DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Je důležité vědět, o čem přemýšlíme, ale důležitější je, s kým přitom jsme. A na rozjímání o svých nejniternějších tajemstvích je někdy potřeba být sám.
Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Vážení čtenáři, omlouváme se vám za zpoždění s pravidelným výběrem fotografie týdne. Náhlé technické problémy a především neovlivnitelné okolnosti způsobily zdržení. Rozhodli jsme se také poněkud pozměnit výběr fotografie týdne. Od příštího týdne již bude fotografie týdne opravdu vybírána ze snímků umístěných do galerie během uplynulého týdne.

redakce DIGIarena.cz

Stejně jako dívenka na tomto černobílém snímku. Kdoví, co se jí honí hlavou? Existence Ježíška, důvod, proč se její rodiče hádají, nebo „jen“ fantazie a sny? To se nikdy nedozvíme. Myšlenky dětí jsou neuvěřitelně barvité a křehké, až člověka napadá, proč je tahle fotka vlastně černobílá. Možná proto, že černá barva samoty a šeď každodenního života přichází až s věkem a tak se na této fotografii vlastně všichni můžeme najít i se svými vybledlými sny a strachy.

Kompozice snímku je jednoduchá, diagonální. Díky světlu, které padá z levého rohu, nepůsobí nudně ani staticky. Toto světlo krásně modeluje sedící postavičku, která jakoby vystupuje ze tmy. Zdroj světla zároveň přitahuje naše pohledy, i když nevíme, jestli jde o lampu nebo okno – důležité je, že i v tomto tmavém světě to světlo existuje. Působí nadějně i beznadějně zároveň. Vždyť jsme navyklí, že děti se obvykle zobrazují rozesmáté v barevném, veselém prostředí. Ale všechno má přece dvě strany, rub a líc. Světlo vyvažuje tma.

Klepněte pro větší obrázek
Sama...; foto: Lenyka

Kategorie Rodina, přátelé a děti je oblastí, v níž bychom podobný „černý“ styl fotografování asi nečekali; přesto však nepůsobí nepatřičně. Snad podpis mohl být vyveden méně „křiklavým„ fontem, ale černý rámeček i se slabou linkou snímek perfektně dotváří. Pod ním je podepsána Lenyka. Pokud se podíváme na její další tvorbu, je jasné, že atmosféra není dílem náhody, naopak byla pečlivě korigována, protože tato autorka má otěže fotoaparátu zřejmě pevně v rukou.

Její fotky jsou většinou teskné, přemýšlivé a zádumčivé, a to i ty, které hýří barvami. Dětský svět nám ale ukazuje zásadně bez barev. Strachy, slzy, sny a další magické okamžiky, které se třeba už nikdy nepodaří zachytit, působí v černobílém pojetí jakoby vážněji, skutečněji. Toto je skvělý příklad toho, jak může určité téma udeřit do očí, pokud je zpracováno nečekaným způsobem.

Vánoce útočí na naše smysly barvami, emocemi a zdáním nezbytnosti. Nedá mi to a musím zmínit ještě jeden snímek, který si zaslouží naši pozornost: oslnivě zlatou adventní kompozici z ozdobných skleněných koulí. I takhle vypadají Vánoce: spousta tepla a světla, třpyt a lesk a barevné bubliny, v nichž se odráží naše sny.

Klepněte pro větší obrázek
Vám všem..., foto: Rozinka

Fotografii pořídila brněnská autorka, která si říká Rozinka. Jejím prostřednictvím vám všem přeje pohodový a klidný advent.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.