DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Rušná hodina v New York City

I v centru města uprostřed křižovatky se najdou zajímavé náměty. Je však třeba na ně poukázat, abychom si jich všimli.
Fotografie týdne: Rušná hodina v New York City

Rychlá auta, křižovatky, paneláky. Takové scenérie vídá většina z nás každý den z oken a proto jsme si je navykli vnímat jako cosi každodenního, jako rozmazané pozadí, na němž se odehrávají naše všední dny. O to víc nás pak láká klasická krajinářská fotografie, lyrická přírodní zákoutí, nekonečné zelené louky nebo hluboká údolí ovládaná inverzí. Na druhou stranu je tohle možná trochu škoda. Dnešní Fotografie týdne je opět svým způsobem netradiční, ale s tou minulou je i příbuzensky spřízněná. Posledně jsme se dívali se zakloněnou hlavou na nebe nad hypermoderní konstrukcí, dnes se od detailu přesuneme k celku a pohlédneme na newyorskou křižovatku.

Mezi kompozicí poskládanou z přísných rovných hran panelového domu a tou, na níž pospíchají lidé všemi směry, je rozdílů víc než dost. V minulém případě je potřeba pohyb do snímku dostat uměle, zatímco lidé v centru města prchají, aniž bychom to po nich chtěli. Spěchají na kolech, v autech i pěšky, míhají se kolem. Je to už natolik „běžnou“ součástí dne, že se objevuje snaha v tom hledat něco zajímavého, tu zajímavou pointu v šedé mase, ten diamant v uhlí.

V každém případě se toho ale po technické stránce na fotce děje víc než dost. Všichni totiž směřují odněkud někam, hledají co nejpřímější cestu. Křižovatka před námi je prošpikována desítkou různých směrů, jimiž cestují lidé. Snad právě v tom je ta unikající filozofie: odkud a kam tito lidé cestují?

Klepněte pro větší obrázek 
Rush hour....NYC; foto: mmartin1000

Možná i vám se fotografie bude zdát spíše reportážního charakteru, než jako typická zástupkyně kategorie Krajina a příroda. Je to způsobeno hlavně blízkostí snímaných osob, které tak v „příběhu“ snímku získávají na důležitosti, a samozřejmě také odlišným zpracováním. Málokdy se setkáme s krajinnou fotografií, kde by bylo tolik prvků rozmazaných v běhu – krajinky, jak je známe, to většinou ani nepotřebují. Toto je ale o něčem jiném. Je v tom typický ruch velkoměsta, uspěchaný a prašný, ale plný života.

I finální úprava snímku je velice neobvyklá a právě proto má šanci zaujmout oči čtenáře, unaveného neustálými obrazovými vjemy. Monochromatický nádech intenzivně podporuje kontrast, který nám připomíná ostré sluneční světlo na rozpálených ulicích. Svět před námi je jasný a přitom šedivý jak betonová tvárnice. Namodralé zabarvení fotografie by v případě prázdných ploch způsobovalo pocit chladu a prázdna, ale v tomto případě nemá šanci, je tu prostě příliš mnoho pohybu a rozmístěných prvků. Modrá je ale v tomto případě rozhodně lepší, než klasická černobílá kombinace. Úpravy jsou nezvyklé a jejich tvůrce tím získává body k dobru.

Autor fotografie se podepisuje jako mmartin1000 a jeho projev je něžný i razantní zároveň. Podstatnou část jeho tvorby ovlivňují portréty, lidské postavy, děti a styl módní fotografie, ale najdeme i záblesky přírody, romantiky a idealismu, jako například snahu „oživovat“ bezduché paneláky závějemi kytek a proudem lidí.

Během doby se jeho tvorba samozřejmě vyvíjí a poslední záběry jsou spíše než na pestrost orientovány na dynamiku a energii. „Rush hour....NYC“ je zatím jeho předposledním příspěvkem a čtenářské ohlasy jsou velmi nadějné. Rychlost, klíčové slovo této doby, zjevně fascinuje všechny... Gratulujeme autorovi, ať už se nachází na horách, v USA nebo kdekoli jinde, a přejeme mu hlavně, aby měl neustále dobré světlo.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.