DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Snídaně v trávě

Fotografie o ránu a brýlích, které si nasazujeme, když pozorujeme náš svět. Ráno je pro mnohé časem mysticky tajemným. Příroda se probouzí ze spánku, střídají se noční a denní živočichové, vše je čerstvé a voňavé.

Ráno je obrazem nového zrození světa, což je také aspekt, který zachycují četné legendy spojené s rozením slunce nebo vyjížděním ohnivých kočárů na oblohu. Brzké ranní stávání je současně spojené s jistou představou pracovitosti.

Zatímco večer je čas vyhrazený na odpočinek, zábavu a další kratochvíle, brzké stávání vytváří rozměr pracovitosti. To zřejmě pochází z doby, kdy nebylo možné po setmění nic dělat, jen si povídat a bavit se. Přesto je právě ranní vstávání součástí jistého archetypu pracovitosti. Ostatně také mniši v klášterech dodnes drží ranní vstávání a noční život jako by měl nějaký méně povznášejí charakter.

Ráno může mít různé podoby – od uspěchanosti a téměř běhu, kdy na sebe člověk vrství oblečení, do sebe snídani a nějaký nápoj a čistí si zuby, až po formát výrazně pomalejší a klidnější. Když si uvaříme kávu či čaj, sedneme si do křesla a díváme se na krajinu, jak se vše kolem probouzí a můžeme tiše poslouchat zpěv ptáků, svěží vzduch a užívat si čas, kdy je vše v klidu a pokoji, kdy nikam nespěcháme a neutíkáme.

Klepněte pro větší obrázek
Snídaně v trávě..., No21

Snímek Snídaně v trávě… zachycuje svět, který je viděný zeleně. Barvou, která má být pro člověka uklidňující, která je po modré asi nejtypičtější barvou pro Zemi, barvou, kterou lze spojovat také růstem, životem a fotosyntézou. Ukazuje, že se svět člověku vždy nějak jeví – vždy se na něj díváme svým vlastním prismatem, brýlemi často neuvědomělými, s představou, že to, co vidíme, cítíme a zakoušíme musí být něco, co je společného pro všechny. Tato přirozená generalizace ale může být současně zdrojem různého nepochopení a nedorozumění, komunikačních šumů, zranění a soudů.

Autor snímku ukazuje, že si své vlastní brýle uvědomuje a přiznává je, dokonce je explikuje a ukazuje, na co se chce zaměřit a zaostřit a co se rozhodl pominout a upozadit. Dává pohlédnout do svého ranního vidění světa, do svých rituálů. Toto sdělení přitom halí do jistého výtvarného impresionismu, kdy pracuje více s náladou a atmosférou než s reálnými konkrétnímu objekty světa. Protože právě ona lépe sděluje to, co si No21 předsevzal.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Mohl to být sloup s osvětlením, ale byla to obyčejná květina. Mohla to být obloha, a byla to cesta. Mohla to být krajina, avšak je to louže. V těchto vztahových rámcích či asociacích se odvíjí vnímání pozoruhodně pěkného snímku Fragmenty města 12 od honzj.

Klepněte pro větší obrázek
Fragmenty města 12, foto: honzj

helios-44-2 je snímkem ukazujícím jednu květinu na louce. Vytahující člověka z davu, rostlinu z trávy, individualitu a jedinečnost krásy z celku. Snímek db strenického také zaujme velice dobrým technickým zpracováním.

Klepněte pro větší obrázek
helios-44-2, foto: db strenický

Spomínam na Paríž je fotografie jako z fotobanky – s emocí, kompozicí, výbornou technikou, fotogeničností, bez chyb. Autorem je jozef67.

Klepněte pro větší obrázek
Spomínam na Paríž, foto: jozef67

Anarki3 nabízí studii letu ptáka. Krásně zaostřenou, barevnou, detailní.

Klepněte pro větší obrázek
...., foto: Anarki3
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Tohle je presne druh fotografie, ktery mne v… petr 21. 6. 2017, 23:17

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?