DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Skáčeme ke hvězdám

Kdy došlo k onomu velkému přerodu z primáta ke člověku? Snad prvním pohledem na hvězdy? První malbou na stěnu jeskyně? Nebo když poprvé pocítil své svědomí? A došlo k němu vůbec?

Immanuel Kant je vrcholným představitelem osvícenské etiky, který dokázal překonat spory empiriků a racionalistů, čímž otevřel zcela nový pohled na to, jakým způsobem by měl člověk jednat. Jeho rozsah zájmů byl ale podstatně širší. Základní otázkou pro něj bylo, jakým způsobem může vůbec člověk poznávat, a co poznává. Důsledkem těchto úvah pro něj byly známé apriorní předpoklady času a prostoru, jako něčeho, co jakékoli poznání činní vůbec možným.

Podobně v etice přichází z jiným apriorním předpokladem, totiž kategorickým imperativem. Kant byl přesvědčen, že existuje obecné lidství, které je všem lidem společné, a že na základě něj je možné vybudovat univerzální etiku – soubor pravidel, podle kterých by se měl chovat každý, bez ohledu na vzdělání, kulturní prostředí nebo společenskou niku, v níž žije. Samotný kategorický imperativ má dvě podoby, které jsou na první pohled odlišné, ale možná by se při hlubších meditacích nad nimi ukázalo, že jde spíše o dva různé pohledy na totéž.

První verze říká, že by se člověk měl chovat tak, aby zásady, ze kterých vychází, se mohly kdykoli stát univerzálním zákonem. Kant se ptá, zda si lze představit společnost, ve které všichni budou lhát, krást nebo podvádět a odpovídá, že nikoli. Naopak stát, ve kterém budou všichni stále mluvit jen pravdu, chovat se slušně a poctivě, podle něj přijatelný je. Kategorický imperativ by tak mohl například znít: „Nikdy nelži“ nebo „Vždy buď poctivý.“ Druhá varianta je snad ještě zajímavější a říká, že je třeba se chovat tak, aby pro nás člověk nebyl nikdy jen nástrojem či prostředkem, ale účelem sám o sobě.

Kantova etika je universalistická – věří, že etické principy mají platit pro všechny stejně. A právě k tomuto přesvědčení se váže jeho známý citát: „Jsou dvě věci, které mě naplňují nekonečným úžasem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Má ale každý člověk skutečně ve svém nitru onen mravní zákon? A pokud ano, jsou pro všechny osoby stejné?

Kant by zřejmě řekl, že je to právě on, kdo nás odlišuje od zvířat. Umělec by možná argumentoval tím, že rozhodujícím rozdílem je umění – zcela zbytečné vyjádření krásy, ze kterého není žádný hmotný profit. Teolog by zřejmě základní diferenci viděl v okamžiku, kdy člověk získal duši. Podobným způsobem bychom mohli projít celou řadu dalších pozic.

Klepněte pro větší obrázek 
Skáčeme ke hvězdám (foto: Martin Kozák)

Martin Kozák na svém snímku Skáčeme ke hvězdám ukazuje, že zemská tíže nemůže člověka udržet bez zájmu o to, co se děje nad tím. Myslím, že dnes by každý souhlasil s Kantovým úžasem nad hvězdnou oblohou. Gratuluji autorovi k zajímavé a netradiční fotografii noční zasněžené oblohy se skokanem, který se nebojí vzlétnout.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Zjeřak)

Emoce je možné vyjadřovat různým způsobem – někdo křičí a nadává, druhý se jde poprat na fotbalový zápas a někdo jiný vytvoří umělecké dílo. Překročí sebe sama, sdělí se druhým. Tak jako Zjeřak, autor sochy na snímku bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek 
Hlavou v oblacích (foto: eMeT

Netřeba se na hvězdné nebe jen dívat, je možné mít přímo hlavu v oblacích – nevidíme sice tak daleko, ale za ten pocit to rozhodně stojí. Inspirovat se můžeme mužem na snímku Hlavou v oblacích od eMeT.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Mahonny)

Poněkud děsivý snímek na neutěšenou krajinu můžeme spatřit na nepojmenované fotografii od Mahonny.

Klepněte pro větší obrázek 
První sníh... (foto: Tchmes)

A na závěr ještě upoutávka na Vánoce. První sníh od Tchmes ukazuje, že většina z nás si může nechat o sněžné vánoční přikrývce krajiny nechat jen neostře zdát.

Další článek




celkem 20 komentářů

Nejnovější komentáře

Já bych ho hlavně otočila. Takhle mi letí pr… ivanaga 27. 12. 2011, 11:39
diskuze mne velmi pobavila :-) foto skvěl… paklik 23. 12. 2011, 12:18
Po dlouhé době tu vidím FT, která opravdu za… Migg 22. 12. 2011, 12:45
Upáliť nie... To by z neho nič neostalo. A… Calven 22. 12. 2011, 10:29
Když už to píšu slangově....tam mi nějak při… belrok 22. 12. 2011, 10:13

Další podobné články

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...