DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Sluníčko, déšť a kroupy...

Píseň z poloviny padesátých let obsahující známé verše o tom, že „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“, se stala určitým motivem nejen budovatelského úsilí, ale především jistého posměšku.

Člověk přes veškerou svoji snahu nejen že nemůže větru a dešti poručit, ale pokud se rozhodne do nich zasahovat, tak většinou s nepříliš pozitivním efektem. Člověk se přitom před rozmary počasí přirozeně chrání – ostatně výstavba domů není ničím jiným než snahou o vytvoření si vlastního počasí v jistých regulovaných podmínkách.

A pokud není počasí skutečně mimořádné, máme doma právě tak, jak je nám příjemné. Zatímco venku většinou užijeme ochranných pomůcek jako je deštník či zimník, tak v interiéru vytváříme prostředí typicky specifické pro naše konkrétní potřeby.

Zcela jiný pohled nabízí například literatura krajinářská devatenáctého století, která popisuje hory a přírodu v nich různým jazykem, ale nikdy ne tak, že je to člověk, kdo má navrch. Buď narazíme na model člověka, který v přírodě bojuje o přežití, prchá a zachraňuje si život, případně s ní bojuje na moři, nebo naopak o snahu o romantizaci a harmonii. Člověk se ale přírody nezmocňuje.

Právě až rozvoj urbanistických možností, ale především moderního zemědělství s postřiky a zavlažováním, jakoby tuto rovinu začínal oslabovat. Moderní psychologie – ostatně také běžná zkušenost většiny z nás – ale ukazuje, že prosté odfiltrování se od počasí se provést nedá. To, že venku svítí slunce nebo prší, pro nás není problémem komfortu fyzického, ale psychického. Od zamilování se, až po únavu, představuje počasí významný činitel našeho vnitřního světa.

Klepněte pro větší obrázek
Sluníčko, déšť a kroupy..., foto: No21

Asi každý, kdo byl blízko polárního kruhu, pak také potvrdí, že střídání a proměnlivost počasí je stejně důležitá, jako změna denní fáze. Dávají člověku jistý vnitřní pocit změny a dynamiky. Snímek Sluníčko, déšť a kroupy... jakoby pracoval se všemi emocemi pečlivě navrstvenými na jediné sklo. Člověk zde nabízí možnost zastavení času a právě onen křemíkatý symbol architektury a odtrhuje přirozený a fyzický svět. Všechno počasí navrství do jediného fenoménu, aby ukázal, jak zasahuje pozorovatele a jeho svět.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je No21, který do jediné kompozice vměstnal nejen navrstvený čas, ochranu člověka před počasím stejně, jako jeho literárně romantickou prezentaci spojenou s pozadím snímku a jeho barevným provedením. Dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Tomáš Holub pokračuje v jisté meteorologicky zaměřené fotograficky abstraktní poezii se snímkem Sněhové snění v příjemně šedých barvách.

Klepněte pro větší obrázek
Sněhové snění, foto: Tomáš Holub

... DOMKY ... jsou snímkem, ve kterém jdou hrany a ostrost skutečně na dřeň, ale opět v nich vyniká polární záře v kontextu s urbanistickým vnímáním světa. Člověk se odděluje od drsné přírody zdmi, aby přežil, ale přesto v přírodě hledá a nachází uspokojení z krásy. Autorem je miiba.

Klepněte pro větší obrázek
DOMKY, foto: miiiba

Vhumanik také usiluje o spojení poezie a atmosférických úkazů. Snímek nese název o plačícím slunci a nabízí krásné abstraktní malování.

Klepněte pro větší obrázek
o plačícím slunci, foto: vhumanik

Pírko pro Forresta Gumpa od Subala ukazuje, že i pěkně může někdy být. Bezvětří, které umožňuje tiše se kochat krajinou. Snít.

Klepněte pro větší obrázek
Pirko pro Forresta Gumpa, foto: subal
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.