DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Provokativní (ne)symetrie

Symetrie je možná jedním z nejkrásnějších jevů v přírodních zákonech. Přesto se v nich objevují určité nesymetrické prvky, a ty dávají přírodě nečekaný rozměr.

Symetrie patří mezi základní pravidla či předpoklady, které se ve fyzice, ale i chemii či biologii objevují. Ukazuje se, že až na drobné výjimky je příroda překvapivě symetrická, což jistě není samozřejmé. Podobnost mezi Colombovým zákonem, popisujícím sílové působení elektrické, a Newtonových gravitačním zákonem, mluvícím o gravitačních silách, je nepopiratelná. Přesto mohou existovat jen odpudivé síly elektrické a nikoli gravitační.

Analogií a symetrií se používá v běžných výpočtech velice hojně, neboť je příroda těmto prvkům silně nakloněna. Žijeme ve světě, kde má částice svoji antičástici, běžně čteme o hmotě a antihmotě a ostatně i speciální teorie relativity je plná symetrie. Jako by šlo o jedno z nejdůležitějších pravidel fungování vesmíru.

Dlouho si lidé mysleli, že by bylo možné něco podobného také s časem. Vidíme, že sice plyne privilegovaně jedním směrem, ale není úplně zřejmé, proč by nebylo možné jej otočit. S rozvojem obecné relativity se ukázala jistá šance v rotujícím vesmíru, který by existenci časových smyček umožňoval (Gödel), ale experiment ukázal, že vesmír nerotuje. Dnes je však na časové smyčky jistá naděje v nových úvahách o entropii, jak ji prezentuje Penrouse.

Klepněte pro větší obrázek 
:..: (foto: eMeT)

A právě nějaký podobný jev, jaký známe z fyzikálního popisu světa zobrazuje na snímku :..: eMeT. Jemné narušení pravidelnosti je něčím, co člověka přirozeně provokuje, zlobí či dráždí. Hledá důvody, proč není symetrie dokonalá. A právě toto napětí dává snímku zvláštní dynamiku a vtahuje diváka do děje.

Klepněte pro větší obrázek 
Vaticano (foto: Pavel Kozdas)

Ač není chrám svatého Petra ve Vatikánu mojí nejoblíbenější římskou stavbou a za lepší považuji především Pavla za hradbami, je nesporné, že jde o architektonické dílo mimořádného významu, které plně reflektuje požadavek na chrám své doby – být obrazem nebe, kde se má člověk obtížený starostmi setkat s Bohem. Vše musí být tedy honosné, zdobné a krásné – ostatně takové nebe si lidé v baroku představovali. A právě spojení prostorové monumentality a jemné krásy anděla zachytil Pavel Kozdas na svém snímku Vaticano.

Klepněte pro větší obrázek 
Zlaté časy Československa (foto: Giomdesampre)

Vznik Československa byla podivná historická nutnost a idea čechoslováctví byla zcela umělým konceptem, který byl spíše politickým kalkulem, nežli reflexí společného kulturního okruhu, který nikdy příliš neexistoval. Přesto se mnoha lidem po společném státu stýská a snad i pro ně je určená grafická kompozice Zlaté časy Československa, kterou vytvořil Giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek 
To bych si na to posvítila (foto: Belrok)

Pohled na ulici přináší řadu scén, které mohou být směšné, vážné i zajímavé. Někdy je dobré si jen tak sednout do kavárny pozorovat lidské hemžení. Nebo postačí i pohled z okna. Tak jako na fotografii To bych si na to posvítila, kterou vytvořil Belrok.

Klepněte pro větší obrázek 
Redbull síň (foto: Levapka)

A na závěr ještě pohled na netradiční plechovkovou výstavu, která vypadá, jako by rozložila koncept obrazu, na které jsme v běžném životě zvyklí. Zachycuje ji snímek Redbull síň od Lavapky.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Vznik Československa NEbyla podivná historic… M.Šera 28. 9. 2011, 12:17

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.