DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Škola svádění..

Spojení hravosti a vážnosti, horizontály a vertikály i paradoxu. Tak nějak by se dala stručně charakterizovat dnešní fotografie týdne.

Lumír Žemla je původním zaměřením výtvarník; od plátna se postupně dostal k počítačové grafice a od ní k fotografii. Pokud bychom jej měli nějak stručně charakterizovat, tak jde o zřejmě nejvýraznějšího českého propagátora výtvarné fotografie, který se snaží do obrazu přenést především emoce. Zatímco hodně lidí stále spojení digitálních úprav a malování v jednom snímku zavrhuje, on sám se je snaží spojit. Mezi malbou a fotografií tak nevytváří napětí, ale staví mosty.

Touto optikou je také potřeba se dívat na jeho snímky, které bezpochyby patří k tomu nejosobitějšímu, co (nejen) DIGIarena nabízí – poznáte je doslova na první pohled. Je zajímavé, že jeho vstup do fotografie ovlivnila svatba a snímek, který se dnes stává fotografií týden s názvem Škola svádění.., staví svatbu trochu naruby.

Klepněte pro větší obrázek 
Škola svádění, foto: žemla

Ukazuje dvě „slečny", které se navzájem svádí. Kompozice využívající zlatého řezu je jednoznačně zdařilá a také díky ní získává snímek na atraktivitě. Pěkně jsou spojené horizontální prvky – podlaha, minisukně i klobouk s prvky vertikálními, které jsou zastoupeny dvojicí modelek a pruhovanými kalhotami. Ty sami o sobě vytvářejí jakési spojení obou základních směrů.

Jak už bývá u tohoto autora zvykem, je zde silný důraz kladen na počítačové zpracování, ale nikoli samoúčelně. „Zašmudlanost“ snímku jen podtrhuje samotný výjev dvou navzájem se svádějících dívek, které k této činnosti přistupují různě – jedna sebevědomým výrazem, druhů hraným studem, který kontrastuje s (ne)oblečením. Paradox vytváří také mladé slečny a staře vypadající výtvarné provedení. Žemla ženy fotí často a rád a fotografie tak dobře zapadá do celkového kontextu jeho tvorby.

Gratuluji autorovi k velice zdařilému snímku i jeho úpravám, které mu dodali na kvalitě i obsahu a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků minulého týdne.

Také Zahorko tentokráte vsadil na výtvarný snímek, který ukazuje prožitek z podzimu. Fotografie Meet The Autumn, ukazuje člověka jako integrální součást přírody. Jakoby pro svůj prožitek musel opustit svoji integritu a fragmentárnost a stát se součástí většího celku.

Klepněte pro větší obrázek 
Meet the Autumn, foto: zahorko

Každý kdo se podívá na snímek bludišťák v něm pozná rukopis shimmela – život města, lidé a minimalismus. Tak nějak by se dal charakterizovat soubor prvků, které musí být v jeho snímcích zastoupeny.

Klepněte pro větší obrázek 
bludišťák, foto: shimmell

Adamcova podzimní fotografie "To je dost, žes nás taky jednou vyvez!" těží z dobrého provedení, nadsázky a vtipu. Přitom naturalisticky zobrazuje skutečnost, která se může jevit jako málo estetická či banální.

Klepněte pro větší obrázek 
To je dost, žes nás taky jednou vyvez!, foto: adamec

A na závěr ještě jedna ukázka toho, jak lze dělat portrétní snímky. Osobně tuto kategorii považuji za jednu z nejtěžších, protože je často stereotypní a plochá. Snímek Hanka od H_onzíka je alespoň malým vybočením z řady mající nápad, styl a nadhled.

Klepněte pro větší obrázek 
Hanka, foto: H_onzík
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Opravdu postřeh hodný slepého Indiána... Trezegé 1. 11. 2012, 10:55
jj Žemlovina i když u Žemly né uplně typická… Marek M. 1. 11. 2012, 07:46
jojo, podle me je to taky chlap :-) Jeff 31. 10. 2012, 14:39
Mě přijde nejlepší určitě ta poslední Hanka hoax 31. 10. 2012, 09:43
Žemlovina, víc asi netřeba dodávat. Mimocho… Martin Kozak 31. 10. 2012, 08:43

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.