DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Pražské hlavní nádraží je stále největší u nás, je hlavním přestupním bodem, místem s velkými problémy i nesporným geniem loci. Člověk by mohl nabít dojmu, že zvolená secese, je v kontextu dalších prvků, jako je zdobnost a oslavnost Prahy i Čech, něčím pochopitelným.

Je to místo, kam přijíždějí návštěvy a veškerá výmalba a aranžmá mají vyprávět příběh o tom, kam že se to člověk dostal. A jak známo z hymny, je český mýtus esteticky oslavný, malebný, krásný, nebojovný, více kontemplativní než sebestředný.

Do této zdobnosti přichází realita nádraží. Nikoli jako místa cestování, obchodu a krásy devatenáctého století, nikoli jako prostor téměř naplněný valčíky, kapesními hodinkami a sentimentem monarchie, ale jako prostor sociálního vyloučení. Lidé bez domova přespávají a pobývají kolem něj v naději, že dostanou drobnou almužnu, že se zde setkají s lidmi, kteří s nimi budou ochotni mluvit. Zlato zde naráží na bídu, oslava na tragédie, velkolepost Fantovy kopule na zborcené životy jedinců.

Klepněte pro větší obrázek
Praha hlavní nádraží, foto: Banesto

Vše, jakoby spolu žilo v podivném pnutí a paradoxu, hledaje vyváženost a krásu někde uprostřed. Uprostřed v přeříznutí magistrálou. Právě ona jakoby kreslila čáru mezi nebem a zemí, mezi secesí a bezdomovectvím. Krutou, rušnou, necitlivou, prašnou, beznadějnou.

Snímek Praha hlavní nádraží ale pracuje také s další symbolikou. Je zde obraz nádraží, který je však neostrý a rozvlněný, obrácený, sama secese se zde boří a nedrží při sobě. Vše je vidět v kaluži, v zrcadle, které ale postupně mizí, rozvlňuje se, čeří, mění tvar a svět nezachycuje věrně. Dává mu svoji interpretaci, která se s časem rychle mění. Snad hodiny na věži zachycují ono teď jako fixaci kontextu a vodní hladiny, jako výpověď o romantické představě a surové realitě.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Banesto a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Vlastimil Pibil nabízí svůj snímek Po schodoch 3... z minaretu v Lednici jako kompozičně precizní a technicky výborně provedené dílo – od práce se světlem a geometrií až po výraznou strukturu samotných schodů.

Klepněte pro větší obrázek
Po schodoch 3..., foto: Vlastimil Pibil

Když jsem šla okolo vrat je impresionistickým abstraktním světlem malovaným dílem, s nejasnými obrysy, barvami, silným příběhem, prostorem pro fantazii. Autorem je subal.

Klepněte pro větší obrázek
Když jsem šla okolo vrat, foto: subal

Poznáváme na základě podobnosti. Tato scholastická poučka může mít různé roviny výkladu či porozumění a jeden z nich nabízí také navyy se svým snímkem Modrání. Nechává člověka přijít blízko, zpodobnit se, proniknout za viditelný svět, skutečně poznat.

Klepněte pro větší obrázek
Modrání, foto: navyy

Velkopařezitý rybník (Telč) je fotografií od stakotra. Neoddiskutovatelně připomíná, že se blíží podzim, zlacení listí, chystání se na zimu, čas krásy, mlhy a ticha.

Klepněte pro větší obrázek
Velkopařezitý rybník (Telč), foto: stakotr
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.