DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Schody do neznáma

Snímek nutně vede k úvaze o tom, co vlastně víme a jak to, co víme, poznáváme. Nemusí totiž nutně platit, že to co vidíme, je také realitou a neoddiskutovatelnou pravdou.

Známý Sokratův výrok „Vím, že nic nevím“ pochopitelně nesouvisel s tím, že by jeho autor nic nevěděl, ale s určitou pokorou, se kterou přistupoval k poznávání světa. Velice rychle zjistil, že definovat jednoduché pojmy jako je statečnost nebo spravedlnost, vyžaduje především opuštění všech předchozích prekoncepcí a vlastních zkušeností a odvahu vydat se novým nevyzkoušeným směrem.

To jediné, o co se podle Aténského filosofa může člověk opřít, je kritický rozum, který klade otázky. Otázka je více než odpověď, představuje základní nástroj umožňující poznávání světa. Jen ten, kdo se ptá, se může něco dozvědět, má možnost najít pravdu. Zároveň platí paradoxní vlastnost poznání – to co víme, nám vytváří obzory pro další zkoumání a tázání. Jinými slovy čím více toho víme, tím více víme, že o světě víme málo. Tento začarovaný kruh může být pro někoho natolik skličující a nekomfortní, že buď na poznání zcela rezignuje, neboť ví své, anebo se propadne do hluboké filosofické skepse.

Novověká filosofie pak přinesla nový rozměr tohoto sporu o to, co můžeme vědět, totiž otázku, co nám dává bezpečné poznání světa. Na jedné straně byli empirici jako Hume či Locke, kteří dávali primát smyslovému poznání. Pravdivé a poznatelné je jen to, co je možné zachytit smysly (ať již přímo nebo nějak zprostředkovaně) a na rozum není úplně rado se spoléhat. Je přitom třeba říci, že jde o dobu, kdy na základě různých logických výroků a formulí vznikla tvrzení často protikladná nebo paradoxní. Útěk k experimentu je tak zcela pochopitelný.

Proti tomu stojí škola racionalistů v čele s Descartem, kteří za primární a jediný bezpečný zdroj poznání považují rozum. Optické klamy, špatně provedené experimenty, zanedbání nějakých fenoménů, to vše může vést k tomu, že poznáváme neúplně a nesprávně. Naopak rozum, pokud na něj budeme dosti přísní, nemůže dojít ke klamu.

Moderní filosofie je pak typická obratem k jazyku a nabízí jinou možnost – poznáváme řečí, která představuje základní limity našeho pochopení skutečnosti. Adekvátně o něčem mluvit, znamená pochopit a poznat to.

Klepněte pro větší obrázek
Schod do neznáma, foto: Spacetray

Fotografie Schody do neznáma, jako by pracovala se všemi zmíněnými koncepty poznání. Nabízí prostor, kdy rozum a zkušenost tuší přítomnost vody, ale současně si uvědomují, že jde o informaci zcela neostrou a proměnnou. Co vlastně přináší nového a k čemu je možné ji využít? Obraz nás vrhá do kontextu požadavku na vizuální poznání, nic jiného nemáme k dispozici. A nakonec jsou zde slova, kterými se snažíme o snímku hovořit či psát.

Gratuluji autorovi, kterým je Spacetray, k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.

Spojení vrabců v pohybu, vody a organicky se vlnících kachliček nabízí fotografie A když se…, jejímž autorem je Mithrandir. Zaujme svojí hravostí a prací s motivy a tvary inspirovanými Gaudího pojetím secese.

Klepněte pro větší obrázek
A když se ..., foto: Mithrandir

Snímek na námět zřejmě nejznámější Dostojevského knihy nabízí shimmell. Jeho zločin a trest. je také symbolický, fragmentární, plný částečných postav a nejasné hranice toho, kde začíná vězení, co je a co není zločin a zda trest nakonec není především záležitostí vnitřní než vnější.

Klepněte pro větší obrázek
zločin a trest, foto: shimmell

Male universum od Dolittle si pěkně hraje s kapkami vody ve složité přírodní struktuře. Jako by chtělo ukázat, že řád, symetrie, ale také jejich drobné narušení, vytvářejí základní kulisy našeho bytí.

Klepněte pro větší obrázek
male universum, foto: Dlittle

Na závěr ještě jeden snímek, tentokráte s tématikou historickou. Sedmdesáté výročí konce války je námětem pro přemýšlení, vzpomínkové akce, reflexy dějin i osobní zastavení se. To vše se kondenzuje ve snímku Studium historie . od clostermanna s určitou dávkou ironie a nadhledu.

Klepněte pro větší obrázek
Studium historie, foto: clostermann
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

" Nemusí totiž nutně platit, že to co visíme… stále žasnu 4. 6. 2015, 14:46
Ano výběr je povedený, ale redakce by neměla… stále žasnu 4. 6. 2015, 14:44
Pekný výber...gratulujem Gabriel Mego 4. 6. 2015, 13:27

Další podobné články

Pulitzerova cena za fotografii roku 2017 byla udělena

Pulitzerova cena za fotografii roku 2017 byla udělena

Fotografie týdne: -.---

Fotografie týdne: -.---

Snímek o ochotě podívat se na svět vzhůru nohama a zůstat sám v žitém nepohodlí. Vztah mezi uniformitou a individualitou je něčím, co dělí společnost a do velké míry i jedince v průběhu jeho života.

Fotografie týdne: -/\- snímek o nepředstavitelném nekonečnu.

Fotografie týdne: -/\- snímek o nepředstavitelném nekonečnu.

Fotografie týdne: Z jara slýchám bouřné větry vát...

Fotografie týdne: Z jara slýchám bouřné větry vát...

Ve Starém zákoně najdeme velice zajímavé vyprávění o Eliášovi, který čekal na hlas Hospodina. Přihnala se vichřice, zemětřesení, šlehal oheň a vál silný vítr, ale Hospodin v nich nebyl.

Kristýna Dražanová: Akt jako cesta do fotografčina nitra [rozhovor]

Kristýna Dražanová: Akt jako cesta do fotografčina nitra [rozhovor]

Postavit se „tak jak nás stvořil Pánbů“ před objektiv fotoaparátu, to chce odvahu. Docílit zajímavého obrazu „s duší“, to chce nápad a fantazii. Pokud obé propojíte, nezůstane vaše tvorba bez povšimnutí, tak jako snímky Kristýny Dražanové.

Fotografie týdne: Zavřeli jsme zimu, páni – do prosince není k mání

Fotografie týdne: Zavřeli jsme zimu, páni – do prosince není k mání

O pravdě, tajemství a veřejném prostoru a o tom, proč je důležitější vztah než formální správnost. I takové věci je možné vyčíst z aktuální fotografie týdne, která ještě vzpomíná na zimní náladu ale pomalu ji již opouští.

Nová „vychytávka“ aplikace Instagram podporuje byznys

Nová „vychytávka“ aplikace Instagram podporuje byznys

Paradoxy selfíček: nikdo je nemá rád, všichni je fotí, ale dají se i využít

Paradoxy selfíček: nikdo je nemá rád, všichni je fotí, ale dají se i využít

Selfie jsou fenoménem zejména posledních několika let. Za tu dobu se staly předmětem řady studií, zkoumajících jejich společenské aspekty a možnosti využití v moderních technologiích.