Existuje štěstí? A má smysl o něj vůbec usilovat? Anebo je snad lepší být spokojený a vyšší cíle si nedávat. Jaký je vlastně rozdíl mezi spokojeností a štěstím a jak ho lze dosáhnout?
Štěstí se stalo v řecké filosofii poměrně frekventovaným a důležitým tématem. Sokrates upozorňuje na to, že najít jeho uspokojivou definici není v zásadě možné a Aristoteles tuto myšlenku rozvíjí.
A to v tom slova smyslu, že štěstí je spíše než co jiného ctností, která se uskutečňuje směrem k obci. Není možné být šťastný, jestliže svoji snahu namíříme jen na sebe a svou rodinu, ale je nutné jej hledat v něčem, co lze dnešními slovy označit jako veřejné blaho.
Celé další období postsokratovské filosofie spočívá v hledání odpovědi na to, jak dosáhnout štěstí. Ač to řada myslitelů přímo neartikulovala, cílem moudrosti a jejího hledání je právě ono. Štěstí ale ještě nespočívá v hledání pravdy, jak ukáže například alexandrijská škola, ale v určité péči o člověka. Stoikové budou štěstí vidět ve schopnosti člověka oprostit se od vnějších vlivů a podnětů. Ve lhostejnosti k bolesti, bohatství či oblibě.
Opačný pól pak nabídnou epikurejci, kterým jde o slast (i když nikoli primárně fyzickou) každého jednotlivce. Šťastný je ten, kdo žije obklopen libostmi s minimem nelibostí. Etické chování je takové, které k těmto libostem vede a nelibostem se vyhýbá. Křesťanství pak dává štěstí především rozměr eschatologický, což je určující pro celý středověk.
Ač jsou cesty ke štěstí různé, v žádném směru nejsou nenáročné. Dosažení štěstí, nebo alespoň cesta k němu je náročným, pracným, procesem, ve kterém člověk jde až na dřeň svých sil a možností. Proti tomu zde stojí ještě koncept spokojenosti. Ta nic nepředpokládá, o člověka nebojuje. Je spojena s uspokojením základních potřeb a pohodlím. Maximou takového přístupu je konzumní způsob života, myšlenka, že život je jen (co možná nejkomfortnější) čekání na smrt.
Spokojený občan pražský, foto: snopa
Figurína ze snímku Spokojený občan Pražský je velice přesnou analogií člověka spokojeného – plastového, unifikovaného, bez snů, cílů a bojů, člověka, jenž má své jistoty a nehodlá s nimi riskovat. Autor snímku jakoby chtěl ukázat, že tento stav může uspokojit jen kus plastu, bytost nemyslící a necítící. Člověk musí hledat štěstí, opustit svůj předklon a servilnost především vůči sobě samému.
Gratuluji autorovi, kterým je Snopa k snímku na první pohled vtipnému, ale současně vážnému a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Šebin si hraje s dvojitým rámováním pomocí kovových konstrukcí na klepání koberců či houpačky, které zná každý z prostředí českých sídlišť. Fotografie nese název ... ven versus domů ... a působí jako zajímavý střet dvou světů.
... ven versus domů ..., foto: šebin
Uráááá je snímek hrající si s městem, světlem, odrazy i skutečností. Ukazuje, že na mnoho věcí si vsadit nemůžeme, i když se nám možná mohou jevit jednoduše a jasně. Autorem je Jokr7 a snímek nese jeho neopomenutelný styl a rukopis.
uráááá, foto: jokr7
Snímek Martina Březi nabízí krásný pohled na místo, které příliš optimisticky nevypadá, ale přesto v něm lze nalézt něco krásného, vtipného a zajímavého. Třeba skutečnost, že i plot se může zapojit do kampaně proti rakovině. Snímek má název (crazy) Movember - MoML 3. listopadu 2014.
(crazy) Movember – MoML 3. listopadu 2014, foto: martin.breza
Na závěr pak ještě pohled na pavučinovou klasiku v netradičně zvolené kompozici od zruprechta Slunce na síti.
Slunce na síti, foto: zruprecht