DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Smutný den 4

O smutku jako katalyzátoru autenticity, času na prožitek vlastní existence a zdroje krásného umění jdoucího do hlubin bytí. Smutek je jednou ze základních lidských emocí, kterou čas od času pociťuje každý. Jde přitom o emoci, které se nejen není snadné vyhnout, ale se kterou se také obtížně nakládá a bojuje s ní.

Také bychom našli jen málo emocí, které jsou tak společensky omezovány jako právě smutek. Například na rakouském dvoře bylo nepřijatelné, aby císař smutek nějak výrazně projevoval, podobě si ale tuto představu ponecháváme také pro dnešní politiky.

Smutek tak získává zajímavou dimensi – místo veřejného smutku je z něj privátní prožitek, životní tíže, rozlámanost či zraněnost, kterou je ale třeba překrýt kabátem úsměvu a aktivity. Je důležité být v pohodě, držet směr a mít cíl. Smutek, který je otřesením základních jistot člověka, je v tomto ohledu nebezpečný. Dává pohlédnout do intimní nejistoty a otevírá otázku, kam vlastně spěcháme a směřujeme.

Smutek, který je překryt pózou bezproblémovosti, může být základem nejen pro celoživotní zranění, vyčerpání a vyhoření, ale také vede ke ztrátě autenticity. Jakkoli je zmíněné „být v pohodě“ něčím, co se běžně očekává, být věrný a autentický sám sobě je snad tou nejpřitažlivější a charisma tvořící přísadou osobností, kterých si vážíme.

Dovolíme si ale ještě jeden pohled, který je snad blízký tomu, který nabízí autor snímku Smutný den 4 honzj. Smutek je časem existenciálního prožitku, prostorem pro uměleckou tvorbu. Čím by bez něj byli Holan, Zahradníček či Březina? Smutek je rozdělení – na jedné straně stojí člověk a jeho svět, někde za poloprůhlednou zdí to, co cítí jako tu přísadu, která mu dodává štěstí. Je blízko, vidí ji, ale nemůže ji mít.

Klepněte pro větší obrázek
Smutný den 4, foto: honzj

A zatímco dítě u výlohy cukrárny prožívá chutě v podstatě jen estetické, smutek je výrazem touhy existenciální. Jde na dřeň bytí, které se musí samo se sebou znovu vypořádat, najít to, co v něm dává smysl a za co má cenu bojovat. Proto jsou ony básně ze smutku tak krásné, protože nejsou výrazem beznaděje, ale vnitřní proměny. Jakkoli se materiální složení našeho těla nemění, uvnitř se děje něco zásadního.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku s výbornou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Také balian si hraje s tématem lehce melancholickým, umělecky velice pěkně pojatým. Snímek nese název Problémy lichého počtu a klade tvrdou otázku – kdo bude muset jít po schodech pryč a kdo bude moci zůstat? Zdá se, že by to mohl být ten „plačící“.

Klepněte pro větší obrázek
Problémy lichého počtu, foto: Balian

Shimmell nabízí vlastní schody do nebe. Snímek pěkně vykrajující jednotlivé stupínky, cestu vnímanou jako detektivku, radost z poznávání a nacházení i tajemně tiché dobrodružství.

Klepněte pro větší obrázek
do nebe, foto: shimmell

Mikes70 nabízí pohled na rákosí přes špinavé okno. Hraje si s atmosférou, ale především s celkovou malbou. Snímek se snaží navazovat na fotografování jako na výtvarné umění, pečlivě zachycující to, co běžně nevidíme, ale díváním se můžeme získat estetický prožitek. Taková je Rákosovka II.

Klepněte pro větší obrázek
Rákosovka II, foto: Mikes70

Na závěr ještě Tvar kamene – VIII od Jarleleka, která zaujme jak výborným technickým zpracováním, tak také skvělým nápadem, hravostí, originalitou.

Klepněte pro větší obrázek
Tvar kamene – VIII, foto: jarlelek
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

smutne a depresivni fotografie, skoda ze tam… Petr Lunak 8. 12. 2016, 14:25

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.