DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: špión

O poznání ve skrytu a hledání toho důležitého. Proč je důležité se neslyšně schovat za skálu? Ve filosofii se v posledním století rozšířilo téma autenticity lidského bytí, respektive vztahu mezi tím, jak se člověk ukazuje druhým a jakým ve skutečnosti je.

Jakkoli jde o problém velice starý, právě v předcházejících desetiletích získal znovu místo v centru pozornosti. Skutečnost, že člověk se snaží určitým způsobem chovat a mluvit s druhými, zatímco v soukromí, když má pocit, že ho nikdo nevidí určité projevy, potlačí a jiné zvýrazní.

Tuto skutečnost je možné přitom označovat různě – od zdvořilosti a vychování na straně jedné, až po neupřímnost či přetvářku na straně druhé. Byla by však chyba zůstat – a zde je akcent moderního myšlení – jen u této vnějškové roviny, pohledu na to, zda někdo zdraví nebo si kouše nehty.

Zatímco pro filosofa může být diference mezi autentickým já a bytím podle světa relativně jednoduchou záležitostí, pročež pozornost je třeba obrátit především k těmto pojmům a tomu, co se za nimi skrývá, tak psychologie ukazuje, že tomu tak není. Jen málokdy má člověk pocit, že si sedne a může sundat masku, kterou měl nasazenou před společností, přehazovat mezi oběma módy jako nějakým vypínačem.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: jokr7

Spíše by se skoro dalo říci, že poznat sám sebe, to jaký člověk skutečně je a ne jak se sám před sebou a druhými tváří je úkol mimořádně obtížný. Vyžaduje trpělivost, štěstí, schopnost rozlišovat. V takovém případě se z člověka stává špión, který postupně nahlíží do toho, co mu jeho vlastní nitro ukáže. Už Husserl zdůrazňoval, že fenomény se nezjevují naráz, ale postupně – přicházejí za sebou, vynořujíc se, mění svoji pozici v čase a prostoru, čímž posouvají naše vidění jich.

Snímek …, jehož autorem je Jokr7 právě s tímto postupným zjevováním počítá a pracuje. Fotograf je schovaný za skálou, sleduje, co se kolem něj děje, zachycuje zjevující se kousky plavidel a divákovi nabízí hru s fantasií – jak to vlastně vypadá na zachyceném moři?

Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Subal ukazuje, že je fotografem, který neumí jen sociální a urbanistickou tvoru, ale zastaví se také u detailů malířských či téměř poetických. Ukazuje fotografa jako člověka s jistým systematickým pohledem na svět, jako umělce interpretátora. Tak jako to činní v případě snímku Zátiší s ulitou a veselým psíkem.

Klepněte pro větší obrázek
Zátiší s ulitou a veselým psíkem, foto: subal

Pavel Kozdas je na snímku Black Hawk naopak zcela nepřehlédnutelný – jak výběrem látky, tak také zpracováním a celkovým rukopisem, který je tak zřejmý, že na autora se dívat v popisku není nutné. Technicky i obsahově jde přitom o velice precizně provedený snímek.

Klepněte pro větší obrázek
Black Hawk, foto: pavel kozdas

Francoaise nabízí poetický pohled na obyčejné věci. Snímek, ze kterého je slyšet ticho. Prostor pro odpočinek. Taková je fotografie ručku líbám milostivá.

Klepněte pro větší obrázek
ručku líbám milostivá, foto: francoaise

A na závěr ještě dvoubarevný geometricko–organický minimalismus v podání jarleleka a jeho F. 

Klepněte pro větší obrázek
F, foto: jarlelek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.