DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: She was called Alice

Aneb, když se fotek budeme bát. Tématem dnešní FT je strach, tajemno a obavy z neznámého.

Procházka lesem může být krásným uměleckým zážitkem, intelektuální slastí i příjemným odpočinkem. Les má v sobě něco mimořádně zajímavé, co jako by zůstávalo skryto naším zrakům, ale mimořádně nás přitahovalo – není to ani tak pohled přírodozpytecký, obdivující různorodost porostu, krásu zvěře a rozmanitost hmyzu; ani ono umělecké dýchání barev. Je to něco mezi tím. Dynamika a tajemno, které nelze snadno popsat ani uchopit. Je to napětí z neznáma, pocit lehkého chvění a pocit nejistoty, vědomí, že na rozdíl od měst nejsme tak úplně „doma.“

Atmosféra lesa dosahuje vrcholu s přicházejícím stmíváním a jemnou náručí mlhy, která v sobě může skrýt cokoli – člověka, zvíře, cestu domů. A právě v tomto okamžiku k nám křičí oči Alice, na dnešní fotografii týdne. Dívka jako by do kompozice vůbec nepatřila, s tázavým pohledem, ze kterého není možné vyčíst nic víc než jakousi odevzdanost, snad až znuděnost, bezradnost. Okolo padá mlha a Slunce se zvolna snáší za horizont. A dívka v bílých šatech stojí a čeká. Netečně, jako by nic. Téměř bez známky vnímání situace.

Mnohý divák si jistě vybaví scénu z pohádky o Perníkové chaloupce, kde Mařenka, k překvapení mnohých, nepodléhá panice a bezmeznému stresu, ale racionálně hodnotí daný problém a volí optimální strategii k tomu, aby se dostala i s Jeníčkem domů. Jako by snad ani nevnímala to, že je v lese téměř sama a neví kudy dál. Alice v Budínském lese je alegorií této pohádkové postavy. Nabízí výbornou atmosféru, jisté pnutí scény mezi dívkou a lesem.

Klepněte pro větší obrázek
She was called Alice; foto himsouls

Autor snímku She was called Alice, himsouls, zvolil vysokou hodnotu ISO, čímž ještě zdůraznil již tak dost tajemnou atmosféru. Fotografie tak boduje nejen svojí předvánoční pohádkovou paralelou, ale také výbornou volbou technických prostředků, scény i kompozice. Proto si jednoznačně zaslouží titul fotografie týdne. Gratulujeme.

A nyní ještě několik, více či méně strašidelných (atmosférou nikoli kvalitou) fotografií uplynulého týdne:

Snímek Opravář od autora fotrhol, se vyznačuje velmi zajímavou volbou barev i kompozice. Pokládá daleko více otázek než odpovědí: Kam jde ten muž? Co opravuje? Proč spěchá? Velice zajímavé originální řešení oprav, jako by bylo alegorií na rázná řešení různých životních dilemat.

Klepněte pro větší obrázek
Opravář; foto fotrhol

Od autora dnešní fotografie týdne je zde ještě jeden snímek, až hororové tématiky nesoucí název Breath a ukazující ženu, která je na půli cesty mezi umrlcem a nevěstou, mezi životem a smrtí. To vše nádechem zvláštní dynamiky, zdůrazněné závojem; naturalismu, nahého ženského těla; a pomíjivosti suchých růží.

Klepněte pro větší obrázek
Breath; foto himsouls

Atmosféru opuštěných staveb, samoty i křiku do prázdnoty, který nikdo neslyší, si můžeme vychutnat na fotografii ..Poldi Kladno.. od Nyuszika. Nabízí nádech dynamické samoty, pocit úprku neznámo kam; vítr, který odvál slávu včerejšího dne.

Klepněte pro větší obrázek
..Poldi Kladno..; foto Nyuszika

Už jste se někdy topili? Pokud ne, tak můžete nasát atmosféru s poslední fotografie tohoto výběru. Autorem je Trepka a nese prozaický název Voda. Zda dívka na snímku plave, nebo se jen s posledních sil nadechuje se asi nedozvíme, ale i tak stojí za pohled na unikající bublinky vzduchu i celková kompozice snímku.

Klepněte pro větší obrázek
Voda; foto Trepka

 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.