DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Skáčeme ke hvězdám

Kdy došlo k onomu velkému přerodu z primáta ke člověku? Snad prvním pohledem na hvězdy? První malbou na stěnu jeskyně? Nebo když poprvé pocítil své svědomí? A došlo k němu vůbec?

Immanuel Kant je vrcholným představitelem osvícenské etiky, který dokázal překonat spory empiriků a racionalistů, čímž otevřel zcela nový pohled na to, jakým způsobem by měl člověk jednat. Jeho rozsah zájmů byl ale podstatně širší. Základní otázkou pro něj bylo, jakým způsobem může vůbec člověk poznávat, a co poznává. Důsledkem těchto úvah pro něj byly známé apriorní předpoklady času a prostoru, jako něčeho, co jakékoli poznání činní vůbec možným.

Podobně v etice přichází z jiným apriorním předpokladem, totiž kategorickým imperativem. Kant byl přesvědčen, že existuje obecné lidství, které je všem lidem společné, a že na základě něj je možné vybudovat univerzální etiku – soubor pravidel, podle kterých by se měl chovat každý, bez ohledu na vzdělání, kulturní prostředí nebo společenskou niku, v níž žije. Samotný kategorický imperativ má dvě podoby, které jsou na první pohled odlišné, ale možná by se při hlubších meditacích nad nimi ukázalo, že jde spíše o dva různé pohledy na totéž.

První verze říká, že by se člověk měl chovat tak, aby zásady, ze kterých vychází, se mohly kdykoli stát univerzálním zákonem. Kant se ptá, zda si lze představit společnost, ve které všichni budou lhát, krást nebo podvádět a odpovídá, že nikoli. Naopak stát, ve kterém budou všichni stále mluvit jen pravdu, chovat se slušně a poctivě, podle něj přijatelný je. Kategorický imperativ by tak mohl například znít: „Nikdy nelži“ nebo „Vždy buď poctivý.“ Druhá varianta je snad ještě zajímavější a říká, že je třeba se chovat tak, aby pro nás člověk nebyl nikdy jen nástrojem či prostředkem, ale účelem sám o sobě.

Kantova etika je universalistická – věří, že etické principy mají platit pro všechny stejně. A právě k tomuto přesvědčení se váže jeho známý citát: „Jsou dvě věci, které mě naplňují nekonečným úžasem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Má ale každý člověk skutečně ve svém nitru onen mravní zákon? A pokud ano, jsou pro všechny osoby stejné?

Kant by zřejmě řekl, že je to právě on, kdo nás odlišuje od zvířat. Umělec by možná argumentoval tím, že rozhodujícím rozdílem je umění – zcela zbytečné vyjádření krásy, ze kterého není žádný hmotný profit. Teolog by zřejmě základní diferenci viděl v okamžiku, kdy člověk získal duši. Podobným způsobem bychom mohli projít celou řadu dalších pozic.

Klepněte pro větší obrázek 
Skáčeme ke hvězdám (foto: Martin Kozák)

Martin Kozák na svém snímku Skáčeme ke hvězdám ukazuje, že zemská tíže nemůže člověka udržet bez zájmu o to, co se děje nad tím. Myslím, že dnes by každý souhlasil s Kantovým úžasem nad hvězdnou oblohou. Gratuluji autorovi k zajímavé a netradiční fotografii noční zasněžené oblohy se skokanem, který se nebojí vzlétnout.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Zjeřak)

Emoce je možné vyjadřovat různým způsobem – někdo křičí a nadává, druhý se jde poprat na fotbalový zápas a někdo jiný vytvoří umělecké dílo. Překročí sebe sama, sdělí se druhým. Tak jako Zjeřak, autor sochy na snímku bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek 
Hlavou v oblacích (foto: eMeT

Netřeba se na hvězdné nebe jen dívat, je možné mít přímo hlavu v oblacích – nevidíme sice tak daleko, ale za ten pocit to rozhodně stojí. Inspirovat se můžeme mužem na snímku Hlavou v oblacích od eMeT.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Mahonny)

Poněkud děsivý snímek na neutěšenou krajinu můžeme spatřit na nepojmenované fotografii od Mahonny.

Klepněte pro větší obrázek 
První sníh... (foto: Tchmes)

A na závěr ještě upoutávka na Vánoce. První sníh od Tchmes ukazuje, že většina z nás si může nechat o sněžné vánoční přikrývce krajiny nechat jen neostře zdát.

Další článek




celkem 20 komentářů

Nejnovější komentáře

Já bych ho hlavně otočila. Takhle mi letí pr… ivanaga 27. 12. 2011, 11:39
diskuze mne velmi pobavila :-) foto skvěl… paklik 23. 12. 2011, 12:18
Po dlouhé době tu vidím FT, která opravdu za… Migg 22. 12. 2011, 12:45
Upáliť nie... To by z neho nič neostalo. A… Calven 22. 12. 2011, 10:29
Když už to píšu slangově....tam mi nějak při… belrok 22. 12. 2011, 10:13

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.