DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Provokativní (ne)symetrie

Symetrie je možná jedním z nejkrásnějších jevů v přírodních zákonech. Přesto se v nich objevují určité nesymetrické prvky, a ty dávají přírodě nečekaný rozměr.

Symetrie patří mezi základní pravidla či předpoklady, které se ve fyzice, ale i chemii či biologii objevují. Ukazuje se, že až na drobné výjimky je příroda překvapivě symetrická, což jistě není samozřejmé. Podobnost mezi Colombovým zákonem, popisujícím sílové působení elektrické, a Newtonových gravitačním zákonem, mluvícím o gravitačních silách, je nepopiratelná. Přesto mohou existovat jen odpudivé síly elektrické a nikoli gravitační.

Analogií a symetrií se používá v běžných výpočtech velice hojně, neboť je příroda těmto prvkům silně nakloněna. Žijeme ve světě, kde má částice svoji antičástici, běžně čteme o hmotě a antihmotě a ostatně i speciální teorie relativity je plná symetrie. Jako by šlo o jedno z nejdůležitějších pravidel fungování vesmíru.

Dlouho si lidé mysleli, že by bylo možné něco podobného také s časem. Vidíme, že sice plyne privilegovaně jedním směrem, ale není úplně zřejmé, proč by nebylo možné jej otočit. S rozvojem obecné relativity se ukázala jistá šance v rotujícím vesmíru, který by existenci časových smyček umožňoval (Gödel), ale experiment ukázal, že vesmír nerotuje. Dnes je však na časové smyčky jistá naděje v nových úvahách o entropii, jak ji prezentuje Penrouse.

Klepněte pro větší obrázek 
:..: (foto: eMeT)

A právě nějaký podobný jev, jaký známe z fyzikálního popisu světa zobrazuje na snímku :..: eMeT. Jemné narušení pravidelnosti je něčím, co člověka přirozeně provokuje, zlobí či dráždí. Hledá důvody, proč není symetrie dokonalá. A právě toto napětí dává snímku zvláštní dynamiku a vtahuje diváka do děje.

Klepněte pro větší obrázek 
Vaticano (foto: Pavel Kozdas)

Ač není chrám svatého Petra ve Vatikánu mojí nejoblíbenější římskou stavbou a za lepší považuji především Pavla za hradbami, je nesporné, že jde o architektonické dílo mimořádného významu, které plně reflektuje požadavek na chrám své doby – být obrazem nebe, kde se má člověk obtížený starostmi setkat s Bohem. Vše musí být tedy honosné, zdobné a krásné – ostatně takové nebe si lidé v baroku představovali. A právě spojení prostorové monumentality a jemné krásy anděla zachytil Pavel Kozdas na svém snímku Vaticano.

Klepněte pro větší obrázek 
Zlaté časy Československa (foto: Giomdesampre)

Vznik Československa byla podivná historická nutnost a idea čechoslováctví byla zcela umělým konceptem, který byl spíše politickým kalkulem, nežli reflexí společného kulturního okruhu, který nikdy příliš neexistoval. Přesto se mnoha lidem po společném státu stýská a snad i pro ně je určená grafická kompozice Zlaté časy Československa, kterou vytvořil Giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek 
To bych si na to posvítila (foto: Belrok)

Pohled na ulici přináší řadu scén, které mohou být směšné, vážné i zajímavé. Někdy je dobré si jen tak sednout do kavárny pozorovat lidské hemžení. Nebo postačí i pohled z okna. Tak jako na fotografii To bych si na to posvítila, kterou vytvořil Belrok.

Klepněte pro větší obrázek 
Redbull síň (foto: Levapka)

A na závěr ještě pohled na netradiční plechovkovou výstavu, která vypadá, jako by rozložila koncept obrazu, na které jsme v běžném životě zvyklí. Zachycuje ji snímek Redbull síň od Lavapky.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Vznik Československa NEbyla podivná historic… M.Šera 28. 9. 2011, 12:17

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.