DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: samota a osamění

Samota je zajímavým sociální fenoménem. Velká část náboženství zdůrazňuje roli samoty a ticha, bytí se sebou samým až takovým způsobem, že přichází s konceptem kontemplativních řádů, nebo dokonce poustevníků.

Křesťanství třetího až pátého století je právě časem, kdy jsou pouštní otcové, radikálně utíkající od lidí a společnosti těmi, kdo nesou spiritualitu a duchovní růst náboženství. Ostatně dodnes je nemalá část řádů kontemplativně zaměřená – jejich členové neopouští klášter a jeho pozemky, málo mluví, jsou sami.

Současná doba jako by byla právě opačná – samota již není tím duchovně ceněným stavem, ale většinou něčím nechtěným, nezamýšleným, problematickým. Člověk má strach ze samoty, která se téměř rovná opuštěnosti. Filozof Josef Fischer v podobné situaci činní distinkci mezi nudou a zahálkou.

V nudě je čas břemenem, od kterého utíkáme, avšak čím více se o to snažíme, tím více nás dostihne. Na nudě není nic dobrého. Naopak zahálka je vědomé odložení starostí ve prospěch hledání a kontemplace krásy. Krásu nelze hledat a nacházet jinak než v zahálce, v odložení povinností a práce, v hledění na svět.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: jacvak

Samota či poušť jsou obrazem jisté existenciální úzkosti. Situace, kdy se člověk musí potkat se sebou samým, ze které není útěku. Exupéry tuto situaci v Malém princi alegorizuje, ale jasně ukazuje na fragmenty svého bytí, které se mu tváří tvář jemu samému zjevují. Umělci jdou často ještě dále, neboť cítí, že jejich jazyk a výrazové prostředky druzí nechápou a neumějí číst. Křičí, ale nikdo je neslyší, touží se setkávat, ale nemají s kým.

Snímek...  zachycuje bagr uprostřed vody a okolní přírody. Svým technickým tělem zcela nepatřičný ke svému okolí, obklopený tichem, zahalený do mlhy. Jako by sám věděl, že na daném místě nemá co pohledávat, že je sám, že nepatří tam, kde je. Možná ani netouží po společnosti, avšak ví, že je na špatné adrese. Možná nemá chuť se bavit, však zde nemá ani s kým.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je jacvak k pěkné, atmosférou samoty prostupující fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrázků z uplynulého týdne.

Žádám Tě, neruš mi mé kruhy... je ukázkou fotografie zdařilé přinejmenším v tom ohledu, že do banálního objektu, kterého bychom si možná ani nevšimli, přináší příběh, zachycuje jej a předává divákovi. Krása všednosti. Divákovi se tak otevírá téma zajímavé, poutavé, upovídané, a přitom esenciálně spojené se zemí. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Žádám Tě, neruš mi mé kruhy, foto: No21

Exponované téma předchozími dvěma snímky dále rozvíjí Jokr7 a jeho Samotář, který jako by byl inverzně koncipován k prvnímu snímku – osamělý muž, jediný záchvěv přírody je sám uprostřed industrializovaného světa.

Klepněte pro větší obrázek
samotář, foto: jokr7

Člověk ve světě architektury, život a geometrie, věčnost a pomíjivost. Tak by se dala stručně charakterizovat hlavní Paklikova tvůrčí linie, ve které pokračuje také se snímkem líheň. Ukazuje člověka v prostředí velké stavby, zachycuje jejich dialog, kontakt.

Klepněte pro větší obrázek
líheň, foto: shimmell

Marcel Koláček pak nabízí své ooooo pracující se symetrií pečlivě nacvičenou, lidskou. V černobílém snímku si hraje s gymnastkami a rozkrývá možné interpretační světy jejich vystoupení, nad kterými bychom se dost možná nezamysleli.

Klepněte pro větší obrázek
ooooo, foto: MarcelKolacek
Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Při mapovém okruhu obvykle dáváme za přihlou… Petr Rumpertesz 26. 10. 2016, 07:22
Netuším jak známkovat svoje fotky, takže urč… Petr Rumpertesz 26. 10. 2016, 07:20
:-)) Chybí vám to že tu byli lidé, kteří si … šel okolo 25. 10. 2016, 16:41
Je to pekna fotka odstaveneho bagru v mlze. … Astaroth 25. 10. 2016, 12:39
Ať filtruju jak filtruju, tak foto udávané j… Petr Rumpertesz 25. 10. 2016, 12:24

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.