DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Skáčeme ke hvězdám

Kdy došlo k onomu velkému přerodu z primáta ke člověku? Snad prvním pohledem na hvězdy? První malbou na stěnu jeskyně? Nebo když poprvé pocítil své svědomí? A došlo k němu vůbec?

Immanuel Kant je vrcholným představitelem osvícenské etiky, který dokázal překonat spory empiriků a racionalistů, čímž otevřel zcela nový pohled na to, jakým způsobem by měl člověk jednat. Jeho rozsah zájmů byl ale podstatně širší. Základní otázkou pro něj bylo, jakým způsobem může vůbec člověk poznávat, a co poznává. Důsledkem těchto úvah pro něj byly známé apriorní předpoklady času a prostoru, jako něčeho, co jakékoli poznání činní vůbec možným.

Podobně v etice přichází z jiným apriorním předpokladem, totiž kategorickým imperativem. Kant byl přesvědčen, že existuje obecné lidství, které je všem lidem společné, a že na základě něj je možné vybudovat univerzální etiku – soubor pravidel, podle kterých by se měl chovat každý, bez ohledu na vzdělání, kulturní prostředí nebo společenskou niku, v níž žije. Samotný kategorický imperativ má dvě podoby, které jsou na první pohled odlišné, ale možná by se při hlubších meditacích nad nimi ukázalo, že jde spíše o dva různé pohledy na totéž.

První verze říká, že by se člověk měl chovat tak, aby zásady, ze kterých vychází, se mohly kdykoli stát univerzálním zákonem. Kant se ptá, zda si lze představit společnost, ve které všichni budou lhát, krást nebo podvádět a odpovídá, že nikoli. Naopak stát, ve kterém budou všichni stále mluvit jen pravdu, chovat se slušně a poctivě, podle něj přijatelný je. Kategorický imperativ by tak mohl například znít: „Nikdy nelži“ nebo „Vždy buď poctivý.“ Druhá varianta je snad ještě zajímavější a říká, že je třeba se chovat tak, aby pro nás člověk nebyl nikdy jen nástrojem či prostředkem, ale účelem sám o sobě.

Kantova etika je universalistická – věří, že etické principy mají platit pro všechny stejně. A právě k tomuto přesvědčení se váže jeho známý citát: „Jsou dvě věci, které mě naplňují nekonečným úžasem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Má ale každý člověk skutečně ve svém nitru onen mravní zákon? A pokud ano, jsou pro všechny osoby stejné?

Kant by zřejmě řekl, že je to právě on, kdo nás odlišuje od zvířat. Umělec by možná argumentoval tím, že rozhodujícím rozdílem je umění – zcela zbytečné vyjádření krásy, ze kterého není žádný hmotný profit. Teolog by zřejmě základní diferenci viděl v okamžiku, kdy člověk získal duši. Podobným způsobem bychom mohli projít celou řadu dalších pozic.

Klepněte pro větší obrázek 
Skáčeme ke hvězdám (foto: Martin Kozák)

Martin Kozák na svém snímku Skáčeme ke hvězdám ukazuje, že zemská tíže nemůže člověka udržet bez zájmu o to, co se děje nad tím. Myslím, že dnes by každý souhlasil s Kantovým úžasem nad hvězdnou oblohou. Gratuluji autorovi k zajímavé a netradiční fotografii noční zasněžené oblohy se skokanem, který se nebojí vzlétnout.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Zjeřak)

Emoce je možné vyjadřovat různým způsobem – někdo křičí a nadává, druhý se jde poprat na fotbalový zápas a někdo jiný vytvoří umělecké dílo. Překročí sebe sama, sdělí se druhým. Tak jako Zjeřak, autor sochy na snímku bez názvu.

Klepněte pro větší obrázek 
Hlavou v oblacích (foto: eMeT

Netřeba se na hvězdné nebe jen dívat, je možné mít přímo hlavu v oblacích – nevidíme sice tak daleko, ale za ten pocit to rozhodně stojí. Inspirovat se můžeme mužem na snímku Hlavou v oblacích od eMeT.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Mahonny)

Poněkud děsivý snímek na neutěšenou krajinu můžeme spatřit na nepojmenované fotografii od Mahonny.

Klepněte pro větší obrázek 
První sníh... (foto: Tchmes)

A na závěr ještě upoutávka na Vánoce. První sníh od Tchmes ukazuje, že většina z nás si může nechat o sněžné vánoční přikrývce krajiny nechat jen neostře zdát.

Další článek




celkem 20 komentářů

Nejnovější komentáře

Já bych ho hlavně otočila. Takhle mi letí pr… ivanaga 27. 12. 2011, 11:39
diskuze mne velmi pobavila :-) foto skvěl… paklik 23. 12. 2011, 12:18
Po dlouhé době tu vidím FT, která opravdu za… Migg 22. 12. 2011, 12:45
Upáliť nie... To by z neho nič neostalo. A… Calven 22. 12. 2011, 10:29
Když už to píšu slangově....tam mi nějak při… belrok 22. 12. 2011, 10:13

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.