DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.

Taková skromnost se projevuje tím, že člověk nevyužívá své možnosti naplno, nestojí o to, rozvíjet své schopnosti a odkazuje se na skromnost, jako na něco, co může posloužit jako zástěrka pro mrhání s vlastním talentem.

Skromnost může mít také blízko k zbabělosti, což je obsahová konotace, která může být v českém prostředí spojená s tzv. normalizačním režimem, respektive hodnotovým rámcem, který do společnosti přinášel. Nevyčnívat, nevyvyšovat se, neoddělovat se z davu. Skromnost je zde průměrnost, šedivost, stádovost. Jde o postoj člověka, který nic neriskuje, nic mu nehrozí a tuto svoji pozici pohodlí posuzuje očima skromnosti. Ať se snaží ti, kteří na to skutečně mají, jako by říkal.

Je zde i falešná skromnost, která se projevuje ve snižování vlastních schopností tam, kde jsou očividné. Jejím cílem je nechat se ostatními ubezpečovat, že jsme jiní, vnucovat druhým pocit, že by nás měli chválit, přemlouvat, oceňovat, poplácávat po zádech.

Klepněte pro větší obrázek
Při zdi, foto: subal

Skromnost je v tradičním chápání opakem pýchy. Jde o zdravý vztah k sobě samému, ve kterém si jsme vědomi svých limitů a omezení, ale také kvalit, se kterými umíme pracovat. A současně u toho neutlačujeme všechny ostatní. Jen, pokud máme v pořádku vztah se sebou samými, můžeme pomýšlet na to, že budeme mít dobré a kvalitní vztahy také se svým okolím – společností, ve které žijeme.

Snímek při zdi lze v tomto ohledu chápat více způsoby. Předně tím, že naše zdi, které vytvářejí limity našich lidských možností nejsou nepřekonatelné. Práce na nich, cvičení, překonávání se, je mohou postupně rozložit natolik, že mohou padnou a rozbořit se. Ukazuje, že mít zdi, u kterých se držíme nemusí znamenat vojenskou vyrovnanost a poslušnost, ale že naopak zdi mohou být velice pestré, porostlé, mystické, tajemné.

Držet se při zdi zde tak vyznívá v původním, nekarikovaném slova smyslu. Gratuluji autorovi snímku, kterým je subal, k pěkné fotografii s příběhem a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Pokud máte rádi čtvercový formát, atmosféru letního rána, ticho, vodu a malebné prostředí, pokud odjíždíte do přírody kontemplovat a ztišit se a ne „aktivně trávit volný čas“, tak fotografie krásná rána raníčka … od francoaise, vás mohou zaujmout.

Klepněte pro větší obrázek
krásná rána raníčka..., foto: francoaise

Ze zcela jiného těsta je hra s moderními geometrickými obrazci a dopravní značkou, v zábavném snímku založeném na vtipné kompozici a kontextu s názvem prostě P. Autorem je paklík.

Klepněte pro větší obrázek
P, foto: shimmell

A tentýž autor ještě jednou, tentokráte s černobílým snímkem Love, ve kterém hraje prim starší dřevěný domek, dvě figuríny v okně a především příběh, který tomu všemu mohl asi předcházet.

Klepněte pro větší obrázek
love, foto: shimmell

Na závěr pak No21 připravil snímek, který by na první poslech mohl znít téměř reportážně – Kouzelná chvilka s ALenkou.... Ve skutečnosti mu více než o zakonzervování světa hmotného, jde o svět vnitřní, který skrze celkovou kompozici Alenka částečně odkrývá a ukazuje.

Klepněte pro větší obrázek
Kouzelná chvilka s ALenkou, foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu