DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne si hraje s dlouhým stínem

Černá a bílá, jakkoliv protikladné, jsou základem všeho. A v zimě a na zasněžených horách to platí dvojnásob.
Fotografie týdne si hraje s dlouhým stínem

Dlouhá zimní doba svádí k hrátkám s barvami. Jako bychom se už toho bílého přejedli. Nejlépe známkované snímky uplynulého týdne se snaží zimu předvést živou, pestrou, plnou zvěře a barevných odlesků. V jednoduchosti je ale taky krása. Ví to například autorka, kterou známe pod přezdívkou monnika.

Její poslední příspěvek do Galerie se jmenuje „... a stíny se plouží...“ a zabírá velkorysý kus zasněžené krajiny v jednoduché kompozici. Díky absenci barev vystoupí na povrch něco úplně jiného: dynamika záběru, skoro hmatatelný chlad a také opuštěnost a rozlehlá prázdnota, která horám během zimy vládne.

Černobílý záběr večera nás donutí hledat v krajině úplně nové opěrné body. A výbornou práci v tomto případě opět odvedl kontrast, který se postaral o to, aby nás fotka upoutala. Nemluvím jen o kontrastu barev, i když není nic protikladnějšího, než vzájemný vztah černé plochy s bílým prvkem. Silný dojem zanechává také vztah pichlavých stromků s jejich jemnými stíny nebo hladká sněhová plocha rozrytá zaječími stopami v dolní části. Všechno je na snímku zkrátka proto, aby to tam činilo svoji úlohu. I zarovnání děje doleva je tu proto, aby naléhavost fotky prohloubilo.

Klepněte pro větší obrázek
...a stíny se plouží...; foto: monnika

Autorce se podařilo zachytit nevšední okamžik a navíc ho několika technikami, známými z designu, dovést takřka k dokonalosti. Nebo alespoň těsně před její dveře. Děj v levé části fotky – alegorie dne, rozzářené osmicípé slunce s krajkou stromů – by totiž pravděpodobně nepůsobil tak intenzivně, kdyby tu nebylo ještě něco dalšího: opačný pól, alegorie noci.

Pravá polovina by bez levé nebyla ničím, ale fotografii jako celku dodává silnou iluzi prostoru. A proužky, rozházené po předmětu a zakřivující se podle zákonitostí jeho povrchu, dokážou výborně podpořit dojem prostoru v dvourozměrných podmínkách. Jednoduché „kouzlo“ s působivým výsledkem. Líbí se Vám?

Stíny a cípaté sluníčko jsou poznávacím znamením – budou vás provázet během prohlížení většiny fotek této autorky. Během její návštěvy Orlických hor vzniklo množství zajímavých snímků, některé detailní, jiné až panoramatické, barevné i černobílé. Ploužící se stíny na Fotografii týdne možná nejsou technicky nejdokonalejší záležitost, ale málokterý jiný snímek z Galerie autorky disponuje takovým množstvím již zmíněné dynamiky záběru – i když jde jen o večerní záběr z hor. Tento kousek se jí zkrátka podařil. Gratulujeme!

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

No pěkně:)) Griminski 11. 2. 2008, 08:31
Re: Gratulace cikorsky 10. 2. 2008, 17:21
Gratulace nick 10. 2. 2008, 10:07

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.