DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.

Taková skromnost se projevuje tím, že člověk nevyužívá své možnosti naplno, nestojí o to, rozvíjet své schopnosti a odkazuje se na skromnost, jako na něco, co může posloužit jako zástěrka pro mrhání s vlastním talentem.

Skromnost může mít také blízko k zbabělosti, což je obsahová konotace, která může být v českém prostředí spojená s tzv. normalizačním režimem, respektive hodnotovým rámcem, který do společnosti přinášel. Nevyčnívat, nevyvyšovat se, neoddělovat se z davu. Skromnost je zde průměrnost, šedivost, stádovost. Jde o postoj člověka, který nic neriskuje, nic mu nehrozí a tuto svoji pozici pohodlí posuzuje očima skromnosti. Ať se snaží ti, kteří na to skutečně mají, jako by říkal.

Je zde i falešná skromnost, která se projevuje ve snižování vlastních schopností tam, kde jsou očividné. Jejím cílem je nechat se ostatními ubezpečovat, že jsme jiní, vnucovat druhým pocit, že by nás měli chválit, přemlouvat, oceňovat, poplácávat po zádech.

Klepněte pro větší obrázek
Při zdi, foto: subal

Skromnost je v tradičním chápání opakem pýchy. Jde o zdravý vztah k sobě samému, ve kterém si jsme vědomi svých limitů a omezení, ale také kvalit, se kterými umíme pracovat. A současně u toho neutlačujeme všechny ostatní. Jen, pokud máme v pořádku vztah se sebou samými, můžeme pomýšlet na to, že budeme mít dobré a kvalitní vztahy také se svým okolím – společností, ve které žijeme.

Snímek při zdi lze v tomto ohledu chápat více způsoby. Předně tím, že naše zdi, které vytvářejí limity našich lidských možností nejsou nepřekonatelné. Práce na nich, cvičení, překonávání se, je mohou postupně rozložit natolik, že mohou padnou a rozbořit se. Ukazuje, že mít zdi, u kterých se držíme nemusí znamenat vojenskou vyrovnanost a poslušnost, ale že naopak zdi mohou být velice pestré, porostlé, mystické, tajemné.

Držet se při zdi zde tak vyznívá v původním, nekarikovaném slova smyslu. Gratuluji autorovi snímku, kterým je subal, k pěkné fotografii s příběhem a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Pokud máte rádi čtvercový formát, atmosféru letního rána, ticho, vodu a malebné prostředí, pokud odjíždíte do přírody kontemplovat a ztišit se a ne „aktivně trávit volný čas“, tak fotografie krásná rána raníčka … od francoaise, vás mohou zaujmout.

Klepněte pro větší obrázek
krásná rána raníčka..., foto: francoaise

Ze zcela jiného těsta je hra s moderními geometrickými obrazci a dopravní značkou, v zábavném snímku založeném na vtipné kompozici a kontextu s názvem prostě P. Autorem je paklík.

Klepněte pro větší obrázek
P, foto: shimmell

A tentýž autor ještě jednou, tentokráte s černobílým snímkem Love, ve kterém hraje prim starší dřevěný domek, dvě figuríny v okně a především příběh, který tomu všemu mohl asi předcházet.

Klepněte pro větší obrázek
love, foto: shimmell

Na závěr pak No21 připravil snímek, který by na první poslech mohl znít téměř reportážně – Kouzelná chvilka s ALenkou.... Ve skutečnosti mu více než o zakonzervování světa hmotného, jde o svět vnitřní, který skrze celkovou kompozici Alenka částečně odkrývá a ukazuje.

Klepněte pro větší obrázek
Kouzelná chvilka s ALenkou, foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.