DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: samou láskou

Jednou ze základních vlastností fotografa musí být schopnost dívat se kolem sebe jinak, než ostatní lidé. Jen tak si může všimnout zajímavé reality, která nás obklopuje.

Dobré fotografie mohou vznikat různě – jednou jde o náhodu, jindy o připravenost fotografa nebo dokonalé technické zpracování. Jiná díla vzniknou tím, že se jejich autor dokáže na svět dívat jinak, než lidé, kteří kolem procházejí bez nějakého velkého zájmu či zaujetí.

Místo ateliérových studií dávají přednost ulici, místu, kde to ve veřejném prostoru nějakým způsobem žije. Ať již přítomností lidí nebo naopak jejich absencí. Snímek samou láskou, jehož autorem je shimmell je pěkným příkladem tvorby právě tohoto charakteru. Je třeba jej chápat v širším kontextu tvorby tohoto autora, který se na focení města, jeho fragmentů a křivek dlouhodobě zaměřuje.

Snímek vykazuje (tak jako celá série) určitý sklon k minimalismu. Fotografie nemá nic zbytečného navíc, nic z ní nelze odebrat, aniž by se umenšilo její sdělení. Spojení horizontální linie schodů s vertikálou stěny budovy v pozadí představuje zajímavé uspořádání jeviště, kde v hlavních rolích vystupují tři objekty odkazující k RGB spektru. Z vertikály chodníku vystupuje modrý sloup, který celkové vzezření snímku orientuje směrem vzhůru.

Klepněte pro větší obrázek 
samou láskou, foto: shimmell

Zelená lavička je naopak prvkem vertikálním, do něhož zasahuje červený odpadkový koš, který svojí nepravoúhlou konstrukcí vnáší do snímku určité oživení. Celá kompozice vyznívá tak, jakoby se koš chystal pozřít lavičku, sám stojíce v mírném předklonu směrem k ní.

Jak vznikla fotografie „Samou láskou…“

Jak vznikla fotografie „Samou láskou…“

Gratuluji autorovi k podařenému snímku, který se snaží rozpoutat diskusi o tom, jak vypadá design a architektura města, do souboru tvarů a barev a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých záběrů uplynulého týdne.

Akrobatické létání patří nepochybně mezi jednu z nejvíce fotogenických atrakcí, kterou si jen málokterý fotograf milující pohyb může nechat uniknout. Snímek Royal Air Force, který pochází ze dnů NATO je ukázkou toho, jak může fotografie zakonzervovat okamžik. Uchovat pohyb tak, že člověk přesně ví, jakým směrem by se stíhací stroje rozletěly, kdyby je zajetí obrázku pustilo dále. Autorem je liil3.

Klepněte pro větší obrázek 
Royal Air Force, foto: liil3

Také odraz v zrcadle patří mezi fotografické prvky, které jsou jedny z nejklasičtějších. Zahorko k němu ale dokázal přistoupit jinak a originálně. Spojení igelitu, s jeho charakteristickou strukturou a černobílého snímku jakoby vytvářelo pocit snění či nereálnosti obrazu, který nese název Conscience.

Klepněte pro větší obrázek 
Conscience, foto: zahorko

Snímek Šapitó v trávě ukazuje, jak kolem věcí mimořádně krásných a zajímavých často chodíme zcela bez povšimnutí. Autorem záběru, který si jistě vyžádal (ne)malou oběť v podobě brodění se trávou a klečení na mokré studené zemi je snopa.

Klepněte pro větší obrázek 
Šapitó v trávě, foto: snopa

A na samotný závěr ještě jeden diskusní snímek – Přeplácané zátiší – MoML 4. října 2012, který pořídil Martin Breza. Do jaké míry je toto zátiší skutečně přeplácané? Jsou tři ptáci sedící ve třech oknech skutečně přespříliš? I to jsou otázky, které si musel spolu s autorem jistě klást téměř každý fotograf, který se nějaký podobný záběr pokoušel.

Klepněte pro větší obrázek
Přeplácané zátiší – MoML 4. října 2012, foto: martin breza 
 
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Ano, chytrý komentář také vždy potěší, ale j… marek kucera 12. 10. 2012, 10:58
Chytrá fotka potěší vždycky. A protože na DA… Josef Jerabek 11. 10. 2012, 19:40
"Gratuluji autorovY.." ? :-O $LUK 10. 10. 2012, 21:34

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.