DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Smutný den 4

O smutku jako katalyzátoru autenticity, času na prožitek vlastní existence a zdroje krásného umění jdoucího do hlubin bytí. Smutek je jednou ze základních lidských emocí, kterou čas od času pociťuje každý. Jde přitom o emoci, které se nejen není snadné vyhnout, ale se kterou se také obtížně nakládá a bojuje s ní.

Také bychom našli jen málo emocí, které jsou tak společensky omezovány jako právě smutek. Například na rakouském dvoře bylo nepřijatelné, aby císař smutek nějak výrazně projevoval, podobě si ale tuto představu ponecháváme také pro dnešní politiky.

Smutek tak získává zajímavou dimensi – místo veřejného smutku je z něj privátní prožitek, životní tíže, rozlámanost či zraněnost, kterou je ale třeba překrýt kabátem úsměvu a aktivity. Je důležité být v pohodě, držet směr a mít cíl. Smutek, který je otřesením základních jistot člověka, je v tomto ohledu nebezpečný. Dává pohlédnout do intimní nejistoty a otevírá otázku, kam vlastně spěcháme a směřujeme.

Smutek, který je překryt pózou bezproblémovosti, může být základem nejen pro celoživotní zranění, vyčerpání a vyhoření, ale také vede ke ztrátě autenticity. Jakkoli je zmíněné „být v pohodě“ něčím, co se běžně očekává, být věrný a autentický sám sobě je snad tou nejpřitažlivější a charisma tvořící přísadou osobností, kterých si vážíme.

Dovolíme si ale ještě jeden pohled, který je snad blízký tomu, který nabízí autor snímku Smutný den 4 honzj. Smutek je časem existenciálního prožitku, prostorem pro uměleckou tvorbu. Čím by bez něj byli Holan, Zahradníček či Březina? Smutek je rozdělení – na jedné straně stojí člověk a jeho svět, někde za poloprůhlednou zdí to, co cítí jako tu přísadu, která mu dodává štěstí. Je blízko, vidí ji, ale nemůže ji mít.

Klepněte pro větší obrázek
Smutný den 4, foto: honzj

A zatímco dítě u výlohy cukrárny prožívá chutě v podstatě jen estetické, smutek je výrazem touhy existenciální. Jde na dřeň bytí, které se musí samo se sebou znovu vypořádat, najít to, co v něm dává smysl a za co má cenu bojovat. Proto jsou ony básně ze smutku tak krásné, protože nejsou výrazem beznaděje, ale vnitřní proměny. Jakkoli se materiální složení našeho těla nemění, uvnitř se děje něco zásadního.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku s výbornou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Také balian si hraje s tématem lehce melancholickým, umělecky velice pěkně pojatým. Snímek nese název Problémy lichého počtu a klade tvrdou otázku – kdo bude muset jít po schodech pryč a kdo bude moci zůstat? Zdá se, že by to mohl být ten „plačící“.

Klepněte pro větší obrázek
Problémy lichého počtu, foto: Balian

Shimmell nabízí vlastní schody do nebe. Snímek pěkně vykrajující jednotlivé stupínky, cestu vnímanou jako detektivku, radost z poznávání a nacházení i tajemně tiché dobrodružství.

Klepněte pro větší obrázek
do nebe, foto: shimmell

Mikes70 nabízí pohled na rákosí přes špinavé okno. Hraje si s atmosférou, ale především s celkovou malbou. Snímek se snaží navazovat na fotografování jako na výtvarné umění, pečlivě zachycující to, co běžně nevidíme, ale díváním se můžeme získat estetický prožitek. Taková je Rákosovka II.

Klepněte pro větší obrázek
Rákosovka II, foto: Mikes70

Na závěr ještě Tvar kamene – VIII od Jarleleka, která zaujme jak výborným technickým zpracováním, tak také skvělým nápadem, hravostí, originalitou.

Klepněte pro větší obrázek
Tvar kamene – VIII, foto: jarlelek
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

smutne a depresivni fotografie, skoda ze tam… Petr Lunak 8. 12. 2016, 14:25

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.