DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Smútok

Dnes vás zveme na procházku krajinou, kde slunce nezasvítí, ptáci nezazpívají a smutek lidem láme srdce.
Fotografie týdne: Smútok

Jdu v tmavém kabátu, límce vztyčené a přesto mě mráz nepříjemně pálí na tvářích. Pod nohama křupe sníh a zní to jako praskání ledových ker. Jdu s hlavou plnou nedokončených myšlenek a vět. Mlha oblékla všechno okolo do šedivých šatů. Přede mnou sklánějí se pod tíhou ledu a minulosti hlavy trav. Tak jako já s hlavou skloněnou prošlapávám cestu ani nevím kam. Před sebou vidím dva tanečníky, co zůstali zakleti v posledním tónu.

Já jsem sám a jdu krajinou svého smutku. 

Klepněte pro větší obrázek 
Smútok; foto Peter Olekšák 

Atmosféra, která by se dala krájet. To je můj hlavní pocit z téhle fotografie. Slovo „smutek“ převedené do vizuální podoby. Hlavní roli tu samozřejmě hraje samotné místo dvou stromů s křížem, zahalené mlhou. Místo, které by v létě možná působilo jako příjemná zastávka pro turisty nebo ztracený domov pro milence, je teď v zimní kulise teskné a nevlídné. Navíc tento motiv je vhodně umístěn do druhého plánu, nevnucuje se divákovi, ale čeká, až divák sklouzne dolů k popředí, a pak se k němu zase vrátí. Trsy trav vepředu svým sklonem a mrazivým kabátem umocňují vyznění snímku.

Z čistě technického pohledu tu není co vytknout. Kompozice je zvládnutá podle osvědčených krajinářských pravidel, které autor ovládá – ostré popředí v jedné třetině snímku, matnější pozadí ve zbylých dvou třetinách. Umístění motivu stromů a kříže ke středu příjemně vtahuje a poutá pozornost, ale ne přehnaně. V této vzdálenosti od pozorovatele nepůsobí dominantně a celá fotografie tak působí uceleným dojmem. Někdo by mohl mít námitky k vinětami v rozích, ale to je věc vkusu každého diváka.

Autor fotografie Peter Olekšák je zkušený krajinář, který nám ve své galerii představuje většinou krásy krajiny z okolí Spiše nebo Slovenského ráje. Je to fotograf, který se nebojí přivstat a za záběrem jít před svítáním, kdy krajina ještě spí. Je to fotograf, který si svou fotku vyčeká a vychodí. Nepotřebuje přehnané softwarové úpravy, vystačí si s tím, jak maluje světlo. Zná svůj kraj, jeho příběhy a místa. A díky jeho fotkám pak i my máme možnost nahlédnout do této části Slovenska, projít se okolo nádherných zákoutí nebo proletět se od Spišského hradu až k Vysokým Tatrám. Přejme Petrovi dobré světlo a mnoho podobných fotek s tak povedenou atmosférou.
 

Další článek




celkem 38 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Spatna fotka Laco 16. 3. 2009, 08:51
Re: Spatna fotka Cikrosky 16. 3. 2009, 06:47
Re: Spatna fotka Peter Olekšák 15. 3. 2009, 08:07
Re: Spatna fotka Radek Burda 14. 3. 2009, 14:44
Re: Spatna fotka Peter Olekšák 14. 3. 2009, 13:12

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.