DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne si hraje s dlouhým stínem

Černá a bílá, jakkoliv protikladné, jsou základem všeho. A v zimě a na zasněžených horách to platí dvojnásob.
Fotografie týdne si hraje s dlouhým stínem

Dlouhá zimní doba svádí k hrátkám s barvami. Jako bychom se už toho bílého přejedli. Nejlépe známkované snímky uplynulého týdne se snaží zimu předvést živou, pestrou, plnou zvěře a barevných odlesků. V jednoduchosti je ale taky krása. Ví to například autorka, kterou známe pod přezdívkou monnika.

Její poslední příspěvek do Galerie se jmenuje „... a stíny se plouží...“ a zabírá velkorysý kus zasněžené krajiny v jednoduché kompozici. Díky absenci barev vystoupí na povrch něco úplně jiného: dynamika záběru, skoro hmatatelný chlad a také opuštěnost a rozlehlá prázdnota, která horám během zimy vládne.

Černobílý záběr večera nás donutí hledat v krajině úplně nové opěrné body. A výbornou práci v tomto případě opět odvedl kontrast, který se postaral o to, aby nás fotka upoutala. Nemluvím jen o kontrastu barev, i když není nic protikladnějšího, než vzájemný vztah černé plochy s bílým prvkem. Silný dojem zanechává také vztah pichlavých stromků s jejich jemnými stíny nebo hladká sněhová plocha rozrytá zaječími stopami v dolní části. Všechno je na snímku zkrátka proto, aby to tam činilo svoji úlohu. I zarovnání děje doleva je tu proto, aby naléhavost fotky prohloubilo.

Klepněte pro větší obrázek
...a stíny se plouží...; foto: monnika

Autorce se podařilo zachytit nevšední okamžik a navíc ho několika technikami, známými z designu, dovést takřka k dokonalosti. Nebo alespoň těsně před její dveře. Děj v levé části fotky – alegorie dne, rozzářené osmicípé slunce s krajkou stromů – by totiž pravděpodobně nepůsobil tak intenzivně, kdyby tu nebylo ještě něco dalšího: opačný pól, alegorie noci.

Pravá polovina by bez levé nebyla ničím, ale fotografii jako celku dodává silnou iluzi prostoru. A proužky, rozházené po předmětu a zakřivující se podle zákonitostí jeho povrchu, dokážou výborně podpořit dojem prostoru v dvourozměrných podmínkách. Jednoduché „kouzlo“ s působivým výsledkem. Líbí se Vám?

Stíny a cípaté sluníčko jsou poznávacím znamením – budou vás provázet během prohlížení většiny fotek této autorky. Během její návštěvy Orlických hor vzniklo množství zajímavých snímků, některé detailní, jiné až panoramatické, barevné i černobílé. Ploužící se stíny na Fotografii týdne možná nejsou technicky nejdokonalejší záležitost, ale málokterý jiný snímek z Galerie autorky disponuje takovým množstvím již zmíněné dynamiky záběru – i když jde jen o večerní záběr z hor. Tento kousek se jí zkrátka podařil. Gratulujeme!

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

No pěkně:)) Griminski 11. 2. 2008, 08:31
Re: Gratulace cikorsky 10. 2. 2008, 17:21
Gratulace nick 10. 2. 2008, 10:07

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.