DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne s žebrající dívkou: Dresden_kop

Někdy je těžké si uvědomit vlastní bohatství či chudobu, zvláště pokud se nějak materiálně příliš neprojevují. Co je práce? Co je žebrota? A existuje mezi tím jednoznačná dělící čára?

Při pohledu na dívku na fotografii se mi vybavil text zhudebněné básně Karla Kryla s názvem Nevidomá dívka, jejíž refrén zní následovně: „Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji, tu nevidomou dívku, prosím vás, nechte ji si hrát, vždyť možná hraje si na slunce s nebesy, jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.“ Nevidomá dívka zřejmě nepředstavovala nějakou konkrétní osobu a její postižení nebyla ani tak fyzické jako duchovní či psychická.

Velkou většinu informací okolo sebe získáváme zrakem (uvádí se okolo 80 %) a jeho ztráta je tak pro každého velmi nepříjemná. Nemusí jít ale jen o oslepnutí, jako fyziologickou vadu. V literatuře a umění se často setkáme s analogickým významem slepoty – neschopnost poznat pravdu, krásu, proniknout pod povrch věcí nebo uvidět souvislosti toho, co se okolo nás děje.

Klepněte pro větší obrázek
Dresden_kop; foto Berracat

Vzhledem k věku dívky na snímku je možné hovořit o určité analogické slepotě, která vychází z potřeb materiálních. Pokud studujeme dějiny filosofie, pak jeden z důvodů, proč mohla vzniknout v Řecku je mimo vhodného náboženského prostředí především blahobyt. Člověk se mohl přestat starat o to, co bude jít a kde spát, a mohl začít rozumem pronikat pod povrch věcí.

Slečna na snímku hraje, je zachycena v určité dynamice spojení jejích schopností s hudebním nástrojem. Ale je to co dělá opravdové umění? Vzpomínám si na několik let starou diskusi o dotacích pro pražská divadla, ve které velmi kategoricky vystoupil Milan Knížák, který řekl, že umění za peníze je prostituce nebo kýč. Možná trochu urozenější, ušlechtilejší, ale stále jen prostituce. Umění musí být svobodným projevem svobodného člověka, ne skutkem, jenž je často jen „bez lásky, za peníze.“ Umění by mělo být formou filosofie, ostatně jak to prezentoval již Kant a mnozí další.

Dívka na ulici v Drážďanech tak může být inspirací o bohatství a kultuře, kterou si s sebou nese každý z nás. Snímek s názvem Dresden_kop, jehož autorem je Berracat je pěknou ukázkou zachycení setkání člověka s pouličním umělcem, aniž by narušil dynamiku jeho hry nebo něčím ubral na atmosféře místa. Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií, které přinesl minulý týden.

Klepněte pro větší obrázek
Konečná – Sídliště Barrandov; foto RTeo

Jinou tvář města ukazuje RTeo na svém snímku s názvem Konečná – Sídliště Barrandov. Noční hra světel, technických konstrukcí a pohled na čekající tramvaj zaujme jak technickým provedením, tak také až civilistickou atmosférou i nápaditou kompozicí, kterou dokresluje řada drobných detailů.

Klepněte pro větší obrázek
wecome; foto jokr7

Další snímek městského typu poukazuje krásu a dynamiku architektury, která se může v dokonalém spojení s člověkem proměnit v umění, tak říkající užitné, aniž by ztratila svojí krásu, hloubku a hravost. Všechno to zachycuje fotografie s názvem wecome od Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek
Land Moments; foto Filip Radosta
 

Filip Radosta nabízí snímek s názvem Land Moments, který leží někde mezi tvorbou koláží a známých starých pohlednic, které zachycují ulice před mnoha lety a  nyní. Vše v originální barevné kompozici, které nechybí odvaha a nápad.

Klepněte pro větší obrázek
Prase divoké; foto adamec3

A na závěr pohled do přírody s dílkem pana Adamce, které zachycuje běžící divoké prase, které v člověku vybavuje vzpomínky na jednu z nejúspěšnějších a nejlepších reklam na českém trhu v poslední dekádě. Snímek Prase divoké (které nese jméno Kvido) má pohyb, vtip i jednoznačný směr. Nezačali byste před ním utíkat?

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Přidávám se k ostatním, protože ten nadpis v… Kocour 11. 3. 2011, 08:35
no to oblečení a boty nevypadá na žebrající … aaa 3. 3. 2011, 11:09
Tá dievčina určite nie je žobrajúca ... jz 2. 3. 2011, 17:01

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.