DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Schody do neznáma

Snímek nutně vede k úvaze o tom, co vlastně víme a jak to, co víme, poznáváme. Nemusí totiž nutně platit, že to co vidíme, je také realitou a neoddiskutovatelnou pravdou.

Známý Sokratův výrok „Vím, že nic nevím“ pochopitelně nesouvisel s tím, že by jeho autor nic nevěděl, ale s určitou pokorou, se kterou přistupoval k poznávání světa. Velice rychle zjistil, že definovat jednoduché pojmy jako je statečnost nebo spravedlnost, vyžaduje především opuštění všech předchozích prekoncepcí a vlastních zkušeností a odvahu vydat se novým nevyzkoušeným směrem.

To jediné, o co se podle Aténského filosofa může člověk opřít, je kritický rozum, který klade otázky. Otázka je více než odpověď, představuje základní nástroj umožňující poznávání světa. Jen ten, kdo se ptá, se může něco dozvědět, má možnost najít pravdu. Zároveň platí paradoxní vlastnost poznání – to co víme, nám vytváří obzory pro další zkoumání a tázání. Jinými slovy čím více toho víme, tím více víme, že o světě víme málo. Tento začarovaný kruh může být pro někoho natolik skličující a nekomfortní, že buď na poznání zcela rezignuje, neboť ví své, anebo se propadne do hluboké filosofické skepse.

Novověká filosofie pak přinesla nový rozměr tohoto sporu o to, co můžeme vědět, totiž otázku, co nám dává bezpečné poznání světa. Na jedné straně byli empirici jako Hume či Locke, kteří dávali primát smyslovému poznání. Pravdivé a poznatelné je jen to, co je možné zachytit smysly (ať již přímo nebo nějak zprostředkovaně) a na rozum není úplně rado se spoléhat. Je přitom třeba říci, že jde o dobu, kdy na základě různých logických výroků a formulí vznikla tvrzení často protikladná nebo paradoxní. Útěk k experimentu je tak zcela pochopitelný.

Proti tomu stojí škola racionalistů v čele s Descartem, kteří za primární a jediný bezpečný zdroj poznání považují rozum. Optické klamy, špatně provedené experimenty, zanedbání nějakých fenoménů, to vše může vést k tomu, že poznáváme neúplně a nesprávně. Naopak rozum, pokud na něj budeme dosti přísní, nemůže dojít ke klamu.

Moderní filosofie je pak typická obratem k jazyku a nabízí jinou možnost – poznáváme řečí, která představuje základní limity našeho pochopení skutečnosti. Adekvátně o něčem mluvit, znamená pochopit a poznat to.

Klepněte pro větší obrázek
Schod do neznáma, foto: Spacetray

Fotografie Schody do neznáma, jako by pracovala se všemi zmíněnými koncepty poznání. Nabízí prostor, kdy rozum a zkušenost tuší přítomnost vody, ale současně si uvědomují, že jde o informaci zcela neostrou a proměnnou. Co vlastně přináší nového a k čemu je možné ji využít? Obraz nás vrhá do kontextu požadavku na vizuální poznání, nic jiného nemáme k dispozici. A nakonec jsou zde slova, kterými se snažíme o snímku hovořit či psát.

Gratuluji autorovi, kterým je Spacetray, k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.

Spojení vrabců v pohybu, vody a organicky se vlnících kachliček nabízí fotografie A když se…, jejímž autorem je Mithrandir. Zaujme svojí hravostí a prací s motivy a tvary inspirovanými Gaudího pojetím secese.

Klepněte pro větší obrázek
A když se ..., foto: Mithrandir

Snímek na námět zřejmě nejznámější Dostojevského knihy nabízí shimmell. Jeho zločin a trest. je také symbolický, fragmentární, plný částečných postav a nejasné hranice toho, kde začíná vězení, co je a co není zločin a zda trest nakonec není především záležitostí vnitřní než vnější.

Klepněte pro větší obrázek
zločin a trest, foto: shimmell

Male universum od Dolittle si pěkně hraje s kapkami vody ve složité přírodní struktuře. Jako by chtělo ukázat, že řád, symetrie, ale také jejich drobné narušení, vytvářejí základní kulisy našeho bytí.

Klepněte pro větší obrázek
male universum, foto: Dlittle

Na závěr ještě jeden snímek, tentokráte s tématikou historickou. Sedmdesáté výročí konce války je námětem pro přemýšlení, vzpomínkové akce, reflexy dějin i osobní zastavení se. To vše se kondenzuje ve snímku Studium historie . od clostermanna s určitou dávkou ironie a nadhledu.

Klepněte pro větší obrázek
Studium historie, foto: clostermann
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

" Nemusí totiž nutně platit, že to co visíme… stále žasnu 4. 6. 2015, 14:46
Ano výběr je povedený, ale redakce by neměla… stále žasnu 4. 6. 2015, 14:44
Pekný výber...gratulujem Gabriel Mego 4. 6. 2015, 13:27

Další podobné články

Po 45 letech končí Shutterbug s tiskem svého magazínu, zaměří se jen na web

Po 45 letech končí Shutterbug s tiskem svého magazínu, zaměří se jen na web

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...