DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: špión

O poznání ve skrytu a hledání toho důležitého. Proč je důležité se neslyšně schovat za skálu? Ve filosofii se v posledním století rozšířilo téma autenticity lidského bytí, respektive vztahu mezi tím, jak se člověk ukazuje druhým a jakým ve skutečnosti je.

Jakkoli jde o problém velice starý, právě v předcházejících desetiletích získal znovu místo v centru pozornosti. Skutečnost, že člověk se snaží určitým způsobem chovat a mluvit s druhými, zatímco v soukromí, když má pocit, že ho nikdo nevidí určité projevy, potlačí a jiné zvýrazní.

Tuto skutečnost je možné přitom označovat různě – od zdvořilosti a vychování na straně jedné, až po neupřímnost či přetvářku na straně druhé. Byla by však chyba zůstat – a zde je akcent moderního myšlení – jen u této vnějškové roviny, pohledu na to, zda někdo zdraví nebo si kouše nehty.

Zatímco pro filosofa může být diference mezi autentickým já a bytím podle světa relativně jednoduchou záležitostí, pročež pozornost je třeba obrátit především k těmto pojmům a tomu, co se za nimi skrývá, tak psychologie ukazuje, že tomu tak není. Jen málokdy má člověk pocit, že si sedne a může sundat masku, kterou měl nasazenou před společností, přehazovat mezi oběma módy jako nějakým vypínačem.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: jokr7

Spíše by se skoro dalo říci, že poznat sám sebe, to jaký člověk skutečně je a ne jak se sám před sebou a druhými tváří je úkol mimořádně obtížný. Vyžaduje trpělivost, štěstí, schopnost rozlišovat. V takovém případě se z člověka stává špión, který postupně nahlíží do toho, co mu jeho vlastní nitro ukáže. Už Husserl zdůrazňoval, že fenomény se nezjevují naráz, ale postupně – přicházejí za sebou, vynořujíc se, mění svoji pozici v čase a prostoru, čímž posouvají naše vidění jich.

Snímek …, jehož autorem je Jokr7 právě s tímto postupným zjevováním počítá a pracuje. Fotograf je schovaný za skálou, sleduje, co se kolem něj děje, zachycuje zjevující se kousky plavidel a divákovi nabízí hru s fantasií – jak to vlastně vypadá na zachyceném moři?

Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Subal ukazuje, že je fotografem, který neumí jen sociální a urbanistickou tvoru, ale zastaví se také u detailů malířských či téměř poetických. Ukazuje fotografa jako člověka s jistým systematickým pohledem na svět, jako umělce interpretátora. Tak jako to činní v případě snímku Zátiší s ulitou a veselým psíkem.

Klepněte pro větší obrázek
Zátiší s ulitou a veselým psíkem, foto: subal

Pavel Kozdas je na snímku Black Hawk naopak zcela nepřehlédnutelný – jak výběrem látky, tak také zpracováním a celkovým rukopisem, který je tak zřejmý, že na autora se dívat v popisku není nutné. Technicky i obsahově jde přitom o velice precizně provedený snímek.

Klepněte pro větší obrázek
Black Hawk, foto: pavel kozdas

Francoaise nabízí poetický pohled na obyčejné věci. Snímek, ze kterého je slyšet ticho. Prostor pro odpočinek. Taková je fotografie ručku líbám milostivá.

Klepněte pro větší obrázek
ručku líbám milostivá, foto: francoaise

A na závěr ještě dvoubarevný geometricko–organický minimalismus v podání jarleleka a jeho F. 

Klepněte pro větší obrázek
F, foto: jarlelek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?