DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.

Jak by vypadal svět, pokud bychom ho dokázali rozložit na nějaké základní stavební kameny a pak hledali vztahy, které jsou mezi nimi? Jde o otázku, která je typická také například pro kubismus – je nutné hledat nové perspektivy pohledu na svět a současně v něm nacházet vzory a struktury, kterými bude možné svět popisovat a zkoumat.

Kubismus nehledá nějakou lacinou strukturu pár „kostek“ náhodně naskládaných na sebe, jako když se staví lego. Pokud sledujeme například studie Františka Kupky, můžeme snadno zjistit, že se často snaží nahlédnout primárně svět takový, jaký ho vidí očima. A teprve na základě poměrně konkrétních, až exaktních kreseb, hledá ony kousky, ze kterých by mohl vystavět finální obraz.

V architektuře jde zřejmě nejvýrazněji v této oblasti vpřed Le Corbusier, který stál u zrodu funkcionalismu i brutalismu. Je to on, kdo bude své stavby stavět z „cihel“, což ale znamená něco zcela jiného než doposud. Bude hledat tvary, které bude moci do svých staveb otisknout, bude objevovat materiál, jako něco, co se má ukazovat, jako základní estetický vyjadřovací prvek.

Klepněte pro větší obrázek
Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají, foto: subal

Důvodů, proč právě tato dekonstruktivistická tradice měla takový ohlas (a ostatně je dodnes živá) je zřejmě více, avšak jednou z důležitých motivací je nesporně komplexnost a síla jejího přístupu. Není formalistická a oddělená od sociálního kontextu, umožňuje strukturovaně uvažovat o světě, hledat v něm řád a pravidelnost a současně je ale dostatečně tvůrčí a integrující, aby se v ní jedinec neztrácel.

Snímek Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají tuto tradici plně reflektuje. Zachycuje živý objekt, který je zakořeněný a spojený s celkovým výtvarným vyjádřením, které zde existuje pro něj a v dialogu s ním. Je zde stavba z materiálu, který ještě před deseti lety měl charakter čistě užitkové či odpadové věci, ale postupně se stal součástí hipsterské kultury či módního mainstreamu. Akcentuje svobodu volby a rozletu a současně odkazuje k existující sociální a kulturní vrstvě či danosti, která zde jednoznačně existuje.

Gratuluji Subal k pěkné černobílé fotografii podpořené dobrým okem a schopností vtělit do snímku vyprávění a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Zewag nabízí ukázku toho, že dlouhá expozice nemusí zevšednět. Fotografie Noční jízda… zachycuje pohybující se kolo, jako jistý obraz nekonečných návratů.

Klepněte pro větší obrázek
noční jízda..., foto: zewag

Snímek krajinka. od Paklíka je zajímavý tím, jak se autor distancuje od řemesla, které má vést k tmu, že udělá dobrý snímek – není krajinářem. Tím vlastně odkazuje k jedné z výrazných specifických charakteristik naší společnosti, ve které si stále méně lidí umí říci, co by chtěla mít napsáno na dveřích své kanceláře, jako označení profese.

Klepněte pro větší obrázek
krajinka., foto: shimmell

Snímek 27.7.2018 zachycuje zatmění měsíce od Megas.Lakkos – má smysl fotit snímky, které v podobném provedení budou existovat mnohokráte? Co je tedy vlastně smyslem focení? Pořídit snímek světa, tak jak se v daný okamžik jedinci zjevuje, nebo usilovat o originalitu?

Klepněte pro větší obrázek
27.7.2018, foto: Megas.Lakkos

Simon od Zoran_2 je barevným pokračováním snímků mapující život na vesnici. Sociální fotografie v podání autora není jen dokumentaristikou, ale také sociologií narativního druhu, která hluboce studuje místo na základě lidských příběhů.

Klepněte pro větší obrázek
Simon, foto: Zoran_2
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.