DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Je důležité vědět, o čem přemýšlíme, ale důležitější je, s kým přitom jsme. A na rozjímání o svých nejniternějších tajemstvích je někdy potřeba být sám.
Fotografie týdne: Sama v paprsku světla

Vážení čtenáři, omlouváme se vám za zpoždění s pravidelným výběrem fotografie týdne. Náhlé technické problémy a především neovlivnitelné okolnosti způsobily zdržení. Rozhodli jsme se také poněkud pozměnit výběr fotografie týdne. Od příštího týdne již bude fotografie týdne opravdu vybírána ze snímků umístěných do galerie během uplynulého týdne.

redakce DIGIarena.cz

Stejně jako dívenka na tomto černobílém snímku. Kdoví, co se jí honí hlavou? Existence Ježíška, důvod, proč se její rodiče hádají, nebo „jen“ fantazie a sny? To se nikdy nedozvíme. Myšlenky dětí jsou neuvěřitelně barvité a křehké, až člověka napadá, proč je tahle fotka vlastně černobílá. Možná proto, že černá barva samoty a šeď každodenního života přichází až s věkem a tak se na této fotografii vlastně všichni můžeme najít i se svými vybledlými sny a strachy.

Kompozice snímku je jednoduchá, diagonální. Díky světlu, které padá z levého rohu, nepůsobí nudně ani staticky. Toto světlo krásně modeluje sedící postavičku, která jakoby vystupuje ze tmy. Zdroj světla zároveň přitahuje naše pohledy, i když nevíme, jestli jde o lampu nebo okno – důležité je, že i v tomto tmavém světě to světlo existuje. Působí nadějně i beznadějně zároveň. Vždyť jsme navyklí, že děti se obvykle zobrazují rozesmáté v barevném, veselém prostředí. Ale všechno má přece dvě strany, rub a líc. Světlo vyvažuje tma.

Klepněte pro větší obrázek
Sama...; foto: Lenyka

Kategorie Rodina, přátelé a děti je oblastí, v níž bychom podobný „černý“ styl fotografování asi nečekali; přesto však nepůsobí nepatřičně. Snad podpis mohl být vyveden méně „křiklavým„ fontem, ale černý rámeček i se slabou linkou snímek perfektně dotváří. Pod ním je podepsána Lenyka. Pokud se podíváme na její další tvorbu, je jasné, že atmosféra není dílem náhody, naopak byla pečlivě korigována, protože tato autorka má otěže fotoaparátu zřejmě pevně v rukou.

Její fotky jsou většinou teskné, přemýšlivé a zádumčivé, a to i ty, které hýří barvami. Dětský svět nám ale ukazuje zásadně bez barev. Strachy, slzy, sny a další magické okamžiky, které se třeba už nikdy nepodaří zachytit, působí v černobílém pojetí jakoby vážněji, skutečněji. Toto je skvělý příklad toho, jak může určité téma udeřit do očí, pokud je zpracováno nečekaným způsobem.

Vánoce útočí na naše smysly barvami, emocemi a zdáním nezbytnosti. Nedá mi to a musím zmínit ještě jeden snímek, který si zaslouží naši pozornost: oslnivě zlatou adventní kompozici z ozdobných skleněných koulí. I takhle vypadají Vánoce: spousta tepla a světla, třpyt a lesk a barevné bubliny, v nichž se odráží naše sny.

Klepněte pro větší obrázek
Vám všem..., foto: Rozinka

Fotografii pořídila brněnská autorka, která si říká Rozinka. Jejím prostřednictvím vám všem přeje pohodový a klidný advent.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.