DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne s žebrající dívkou: Dresden_kop

Někdy je těžké si uvědomit vlastní bohatství či chudobu, zvláště pokud se nějak materiálně příliš neprojevují. Co je práce? Co je žebrota? A existuje mezi tím jednoznačná dělící čára?

Při pohledu na dívku na fotografii se mi vybavil text zhudebněné básně Karla Kryla s názvem Nevidomá dívka, jejíž refrén zní následovně: „Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji, tu nevidomou dívku, prosím vás, nechte ji si hrát, vždyť možná hraje si na slunce s nebesy, jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.“ Nevidomá dívka zřejmě nepředstavovala nějakou konkrétní osobu a její postižení nebyla ani tak fyzické jako duchovní či psychická.

Velkou většinu informací okolo sebe získáváme zrakem (uvádí se okolo 80 %) a jeho ztráta je tak pro každého velmi nepříjemná. Nemusí jít ale jen o oslepnutí, jako fyziologickou vadu. V literatuře a umění se často setkáme s analogickým významem slepoty – neschopnost poznat pravdu, krásu, proniknout pod povrch věcí nebo uvidět souvislosti toho, co se okolo nás děje.

Klepněte pro větší obrázek
Dresden_kop; foto Berracat

Vzhledem k věku dívky na snímku je možné hovořit o určité analogické slepotě, která vychází z potřeb materiálních. Pokud studujeme dějiny filosofie, pak jeden z důvodů, proč mohla vzniknout v Řecku je mimo vhodného náboženského prostředí především blahobyt. Člověk se mohl přestat starat o to, co bude jít a kde spát, a mohl začít rozumem pronikat pod povrch věcí.

Slečna na snímku hraje, je zachycena v určité dynamice spojení jejích schopností s hudebním nástrojem. Ale je to co dělá opravdové umění? Vzpomínám si na několik let starou diskusi o dotacích pro pražská divadla, ve které velmi kategoricky vystoupil Milan Knížák, který řekl, že umění za peníze je prostituce nebo kýč. Možná trochu urozenější, ušlechtilejší, ale stále jen prostituce. Umění musí být svobodným projevem svobodného člověka, ne skutkem, jenž je často jen „bez lásky, za peníze.“ Umění by mělo být formou filosofie, ostatně jak to prezentoval již Kant a mnozí další.

Dívka na ulici v Drážďanech tak může být inspirací o bohatství a kultuře, kterou si s sebou nese každý z nás. Snímek s názvem Dresden_kop, jehož autorem je Berracat je pěknou ukázkou zachycení setkání člověka s pouličním umělcem, aniž by narušil dynamiku jeho hry nebo něčím ubral na atmosféře místa. Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií, které přinesl minulý týden.

Klepněte pro větší obrázek
Konečná – Sídliště Barrandov; foto RTeo

Jinou tvář města ukazuje RTeo na svém snímku s názvem Konečná – Sídliště Barrandov. Noční hra světel, technických konstrukcí a pohled na čekající tramvaj zaujme jak technickým provedením, tak také až civilistickou atmosférou i nápaditou kompozicí, kterou dokresluje řada drobných detailů.

Klepněte pro větší obrázek
wecome; foto jokr7

Další snímek městského typu poukazuje krásu a dynamiku architektury, která se může v dokonalém spojení s člověkem proměnit v umění, tak říkající užitné, aniž by ztratila svojí krásu, hloubku a hravost. Všechno to zachycuje fotografie s názvem wecome od Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek
Land Moments; foto Filip Radosta
 

Filip Radosta nabízí snímek s názvem Land Moments, který leží někde mezi tvorbou koláží a známých starých pohlednic, které zachycují ulice před mnoha lety a  nyní. Vše v originální barevné kompozici, které nechybí odvaha a nápad.

Klepněte pro větší obrázek
Prase divoké; foto adamec3

A na závěr pohled do přírody s dílkem pana Adamce, které zachycuje běžící divoké prase, které v člověku vybavuje vzpomínky na jednu z nejúspěšnějších a nejlepších reklam na českém trhu v poslední dekádě. Snímek Prase divoké (které nese jméno Kvido) má pohyb, vtip i jednoznačný směr. Nezačali byste před ním utíkat?

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Přidávám se k ostatním, protože ten nadpis v… Kocour 11. 3. 2011, 08:35
no to oblečení a boty nevypadá na žebrající … aaa 3. 3. 2011, 11:09
Tá dievčina určite nie je žobrajúca ... jz 2. 3. 2011, 17:01

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.