DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Robinzon z Barcelony

Fotograf je vlastně velice podobný dítěti. A tak jako ono vidí v každém tvaru či situaci bezpočet možností, z nichž každá se může realizovat ve chvíli, kdy vstoupí do prostoru jeho hry.

Je velice zajímavé sledovat, jak si děti hrají. Krabička od mýdla se může proměnit v hrad, loď nebo cihlu, podle toho, co zrovna fantazie dítěte potřebuje. Hra je vlastně základní činností, kterou provádí.

Při ní poznává svět kolem sebe, jeho zákony a možnosti. Brzy zjistí, že předměty padají směrem k zemi, krajíc namazanou stranou dolů nebo že zdí se projít nedá. Hra plná fantastických obrazů, o kterých by si dospělý mohl myslet, že nemají s vědou a objektivním poznáním mnoho společného, tak představuje základní zdroj poznání. Člověk se učí tím, že vidí více než jeho oči.

Toto zjištění může být překvapivé, ale dobře koresponduje s tím, jak vznikají geniální vědecké objevy, díla nebo jak většina z nás produkuje nápady. Potřebuje k vrstvě reality, zemitého, materiálního, smysly dostupného světa přidat rovinu fantazie, tedy určité schopnosti používat věci jinak, než je obvyklé, spojovat prvky, které spolu navzájem nesouvisí nebo naopak proniknout do nitra věcí tak, jak to doposud nikdo neudělal. V tom je jedno ze stěžejních pojiv mezi vědou a umění.

Fotograf je často uvržen do stejné situace, kterou představuje dětská hra. Také on musí vycházet ze zákonitostí světa, fotí jen to, co do jeho objektivu skutečně dopadá, avšak současně, pokud nechce být pouhým dokumentaristou, musí hledat překvapivé úhly, pohledu, průniky objektů, které spolu na první pohled nesouvisí.

Klepněte pro větší obrázek 
Robinzon, foto: shimmell

Právě tento průnik užil Shimmell na svém snímku Robinzon. Nabízí své obvyklé téma, člověka ve světě architektury a městského urbanismu v černobílém provedení. Pravidelný divák by jistě autora bezpečně poznal. Kluk, který se dívá do „dalekohledu“ se stal součástí hry fotografa, který tak zachycuje hru ve hře, tedy to, co by bylo možné označit jako metahru. Do tohoto procesu pak zve také všechny diváky a dodává mu osobní, emocionální rozměr.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týden, které stojí za zhlédnutí.

Mikoudelka nabízí svůj tradiční neobvyklý, mírně surrealistický pohled na svět na snímku samotáři, kde jsou sami strom, patník i běžkař. To vše ve velice neobvyklém technickém provedení.

Klepněte pro větší obrázek 
Samotáři, foto: mikoudelka

Lidé žijí vedle sebe, a přece ne spolu. Neustále se míjíme, mluvíme, ale neposloucháme. Jsme zdvořilí, avšak bez zájmu. Tak nějak může působit město na člověka, který v něm nikoho nezná. Snímek vadný pantograf od jokr7 pomocí tramvaje pěkně zachycuje dva lidi se zcela různými vnitřními světy, těsně se nepotkávající na zastávce.

Klepněte pro větší obrázek 
Vadný pantograf, foto: jokr7

Mahonny ukazuje, že zima v podobě sněhu a ledu stále existuje. Může být tichá, malebná, ale také krutá. Fotografie nese název • a zachycuje strom bojující s námrazou, který tiše čeká na své jaro.

Klepněte pro větší obrázek
•, foto: mahony 

Na závěr jedno zajímavé zátiší ukazující, že mezi cigaretou a vínem je rozdíl nejen estetický a zdravotní, ale také kulturní. Snímek nese název nekuřáci a autorem je klimaxp.

Klepněte pro větší obrázek 
nekuřáci, foto: klimaxp
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Chvalim autora za jeho filozoficky pohlad (n… Milan 14. 1. 2015, 07:15

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?