DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne s žebrající dívkou: Dresden_kop

Někdy je těžké si uvědomit vlastní bohatství či chudobu, zvláště pokud se nějak materiálně příliš neprojevují. Co je práce? Co je žebrota? A existuje mezi tím jednoznačná dělící čára?

Při pohledu na dívku na fotografii se mi vybavil text zhudebněné básně Karla Kryla s názvem Nevidomá dívka, jejíž refrén zní následovně: „Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji, tu nevidomou dívku, prosím vás, nechte ji si hrát, vždyť možná hraje si na slunce s nebesy, jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.“ Nevidomá dívka zřejmě nepředstavovala nějakou konkrétní osobu a její postižení nebyla ani tak fyzické jako duchovní či psychická.

Velkou většinu informací okolo sebe získáváme zrakem (uvádí se okolo 80 %) a jeho ztráta je tak pro každého velmi nepříjemná. Nemusí jít ale jen o oslepnutí, jako fyziologickou vadu. V literatuře a umění se často setkáme s analogickým významem slepoty – neschopnost poznat pravdu, krásu, proniknout pod povrch věcí nebo uvidět souvislosti toho, co se okolo nás děje.

Klepněte pro větší obrázek
Dresden_kop; foto Berracat

Vzhledem k věku dívky na snímku je možné hovořit o určité analogické slepotě, která vychází z potřeb materiálních. Pokud studujeme dějiny filosofie, pak jeden z důvodů, proč mohla vzniknout v Řecku je mimo vhodného náboženského prostředí především blahobyt. Člověk se mohl přestat starat o to, co bude jít a kde spát, a mohl začít rozumem pronikat pod povrch věcí.

Slečna na snímku hraje, je zachycena v určité dynamice spojení jejích schopností s hudebním nástrojem. Ale je to co dělá opravdové umění? Vzpomínám si na několik let starou diskusi o dotacích pro pražská divadla, ve které velmi kategoricky vystoupil Milan Knížák, který řekl, že umění za peníze je prostituce nebo kýč. Možná trochu urozenější, ušlechtilejší, ale stále jen prostituce. Umění musí být svobodným projevem svobodného člověka, ne skutkem, jenž je často jen „bez lásky, za peníze.“ Umění by mělo být formou filosofie, ostatně jak to prezentoval již Kant a mnozí další.

Dívka na ulici v Drážďanech tak může být inspirací o bohatství a kultuře, kterou si s sebou nese každý z nás. Snímek s názvem Dresden_kop, jehož autorem je Berracat je pěknou ukázkou zachycení setkání člověka s pouličním umělcem, aniž by narušil dynamiku jeho hry nebo něčím ubral na atmosféře místa. Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií, které přinesl minulý týden.

Klepněte pro větší obrázek
Konečná – Sídliště Barrandov; foto RTeo

Jinou tvář města ukazuje RTeo na svém snímku s názvem Konečná – Sídliště Barrandov. Noční hra světel, technických konstrukcí a pohled na čekající tramvaj zaujme jak technickým provedením, tak také až civilistickou atmosférou i nápaditou kompozicí, kterou dokresluje řada drobných detailů.

Klepněte pro větší obrázek
wecome; foto jokr7

Další snímek městského typu poukazuje krásu a dynamiku architektury, která se může v dokonalém spojení s člověkem proměnit v umění, tak říkající užitné, aniž by ztratila svojí krásu, hloubku a hravost. Všechno to zachycuje fotografie s názvem wecome od Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek
Land Moments; foto Filip Radosta
 

Filip Radosta nabízí snímek s názvem Land Moments, který leží někde mezi tvorbou koláží a známých starých pohlednic, které zachycují ulice před mnoha lety a  nyní. Vše v originální barevné kompozici, které nechybí odvaha a nápad.

Klepněte pro větší obrázek
Prase divoké; foto adamec3

A na závěr pohled do přírody s dílkem pana Adamce, které zachycuje běžící divoké prase, které v člověku vybavuje vzpomínky na jednu z nejúspěšnějších a nejlepších reklam na českém trhu v poslední dekádě. Snímek Prase divoké (které nese jméno Kvido) má pohyb, vtip i jednoznačný směr. Nezačali byste před ním utíkat?

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Přidávám se k ostatním, protože ten nadpis v… Kocour 11. 3. 2011, 08:35
no to oblečení a boty nevypadá na žebrající … aaa 3. 3. 2011, 11:09
Tá dievčina určite nie je žobrajúca ... jz 2. 3. 2011, 17:01

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.