může zásadně změnit všechny představy, které člověk o sobě a světě má. Nemusí přitom jít o selhání, ale třeba o smrt někoho blízkého či o uniknutí smrti.

Klepněte pro větší obrázek
Poslední objetí..., foto: No21

Fotografie s název Poslední objetí..., krásně minimalisticky zachycuje větev obalenou sněhem, ale stále ještě vykukující na vzduch s možností zachycení posledních paprsků slunce. Lze ji přitom číst dvojím různých způsobem. Jako labutí píseň sněhu, který se své vlády s příchodem jara postupně vzdává a ustupuje růstu, probouzení a životu, nebo jako poslední záchvěv vitality větve, jejíž život v obklopení sněhu zvolna končí.

Gratuluji autorovi, kterým je No21 k podařenému snímku s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Pro milovníky vody v libovolném skupenství s nádechem abstrakce je určený snímek Tanečnice…, který si velice podařeně hraje s ledem a jeho postupným vznikem. Autorem je tchmes.

Klepněte pro větší obrázek
Tanečnice..., tchmes

Olda Polda nabízí pohled na prodej zabíjačkových produktů, takže téma spíše časně zimní. Barevným zpracováním i kompozicí, která je doslova přeplněná podněty, barvami a informacemi a přesto je striktně dokumentaristická, nabízí jeho Zabíjačková pěkný zážitek nejen vizuální, ale díky fantazii také chuťový.

Klepněte pro větší obrázek
Zabijačková, foto: Olda Polda

Sokis volně navazuje na úvodní dva snímky a zachycuje téma zimy, která sice má nesporné projevy, ale není pevnou vládkyní celé krajiny. Fotografie nese dostatečně deskriptivní název Vodní nádrž Nový Hubenov a zaujme také barevným provedením.

Klepněte pro větší obrázek
Vodní nádrž Nový Hubenov, foto: sokis

Na závěr ještě vtipná fotografie manželia Vodorovní s dcérou téměř jako z rodinného alba. Jen trochu převrácená. Autorem je humusak.

Klepněte pro větší obrázek
Manželia Vodorovní s dcérou, foto: humusak
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!