DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Smutný den 4

O smutku jako katalyzátoru autenticity, času na prožitek vlastní existence a zdroje krásného umění jdoucího do hlubin bytí. Smutek je jednou ze základních lidských emocí, kterou čas od času pociťuje každý. Jde přitom o emoci, které se nejen není snadné vyhnout, ale se kterou se také obtížně nakládá a bojuje s ní.

Také bychom našli jen málo emocí, které jsou tak společensky omezovány jako právě smutek. Například na rakouském dvoře bylo nepřijatelné, aby císař smutek nějak výrazně projevoval, podobě si ale tuto představu ponecháváme také pro dnešní politiky.

Smutek tak získává zajímavou dimensi – místo veřejného smutku je z něj privátní prožitek, životní tíže, rozlámanost či zraněnost, kterou je ale třeba překrýt kabátem úsměvu a aktivity. Je důležité být v pohodě, držet směr a mít cíl. Smutek, který je otřesením základních jistot člověka, je v tomto ohledu nebezpečný. Dává pohlédnout do intimní nejistoty a otevírá otázku, kam vlastně spěcháme a směřujeme.

Smutek, který je překryt pózou bezproblémovosti, může být základem nejen pro celoživotní zranění, vyčerpání a vyhoření, ale také vede ke ztrátě autenticity. Jakkoli je zmíněné „být v pohodě“ něčím, co se běžně očekává, být věrný a autentický sám sobě je snad tou nejpřitažlivější a charisma tvořící přísadou osobností, kterých si vážíme.

Dovolíme si ale ještě jeden pohled, který je snad blízký tomu, který nabízí autor snímku Smutný den 4 honzj. Smutek je časem existenciálního prožitku, prostorem pro uměleckou tvorbu. Čím by bez něj byli Holan, Zahradníček či Březina? Smutek je rozdělení – na jedné straně stojí člověk a jeho svět, někde za poloprůhlednou zdí to, co cítí jako tu přísadu, která mu dodává štěstí. Je blízko, vidí ji, ale nemůže ji mít.

Klepněte pro větší obrázek
Smutný den 4, foto: honzj

A zatímco dítě u výlohy cukrárny prožívá chutě v podstatě jen estetické, smutek je výrazem touhy existenciální. Jde na dřeň bytí, které se musí samo se sebou znovu vypořádat, najít to, co v něm dává smysl a za co má cenu bojovat. Proto jsou ony básně ze smutku tak krásné, protože nejsou výrazem beznaděje, ale vnitřní proměny. Jakkoli se materiální složení našeho těla nemění, uvnitř se děje něco zásadního.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku s výbornou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Také balian si hraje s tématem lehce melancholickým, umělecky velice pěkně pojatým. Snímek nese název Problémy lichého počtu a klade tvrdou otázku – kdo bude muset jít po schodech pryč a kdo bude moci zůstat? Zdá se, že by to mohl být ten „plačící“.

Klepněte pro větší obrázek
Problémy lichého počtu, foto: Balian

Shimmell nabízí vlastní schody do nebe. Snímek pěkně vykrajující jednotlivé stupínky, cestu vnímanou jako detektivku, radost z poznávání a nacházení i tajemně tiché dobrodružství.

Klepněte pro větší obrázek
do nebe, foto: shimmell

Mikes70 nabízí pohled na rákosí přes špinavé okno. Hraje si s atmosférou, ale především s celkovou malbou. Snímek se snaží navazovat na fotografování jako na výtvarné umění, pečlivě zachycující to, co běžně nevidíme, ale díváním se můžeme získat estetický prožitek. Taková je Rákosovka II.

Klepněte pro větší obrázek
Rákosovka II, foto: Mikes70

Na závěr ještě Tvar kamene – VIII od Jarleleka, která zaujme jak výborným technickým zpracováním, tak také skvělým nápadem, hravostí, originalitou.

Klepněte pro větší obrázek
Tvar kamene – VIII, foto: jarlelek
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

smutne a depresivni fotografie, skoda ze tam… Petr Lunak 8. 12. 2016, 14:25

Další podobné články

Fotografie týdne: Reklama na ticho...

Fotografie týdne: Reklama na ticho...

Co je ticho? Zvukař nebo fyzik by možná hledal cestu ve stanovení minimální intenzity zvuku, nabízel by počet decibelů, od kterých je možné o tichu hovořit z pohledu přírodních věd. Existuje ale takové ticho?

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female