DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Je důležité vědět, o čem přemýšlíme, ale důležitější je, s kým přitom jsme. A na rozjímání o svých nejniternějších tajemstvích je někdy potřeba být sám.
Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Vážení čtenáři, omlouváme se vám za zpoždění s pravidelným výběrem fotografie týdne. Náhlé technické problémy a především neovlivnitelné okolnosti způsobily zdržení. Rozhodli jsme se také poněkud pozměnit výběr fotografie týdne. Od příštího týdne již bude fotografie týdne opravdu vybírána ze snímků umístěných do galerie během uplynulého týdne.

redakce DIGIarena.cz

Stejně jako dívenka na tomto černobílém snímku. Kdoví, co se jí honí hlavou? Existence Ježíška, důvod, proč se její rodiče hádají, nebo „jen“ fantazie a sny? To se nikdy nedozvíme. Myšlenky dětí jsou neuvěřitelně barvité a křehké, až člověka napadá, proč je tahle fotka vlastně černobílá. Možná proto, že černá barva samoty a šeď každodenního života přichází až s věkem a tak se na této fotografii vlastně všichni můžeme najít i se svými vybledlými sny a strachy.

Kompozice snímku je jednoduchá, diagonální. Díky světlu, které padá z levého rohu, nepůsobí nudně ani staticky. Toto světlo krásně modeluje sedící postavičku, která jakoby vystupuje ze tmy. Zdroj světla zároveň přitahuje naše pohledy, i když nevíme, jestli jde o lampu nebo okno – důležité je, že i v tomto tmavém světě to světlo existuje. Působí nadějně i beznadějně zároveň. Vždyť jsme navyklí, že děti se obvykle zobrazují rozesmáté v barevném, veselém prostředí. Ale všechno má přece dvě strany, rub a líc. Světlo vyvažuje tma.

Klepněte pro větší obrázek
Sama...; foto: Lenyka

Kategorie Rodina, přátelé a děti je oblastí, v níž bychom podobný „černý“ styl fotografování asi nečekali; přesto však nepůsobí nepatřičně. Snad podpis mohl být vyveden méně „křiklavým„ fontem, ale černý rámeček i se slabou linkou snímek perfektně dotváří. Pod ním je podepsána Lenyka. Pokud se podíváme na její další tvorbu, je jasné, že atmosféra není dílem náhody, naopak byla pečlivě korigována, protože tato autorka má otěže fotoaparátu zřejmě pevně v rukou.

Její fotky jsou většinou teskné, přemýšlivé a zádumčivé, a to i ty, které hýří barvami. Dětský svět nám ale ukazuje zásadně bez barev. Strachy, slzy, sny a další magické okamžiky, které se třeba už nikdy nepodaří zachytit, působí v černobílém pojetí jakoby vážněji, skutečněji. Toto je skvělý příklad toho, jak může určité téma udeřit do očí, pokud je zpracováno nečekaným způsobem.

Vánoce útočí na naše smysly barvami, emocemi a zdáním nezbytnosti. Nedá mi to a musím zmínit ještě jeden snímek, který si zaslouží naši pozornost: oslnivě zlatou adventní kompozici z ozdobných skleněných koulí. I takhle vypadají Vánoce: spousta tepla a světla, třpyt a lesk a barevné bubliny, v nichž se odráží naše sny.

Klepněte pro větší obrázek
Vám všem..., foto: Rozinka

Fotografii pořídila brněnská autorka, která si říká Rozinka. Jejím prostřednictvím vám všem přeje pohodový a klidný advent.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.