DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Je důležité vědět, o čem přemýšlíme, ale důležitější je, s kým přitom jsme. A na rozjímání o svých nejniternějších tajemstvích je někdy potřeba být sám.
Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Vážení čtenáři, omlouváme se vám za zpoždění s pravidelným výběrem fotografie týdne. Náhlé technické problémy a především neovlivnitelné okolnosti způsobily zdržení. Rozhodli jsme se také poněkud pozměnit výběr fotografie týdne. Od příštího týdne již bude fotografie týdne opravdu vybírána ze snímků umístěných do galerie během uplynulého týdne.

redakce DIGIarena.cz

Stejně jako dívenka na tomto černobílém snímku. Kdoví, co se jí honí hlavou? Existence Ježíška, důvod, proč se její rodiče hádají, nebo „jen“ fantazie a sny? To se nikdy nedozvíme. Myšlenky dětí jsou neuvěřitelně barvité a křehké, až člověka napadá, proč je tahle fotka vlastně černobílá. Možná proto, že černá barva samoty a šeď každodenního života přichází až s věkem a tak se na této fotografii vlastně všichni můžeme najít i se svými vybledlými sny a strachy.

Kompozice snímku je jednoduchá, diagonální. Díky světlu, které padá z levého rohu, nepůsobí nudně ani staticky. Toto světlo krásně modeluje sedící postavičku, která jakoby vystupuje ze tmy. Zdroj světla zároveň přitahuje naše pohledy, i když nevíme, jestli jde o lampu nebo okno – důležité je, že i v tomto tmavém světě to světlo existuje. Působí nadějně i beznadějně zároveň. Vždyť jsme navyklí, že děti se obvykle zobrazují rozesmáté v barevném, veselém prostředí. Ale všechno má přece dvě strany, rub a líc. Světlo vyvažuje tma.

Klepněte pro větší obrázek
Sama...; foto: Lenyka

Kategorie Rodina, přátelé a děti je oblastí, v níž bychom podobný „černý“ styl fotografování asi nečekali; přesto však nepůsobí nepatřičně. Snad podpis mohl být vyveden méně „křiklavým„ fontem, ale černý rámeček i se slabou linkou snímek perfektně dotváří. Pod ním je podepsána Lenyka. Pokud se podíváme na její další tvorbu, je jasné, že atmosféra není dílem náhody, naopak byla pečlivě korigována, protože tato autorka má otěže fotoaparátu zřejmě pevně v rukou.

Její fotky jsou většinou teskné, přemýšlivé a zádumčivé, a to i ty, které hýří barvami. Dětský svět nám ale ukazuje zásadně bez barev. Strachy, slzy, sny a další magické okamžiky, které se třeba už nikdy nepodaří zachytit, působí v černobílém pojetí jakoby vážněji, skutečněji. Toto je skvělý příklad toho, jak může určité téma udeřit do očí, pokud je zpracováno nečekaným způsobem.

Vánoce útočí na naše smysly barvami, emocemi a zdáním nezbytnosti. Nedá mi to a musím zmínit ještě jeden snímek, který si zaslouží naši pozornost: oslnivě zlatou adventní kompozici z ozdobných skleněných koulí. I takhle vypadají Vánoce: spousta tepla a světla, třpyt a lesk a barevné bubliny, v nichž se odráží naše sny.

Klepněte pro větší obrázek
Vám všem..., foto: Rozinka

Fotografii pořídila brněnská autorka, která si říká Rozinka. Jejím prostřednictvím vám všem přeje pohodový a klidný advent.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.