DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Shelter. Úkryt, přístřeší?

Leonardo da Vinci řekl, že lidské chodidlo je stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo. Ptejme se spolu s ním: je člověk více strojem nebo uměleckým dílem?

Existuje v zásadě několik různých modelů jak se dívat na člověka. Se vznikem fyziky se objevila představa člověka jako stroje, tedy důmyslného zařízení. Pokud dokonale poznáme jednotlivé části – orgány, tkáně atd. – měli bychom být schopni odpovědět na otázku kým je člověk a jak funguje. Na tomto principu se ostatně zrodila také moderní medicína. Fyzika byla považována za mocnou vědu, neboť přinášela zcela jasné výsledky a člověk díky ní mohl (alespoň částečně) ovládat přírodu.

Ještě lepších poznatků bychom měli dosáhnout, když se podíváme na člověka jako na fyzikální mechanismus. Již nás nebudou zajímat velké věci jako tkáně, ale jednotlivé atomy a molekuly. Překvapivě se ukáže, že takto detailně není možné životu porozumět. Samoorganizující se víceprvkové systémy jsou mimo možnosti matematického popisu a statistická interpretace nám nedává šanci věcem dokonale a přesně porozumět.

Jinou možností, jak se dívat na člověka, je pohled umělce. Lidské tělo i člověk sám je krásný. Jednotlivé jeho části jsou překvapivě důmyslné a dokonalé. Ač je jen velmi obtížné navrhnout test, který by nás zcela spolehlivě a plně oddělil od zvířat, většina z nás cítí, že je zde něco více než jen prostá matérie našeho bytí.

Přinejmenším je zde psychika, kterou se ještě nepodařilo nijak materiálně redukovat. Známý citát říká, že člověk by byl ochoten uvěřit prosté přírodou vedené evoluci, která bude tvořit praktické věci, ale že není schopný připustit evoluci, která bude tvořit věci krásné.

Klepněte pro větší obrázek
Shelter (foto: Dohmat)

Ať se podíváme kamkoli do přírody, můžeme vidět, že se krásou mimořádně plýtvá. Je všude kolem nás a my si jí často příliš nevšímáme. Přitom každý z nás má chodidla, která jsou stroji mistrovské konstrukce a uměleckým dílem. Kdybychom dokázali vidět více obyčejné krásy, byl by svět možná o něco lepším místem k životu. Tak jak je vidět na snímku Shelter od fotografa s přezdívkou Dohmat (podívejte se i na jeho další fotografie).

Klepněte pro větší obrázek
Sama (foto: Žemla)

Obraz nemusí vždy zachycovat jen syrovou realitu, ale může odkazovat za ni, na skutečnosti, které zůstávají v pozadí. Příkladem může být snímek Sama od fotografa s přezdívkou Žemla (další fotografie tohoto autora). V netradičním a originálním zpracování se v něm otvírá atmosféra obrazů starých mistrů i pohled do emocí zobrazené dívky.

Klepněte pro větší obrázek
Simply Sea (foto: t0m)

Také fotografický minimalismus má své příznivce. Mezi základní prvky, se kterými pracuje, je jednoznačné oddělení důležitého od podružného, podtržení hlavní myšlenky a výběr z reality. Tím dává mimořádný prostor fantazii a představám diváka. Tak jako je to na snímku Simply Sea od autora t0m (další fotografie).

Klepněte pro větší obrázek
EXTR12012-02 (foto: Luboš Blažek)

Minimalismus pěkně ukazuje také Luboš Blažek. Snímek EXTR120128-02 tentokrát nereflektuje prostor jako takový, ale netradičním způsobem zachycuje architekturu. Podívejte se na další fotografie Luboše Blažka.

Klepněte pro větší obrázek
Clash of the Titans (foto: Pavel Kozdas)

Na závěr nabízíme neobvyklý pohled na krásy moderních staveb. Autorem snímku Clash of the Titans je Pavel Kozdas a opět ukážeme i jeho další snímky. Fotografie spojuje nečekaný úhel pohledu a dobrý nápad s precizním technickým zpracováním a výbornou atmosférou.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

se mi líbí na fotografickém vebu ta debata o… Petr Šigut 6. 2. 2012, 16:16
Bez mučení - už jsem na ty softwarové spláca… Majkkl 1. 2. 2012, 08:44

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.